Článek
Neměl ani zdání, že s malým sedmimístným vehiklem rozjede kariéru společnosti, která časem dostane jméno Greyhound Bus a stane se nejen ikonou cestování s příměsí dobrodružství spojující 3800 destinací v Severní Americe, ale i inspirací mnohých dnes již klasických literárních a filmových děl.
Na palubu této „machina ex mobilis“ nastupuji v Seattlu, městě jezer, deště a garážové muziky. Vzduch voní jarem a dálkami, a já tak věnuji jen malou pozornost řezům od nože na sedadlech v mém bezprostředním okolí. První zastávkou je Portland, metropole honosící se největším počtem cyklostezek, pivovarů a strip barů na západním pobřeží. Chuck Palahniuk, jenž ho používá jako kulisu většiny svých povídek a novel, považuje Portland za hlavní americké město bláznovství, což se poměrně záhy znatelně projeví změnou osazenstva linky směřující na kalifornský jih. Po hodině čekání jsme rozděleni do dvou autobusů, těžko soudit podle jakého principu – jako nejpravděpodobnější se zdá být stupeň zchátralosti. Přestože jsem podle všeho usazena mezi pasažéry s vyšším počtem zubů, hned za Portlandem se kolem mne začíná odvíjet dobrodružství, z něhož by Palahniuk zaplesal.
První dějství se odehrává pod taktovkou mohutného černocha rapujícího o nesnesitelné lehkosti bytí. Zajídá ji jahodovými jogurty, kterých má v ohromné papírové krabici více, než je obvyklé pro regál v samoobsluze. Nezastavitelný tok myšlenek přeruší jen cigaretou vykouřenou o přestávce, kdy ležérně postává u autobusu – s krabicí jogurtů na dohled. Poté, co se setmí a autobus se řítí usínajícím Oregonem, začínají dvě ženy s ohromnými kruhovými náušnicemi, lesklými topy a ztrhanými rysy, posilněné lahví whisky, kouřit na zadních sedadlech crack. S mou spolucestující, německou servírkou, která se vydala na druhou stranu oceánu hledat svůj americký sen, se snažíme tvářit neviditelně.
Po chvíli nás z nepřítomného mlčení vytrhuje muž s vlasy spletenými potem. Ujišťuje nás, že všelék na kterýkoliv zdravotní problém jsou rozpuštěné bonbóny marshmallow s jakousi bylinou, jejíž jméno poznamenává na cigaretový papírek. Své radě dodává důvěryhodnost ulepenou průkazkou, na které stojí, že je profesionální šaman. Tiše přikyvuji a snažím se krotit vnitřní rozrušení, jak tahle cesta dopadne. Zmíněný raper nás opouští kdesi na parkovišti ozářeném přízračným žlutým M vystupujícím z mlhy, a drnčení kol tak doprovází už jen smířlivý dřímot. A já, s pasem a kreditní kartou důkladně zastrčenou za kalhoty, se jím nechávám kolíbat a přenechávám svůj osud řidiči, nad jehož hlavou se pohupuje soška anglického chrta, symbol autobusové společnosti Greyhound Bus. Sním o raccích létajících nad jezerní hladinou prozářenou ranním sluncem, když mě probouzí ostré světlo reflektorů. Autobus je obklopen pěti policejními vozy a spolupasažér, kterého jsem si všimla již v portlandské čekárně pro prapodivné obrazce vyholené na hlavě, je přišpendlen na kapotu jednoho z nich, na rukou pouta. Opodál stojí sanitka.
„Kdyby radši jedl marshmallow nebo žvýkal koku, než tahal kila heráku křížem krážem Amerikou,“ komentuje šaman situaci. Pozvolna se rozjíždíme a šepotání spolupasažérů přerušuje klidný hlas řidiče z drnčivých repráků. Ubezpečuje nás, že je vše v pořádku. Rád by jen upozornil, že si na nejbližší benzínové stanici uděláme dvacetiminutovou pauzu, během které by bylo vhodné, aby všichni pasažéři spláchli do záchodu veškeré drogy, které se dosud na palubě nalézají. A to včetně marihuany, protože i ta je v Kalifornii, na rozdíl od Oregonu a Washingtonu, nelegální.
Vášnivým cestovatelem a příznivcem společnosti Greyhound Bus byl i John Steinbeck. Dokonce jejím pasažérům věnoval novelu Toulavý autobus z roku 1947. Příběh se odehrává v Central Valley na Rebel Corner, křižovatce dvou silnic vinoucích se napříč Kalifornií. V tomto místě nemístě, kterému vévodí benzínová pumpa a motorest s vrzajícím větrákem u stropu, svedou přívaly deště dohromady pasažéry jednoho dálkového autobusu. Během dne a noci zde před sebou rozehrávají zdánlivou bezvýchodnost svých životů obchodní cestující Arnošt prodávající žertovné předměty, číšnice Norma žijící si svůj americký sen v představách, že je milenkou filmové hvězdy Clarka Gablea, sličná blondýnka Kamila přivydělávající si svlékáním po barech (lesklý top ještě pravděpodobně v Steinbeckových časech nebyl obvyklý, zato však kruhové náušnice byly Kamiliny oblíbené), horkokrevný řidič Juan se suchým smyslem pro humor, mladý automechanik neustále hovořící o trpkostech života a sužovaný obsesí po sladkostech, hysterická Alice, která se již před dávnými časy dala na pití, a na první pohled spořádaná americká rodinka, jejíž členové jsou však při hlubším ohledání z celé posádky nejkomplikovanější.
Steinbeckova novela je vrostlá do atmosféry poválečné Ameriky, ukazuje jistý vzorek americké společnosti, který lze na palubě Greyhound Busu nahlédnout ve zhuštěné podobě. Podle toho, co jsem zažila já, to platí stále, a dokonce je si ten vzorek pořád podobný.