Hlavní obsah
Radka Denemarková Foto: Vít Šimánek, ČTK

Radikální havlismus Radky Denemarkové. Jan Bělíček nad románem Hodiny z olova, oceněným Magnesií Literou

Knihou roku v rámci cen Magnesia Litera se dnes večer stal román Radky Denemarkové Hodiny z olova. Při té příležitosti publikujeme salonní recenzi Jana Bělíčka. Ten bere autorčin „radikální havlismus“ vážně a zamýšlí se, nakolik je to efektivní nástroj ke kritice současné Číny.

Radka Denemarková Foto: Vít Šimánek, ČTK
Radikální havlismus Radky Denemarkové. Jan Bělíček nad románem Hodiny z olova, oceněným Magnesií Literou

Hodina z olova – tak ve své básni popsala Emily Dickinsonová naléhavou a těžkou chvíli, která navždy promění naše životy. Podle spisovatelky Radky Denemarkové jednu takovou chvíli právě prožívá celý svět. To, jak promění život na Zemi, se bude odvíjet od toho, jak se zachováme tváří v tvář současnému režimu v Čínské lidové republice. Báseň Dickinsonové vetkla Denemarková své nové knize jako úvodní motto a dostala se i do názvu.

Radka Denemarková v románu Hodiny z olova (Host 2018) vychází ze svých nedávných pobytů v Číně, kde se setkala s místními umělci, disidenty, ale i českými podnikateli, diplomaty a politiky. Sleduje příběhy několika typizovaných postav, které v jejím dramatu hrají předem připravené role a mají zastupovat obecnější postoje ve vztahu k Číně. Za postavami se sice skrývají konkrétní lidé, ale Denemarková z nich vytváří abstrakce a označuje je obecnými jmény. Tušíme, že takový Diplomat je člověk spojený s českými porevolučními hodnotami a sympatizuje s podvratnými aktivitami Spisovatelky, přestože mu jeho politická opatrnost svazuje ruce. Ve Spisovatelce zase nemůžeme nevidět rysy samotné Denemarkové. Vypočítavost a bezpáteřnost českého vztahu k současné Číně pak reprezentují Programátor, Mimoň nebo Zlatokop.

Přestože vypravěčka román tak trochu ironicky uvozuje jako cestopis, který se vymkl kontrole, jsou Hodiny z olova z velké části především o české společnosti. Důležitou roli v něm hrají postavy, které z rozdílných důvodů nacházejí v Číně nový azyl – ať už kvůli kariéře, studiu, podnikání, nebo protože utíkají před vlastními problémy a mindráky. „Román je o krizi středního věku a syndromu vyhoření několika lidí a zemí. Je esencí doby, kterou žiju,“ píše v doslovu Denemarková, která v individuálních osudech jednotlivých postav komplexně a uvěřitelně propojuje jejich intimní, společenské a politické motivace a zasazuje je do širokého kontextu rodinného a partnerského života.

Samotný příběh a živoucí interakce odlišných postojů a názorů jsou nejzajímavější rovinou románu. Bohužel ale zabírají jen asi pětinu textu. Kromě Spisovatelky se tu totiž díky hlasu vypravěčky hned zdvojuje perspektiva samotné Denemarkové, která příběhové linie často doplňuje o hutné esejistické pasáže a úvahy. Ty se týkají nejen čínské společnosti a historie, ale také krize hodnot, liberální demokracie, morálky a kultury. Autorka až nepříjemně často stojí nad postavami jako mentor a finální hlas, který dění komentuje a rozsuzuje. Jednotlivé fragmenty děje vnášejí do textu ambivalenci a rozpory, esejističtější úseky je ale postrádají. Nesmlouvavá dikce vypravěčky a její patetická naléhavost působí časem únavně. Tento nepříjemný efekt je ještě znásobený cyklickým opakováním několika symbolických motivů (vlašské ořechy, vrány, straky) a citátů z Václava Havla a Konfucia.

