Hlavní obsah
Michal Šanda Foto: Petr Horník, Právo

Výběr Salonu: Šanda, Balko, Weinstein, Wette a Nodier

V dnešním výběru Salonu najdete povídkovou sbírku Michala Šandy o stárnutí a ztrácení trpělivosti, románový debut slovenského autora Petera Balka, dystopickou technopesimistickou sbírku povídek Alexandera Weinsteina, knihu o poddůstojníkovi wehrmachtu Antonu Schmidovi, který za války pomáhal Židům, a soubor próz francouzského romantického spisovatele Charlese Nodiera.

Michal Šanda Foto: Petr Horník, Právo
Výběr Salonu: Šanda, Balko, Weinstein, Wette a Nodier

Michal Šanda
Hemingwayův býk

Paper Jam | Milan Hodek

Michal Šanda: Hemingwayův býk

Foto: archív nakladatelství Paper Jam | Milan Hodek

Povídky Michala Šandy vyprávějí o stárnutí, ztrácení trpělivosti i sil a dlouhém vyčerpávajícím zápasu, který hrdinové jednotlivých příběhů svádějí s literaturou, lidmi kolem i sami se sebou. Jsou to silné, často výrazně nahořklé miniatury, které dávají tušit, že v některých soubojích zvítězit nelze. To jediné, co může člověk udělat, je postavit se do arény a neuhnout; aspoň ne hned. Autorova tvorba je výrazná svým důrazem na smyslové prožívání – příprava jídla, jezení masa, pití piva, barvy, chutě, vůně. Hrdinové jeho povídek mají stále tetelivou radost ze všech takových potěšení, ale ani podobné chvíle nedokážou úplně přehlušit plíživou únavu a možná i nechuť vrhat se zase do dalších a dalších střetů. Je to kniha neuhýbavá, drtivě upřímná a zasluhující pozornost.
(Vybrala Klára Vlasáková.)

Peter Balko
Tenkrát v Lošonci

Přeložil Ondřej Mrázek.
Větrné mlýny a KK Bagala

Peter Balko: Tenkrát v Lošonci

Foto: archív nakladatelství Větrné mlýny a KK Bagala

Brněnští „větráci“ objevili ve spolupráci se slovenským nakladatelstvím KK Bagala pro český kontext dalšího slovenského spisovatele – Petera Balka (1988). Absolvent bratislavské scenáristiky debutuje románem, jehož kořeny bychom mohli hledat u Poláčkova Bylo nás pět. Dětské přátelství Papriky a Leviathana na život a na smrt (doslova) v Lučenci, ve městě se slovenskými i maďarskými dějinami. Ale tam, kde si Poláček vypomáhá k nadměrné fantazii horečnatými sny, Balko ukazuje dětskou „surovost“, protože děti jsou kruté, nebo si prostě jenom vymýšlí, až se práší za kočárem. Když jsem se narodil, na porodním sále praskly všechny žárovky. Tak silné jsem měl prý charisma. (…) Od té doby se u nás v rodině svítí jen svíčkami.
(Vybral Jakub Šofar.)

Alexander Weinstein
Děti Nového světa

Přeložil Jan Jirák.
Prostor

Alexander Weinstein: Děti Nového světa

Foto: archív nakladatelství Prostor

Virtuální realita, online svět, robotika, instantní smysl života… Weinstein ve své sbírce povídek odhaduje, jak může vypadat blízká budoucnost pod nadvládou nových technologií. Děti Nového světa nejsou vysloveně strhující čtení – autor je ředitelem Institutu tvůrčího psaní a jeho povídky jako by na nějakém kurzu tvůrčího psaní vznikly: jsou formálně perfektní, avšak bez osobitého stylu. Nicméně fungují jako projekt, manifest technopesimismu, varování. A ač skutečná budoucnost bude asi vypadat jinak (tak jako velcí sci-fi autoři 20. století předpovídali osídlování nových planet, ale ne vznik internetu), je dobré se mít na pozoru i před zde načrtnutou technologickou dystopií. Proti ní pak autor staví to, co považujeme za nejlidštější a nejkrásnější v nás – lásku.
(Vybral Štěpán Kučera.)

Wolfram Wette
Rotmistr Anton Schmid

Přeložila Daniela Petříčková.
Prostor

Wolfram Wette: Rotmistr Anton Schmid

Foto: archív nakladatelství Prostor

Jestli je něco jisté, tak že byl 13. dubna 1942 ve Vilniusu popraven Anton Schmid, poddůstojník wehrmachtu, jenž byl obžalován „za zradu národa a rasy“. Před soudem prohlásil, že se mu vraždění Židů hnusí a že jim pomáhal z lidskosti. U nás jeho jméno není příliš známo, nicméně v Rakousku a Německu se stal legendou, neboť podobných mnoho nebylo. Každá legenda však na sebe nabaluje polopravdy a nepravdy, v jeho případě na jedné straně činy, jež přísluší spíše literárním či filmovým hrdinům, na straně druhé nařčení, že za svou pomoc bral od Židů peníze. I proto byl zapsán v jeruzalémském památníku obětí holocaustu Jad vašem jako Spravedlivý mezi národy až v roce 1967. Německý vojenský historik Wette v knize nepopsal jen Schmidův život, ale i historii vyvražďování Židů v Litvě, příběhy dalších vojáků pomáhajících ve Vilniusu, odkaz Schmidova činu a proces očišťování jeho památky. Dějiny končí vždy přítomností…
(Vybral Jakub Šofar.)

Charles Nodier
Modrá punčocha

Přeložil Jiří Našinec.
Havran

Charles Nodier: Modrá punčocha

Foto: archív nakladatelství Havran

Dnes je úplně jedno, ke které generaci romantiků francouzský spisovatel Nodier (1780–1844) patří. Důležitější je, že i na začátku 21. století má u nás někoho, kdo se snaží jeho dílo přiblížit čtenářům: romanistu Jiřího Našince. Ve třech krátkých povídkách a jedné novele najdeme mnoho z toho, co je typické pro francouzskou literaturu Nodierovy doby: „chytré“ blázny, dvojníky, tajemné společnosti, tajné místnosti a chodby, nečisté síly, marnou velkou lásku… Nepřipadá vám, že nám to vše aspoň trošku v dnešní literatuře chybí? Blázni jsou pod medikací, tajemno jsme vyměnili za tápání v lidských vztazích a v nedávné historii. A co si budeme říkat – aby kniha nebyla bez chuti, potřebuje i špetku romantiky.
(Vybral Jakub Šofar.)

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků