Článek
Co si ještě matně pamatuji, bylo jeho konstatování, že čím je sedlák hloupější, tím víc a lepších brambor vypěstuje, a že on jako profesor by mě nerad ovlivnil.
Druhý den jsem jich pár zastrkal do země a zapomněl na ně. Po nějaké době jsem zaslechl kohosi v autobuse prohlásit, že bude muset o víkendu okopat brambory. Zeptal jsem se souseda, jak se má správně takové okopání provádět. Donesl k plotu flašku slivovice a začal radit.
Co si ještě matně pamatuji, bylo jeho konstatování, že nejlepší brambory vypěstuje vždy nejhloupější sedlák.
Nastal čas sklizně. Pršelo. Vůbec se mi nechtělo, dokonce jsem se přistihl, že si přeji, aby se mi nic neurodilo a já nemusel na pole. Nachystal jsem si prázdné pytle a začal vykopávat. Souseda jsem neupozornil, protože jsem potřeboval ty brambory opravdu ten den vykopat. Když jsem skončil a brambory se vlezly do jednoho pytle, zjistil jsem, že jsem jich sklidil zhruba tolik, kolik jsem zasadil. U plotu se objevil soused se slivovicí.
– Tak jaká byla úroda? zeptal se a podával mi s obtížemi přes plot přetékající štamprli.
– Co jsem tam nastrkal, tak jsem taky vytáhl, přiznal jsem se.
– Asi jsi na to šel moc intelektuálně, však víš, že nejlepší…
Odmlčel se, zrovna naléval dalšího panáka.
– Hele, řekl nakonec – aspoň jsi neprodělal, kdybys ty brambory na sadbu nezasadil, určitě by ti doma uhnily.
Měl jsem toho souseda docela rád, ale od té doby jsem už žádné brambory nezasadil. Dokonce mě tahle zkušenost poučila: Nikdy se nenechat vydírat přírodou!
Po třiceti letech jsem koupil domek se zahradou a z ničeho nic najednou na konci zahrady urodila obrovská třešeň kvanta plodů. Žena začala naříkat, co s tím budeme dělat.
– Nic, řekl jsem frajersky, necháme to shnít.
A tak se taky stalo.