Citáty mají tvořit jakousi základní půdu pro morální a ctnostný vztah ke skutečnosti. Konfucius a Havel se v knize drží za ruce a jako by měli silou svého myšlení čínský autoritářský režim každou chvíli zbourat. Ostatně víra v sílu slova je pro psaní Radky Denemarkové typická. Zcela záměrně odkazuje na modernistický model autora, který v jejím případě mutuje do jakéhosi mesiášského, existenciálního konceptu autora „žijícího v pravdě“.

Její pozici zřejmě nejlépe vystihuje termín radikální havlismus. Ten samozřejmě může ve čtenářích vzbuzovat negativní nebo pobavené reakce, ale zkusme ho vzít vážně. Denemarková dovádí předrevoluční i porevoluční myšlenky Václava Havla do krajních důsledků – slouží jí jako výchozí body pro morální kritiku současnosti, aktualizuje je a dodává jim nové významy. V jistém ohledu je její pozice osvěžující a poučná. Argumenty Havlových textů využívá ke kritice současné Číny, české společnosti a odsudku neuniknou ani Havlovi přátelé a spolupracovníci, které Denemarková obviňuje z pohodlnosti, elitářství a neschopnosti přizpůsobit své myšlení změněným podmínkám světa. Z Václava Havla se ale na druhou stranu v jejím textu stává pomalu světec, před nímž by patrně neobstál ani Havel samotný.

Radka Denemarková s cenou Magnesia Litera – Kniha roku

Foto: Kateřina Šulová, ČTK

Radikální havlismus Radky Denemarkové klade extrémní důraz na morální integritu jednotlivce, který musí v každodenním zápase o rozpoznávání dobra a zla obstát před sebou samým. Svoboda slova a myšlení mají vždy přednost před bezpečím, sociálními jistotami a ekonomickým blahobytem. Denemarková odmítá hospodářský a ekonomický úspěch, pokud vede k jakémukoli ohrožení jednotlivců uvnitř společnosti. Mluví o morální ekonomice, jež by měla nahradit ekonomiku tržní. Uvědomuje si totiž, jaký vliv měla na vzestup Číny globální neoliberální ekonomika, která svěřila osudy lidí do rukou trhu a jejíž pravidla dokázala Čína postupnými krůčky obrátit ve svůj prospěch. Souvislostem mezi lidskou svobodou a ekonomickými podmínkami se Denemarková buď nevěnuje vůbec, nebo jí touha po lepší životní úrovni automaticky spadá do kolonky sobeckého materialismu stojícího v opozici k ctnostnému chování. V čínské realitě je možná jen svoboda konzumu, jež jde na úkor svobody myšlení a slova.

V centru autorčina zájmu ostatně nestojí čínský systém coby složitý a rozporuplný celek, ale především brutální represivní aparát a pragmatický materialismus západních i českých politiků, kteří přehlížejí porušování lidských práv, věznění odpůrců režimu či justiční vraždy. Z románu se nedozvíme, čím je pro Číňany současný režim přitažlivý a z čeho čerpá legitimitu; kdo tvrdí, že obří čínskou populaci drží pod krkem proti její vůli diktatura strany a policejní stát, zcela jistě neříká celou pravdu. Jenomže „svébytný cestopis“ by měl právě na tyto otázky hledat odpovědi. Nestačí se jen několikrát lakonicky zmínit, že se Číňané zaprodali konzumu. Jak upozorňuje například britský historik Adam Tooze, Číně se během několika málo let podařilo proměnit celý globální ekonomický systém. Momentálně koordinuje a zabezpečuje víceméně funkční zdravotní a sociální systém pro jeden a půl miliardy obyvatel. Něco podobného svět ještě neviděl.

Denemarková samozřejmě není politička a nemá povinnost ve svém uměleckém díle pitvat detaily čínského režimu. Svým způsobem však propásla příležitost přiblížit českým čtenářům vzdálený svět, který ale významně ovlivňuje i jejich životy.

