Hlavní obsah

Marek Toman: V roce 1936

Právo, Marek Toman, SALON

Žijí v roce 1936 a zpívají o současnosti. I tak by se dal popsat krakovský hudební projekt Hańba!, který s úspěchem objíždí hudební festivaly nejen v České republice.

Foto: Karoryfer Lecolds

Skupina Hańba!

Článek

Na první pohled přitom tato čtveřice mladíků v košilích, kalhotách a s placatými čepicemi na hlavách působí pouze jako další folklórní skupina. Retro dojem posiluje obsazení: tuba, akordeon, banjo a buben. Když ale spustí, neozve se lidová hudba ani šraml. Šraml vlastně ano. Hodně punkový, namíchaný ještě s klezmerem – a doplněný ostře politickými texty.

Hudebníci hledali radikalitu jak v hudbě, tak právě v textech – a našli ji v produkci autorů meziválečného období. V rozjitřených letech vznikaly básně a popěvky namířené proti sociální nespravedlnosti, antisemitismu či válce, které dnes znějí až nečekaně současně. To, co byl původně jen nápad, navíc začalo žít vlastním životem. Muzikanti z Hańby! se sami ponořili do historie… a vyšli z ní jako dobové postavy. Říkají, že jejich kapela vznikla v Krakově v roce 1931. Tvoří ji dva Poláci – jeden od polsko-německých hranic, druhý z někdejšího polského Vilniusu.

Doplňuje je polský Rom a polský Žid. A podobně se v Hańbě! smíchaly i hudební vlivy.

Skupina zhudebnila poezii významného polského básníka Juliana Tuwima vyznačující se citem pro ironii a sarkasmus i texty Mordechaje Gebirtiga, meziválečného jidiš poety, který žil v Kaziměři, pověstné židovské čtvrti Krakova. Dnes jsou jejími nejčastějšími návštěvníky turisté… ale Hańba! žije ve třicátých letech, jimiž se posouvá stále vpřed. Letos se nachází v roce 1936, za tři roky tedy vkročí přímo do válečného konfliktu. Jak sami muzikanti připouštějí, s jejich postavami se jistě stane něco zásadního.

Foto: Petr Horník, Právo

Marek Toman

Zatím však jejich ryčný, melodický styl ve spojení s naléhavými texty uchvacuje dnešní posluchače. Jako by nespravedlnost zůstávala nespravedlností, ať se stala kdykoli. Hańba! připomíná, že je stále zapotřebí se proti ní bouřit. Sami muzikanti přiznávají, že si dnes žijeme vlastně dobře a že je těžké pokoušet se o důvěryhodnou revoltu. Proto také v hudebním stylu sáhli do osmdesátých let 20. století po velmi politickém polském punku. Na nás, co žijeme v prozatím stabilizované a v podstatě blahobytné společnosti, to překvapivě funguje.

Reklama

Související témata:

Související články

Marek Toman: Dveře, jimiž se neprochází

To místo vyvolává zvláštní dojem. Tvoří ho několik schodů, ozdobná mříž a sousoší – zobrazení toho, co se tady kdysi stalo. Zpodobnění vraždy, která znamenala...

Marek Toman: Hlasy

Kdybych byl středoškolským profesorem, rozdal bych studentům text a pustil k němu příslušnou nahrávku ze série cédéček Hlasy, kde ho předčítá jeho autor.

Marek Toman: Perly Molenbeeku

O bruselském Molenbeeku se říká, že nad ním někdo roztrhl perlový náhrdelník a perly se rozlétly všude možně. Někde tam jsou, ale je třeba je hledat. Kde však...

Výběr článků

Načítám