Včerejší recepty

Přestože Denemarková současnou Čínu chytlavě popisuje jako systém, kde se „políbilo to nejhorší z kapitalismu a komunismu“, o komunismu se v její knize dozvíme mnohem více. Román se tak sice utkává s reálným zlem současného světa, ale mylně ho považuje za cosi povědomého, co už přece známe. Tento dojem podtrhuje fakt, že většina záporných postav má nějakou přímou vazbu na komunistickou, či dokonce nacistickou minulost. Nitky zla v autorčině literárním světě vyrůstají z dávno pojmenovaných kořenů. Na několika místech sice kritizuje západní Evropu za pokrytectví a neakceschopnost, ale úvahám o Spojených státech, které v pokrytectví v ničem nezaostávají, se krom několika letmých zmínek o Donaldu Trumpovi vyhýbá. A to přesto, že poválečné působení prezidenta Trumana a následné konflikty v Koreji a Vietnamu měly na dějinný vývoj v popisovaném regionu možná větší vliv než cokoliv jiného.

Takový argument by se ale Denemarkové určitě nelíbil. Ostatně proti němu v knize sama vystupuje, když na podobné námitky ve fiktivním dialogu s Noamem Chomskym odpovídá, že zlo je vždy nedělitelné. Zlo je možná nedělitelné, ale jeho páchání není žádnou specialitou komunistických a postkomunistických zemí. Pokud to někdo říká, má na očích klapky ideologie a nechápe dynamiku světové politiky.

Česká kulturní obec se na Čínskou lidovou republiku zaměřuje dlouhodobě, a to především v souvislosti s tibetským bojem za nezávislost. Kritiku porušování lidských práv v komunistických zemích a podporu místních disidentů chápeme jako splácení morálního dluhu z dob socialismu, kdy nám podobně vyjadřovali solidaritu jiní. Denemarková naštěstí tuto novodobou tradici překračuje a všímá si jednoho z nejdůležitějších témat současnosti: bezprecedentní čínský ekonomický úspěch do světa vnáší novou politickou dynamiku a tamní autoritářský stát se stává reálnou alternativou liberální demokracie.

Byť si to zatím příliš nepřipouštíme, samotná jeho existence výrazně promlouvá i do současné evropské krize. Obchodní a politická spolupráce mezi Čínou a evropskými zeměmi, kterou má Denemarková za morální selhání, ale nemusí být to nejdůležitější. Mnohem zásadnější je vliv čínského systému na politickou imaginaci evropských politiků. Ten je dobře patrný v Orbánově Maďarsku i Kaczyńského Polsku, ale také v Bolsonarově Brazílii nebo trumpovské Americe. Stojí za ním představa, že liberální demokracie je slabá a neefektivní a autoritářská vláda jedné strany přináší způsob, jak tyto „problémy“ překonat. Nabízí systém bez vnitřní opozice s možností plánovat desítky let dopředu, aniž by hrozila náhlá změna politického kurzu. Čínský úspěch hraje takovému uvažování do karet.

Překvapivé množství lidí je dnes ochotné vzdát se části svobod, pokud jim režim zaručí stabilitu, bezpečnost a zlepšení životní úrovně. Na těchto pilířích ostatně stál i československý normalizační režim. Jakmile je přestal garantovat, začal se hroutit. Jistě, aktivity disidentů a chartistů byly důležité a přispěly k rozpadu ideologie komunistického režimu. Skutečný konec ale přinesl až ekonomický kolaps východního bloku a vědomí, že naše životní úroveň stále o několik mil zaostává za Západem. K podobnému bodu rozpadu teď však možná směřuje i Evropská unie, jež je v očích svých kritiků neakceschopná, nejednotná a nedokáže garantovat bezpečnost občanům členských států. Podporovatelům autoritářských tendencí přitom nevadí, že se budou muset vzdát celé řady svobod a že mnohé sociální skupiny budou čelit brutální represi.

Radka Denemarková tyto nebezpečné tendence ve své knize pojmenovává. Z jejího románu však můžeme vyčíst především bezradnost a rozčilení nad tím, že včerejší recepty už dnes zřejmě nebudou fungovat.

Jan Bělíček (1986) je literární kritik a redaktor serveru A2larm.

Radka Denemarková
Hodiny z olova

Host

Radka Denemarková: Hodiny z olova

Foto: archív nakladatelství Host

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků