Hlavní obsah
Z pochodu Prague Pride Foto: Petr Horník, Právo

Apolena Rychlíková: Manželství jako rukojmí

Druhá půlka léta u nás již tradičně patří duhovým průvodům a dalším aktivitám pod hlavičkou Prague Pride nebo třeba novějšího, antikapitalistického Alt*Pride. Různorodé akce se neomezují jen na hlavní město a účastní se jich tisíce lidí. „Díky, že můžem,“ dalo by se s klidem říct, jenže tak to pořád úplně není.

Z pochodu Prague Pride Foto: Petr Horník, Právo
Apolena Rychlíková: Manželství jako rukojmí

Konstrukt zvaný tradiční rodina se v posledních letech znovu prodral na politické výsluní. Ohání se jím kdekdo: od několikrát rozvedených ultrapravicových demagogů přes vystrašené katolíky, národovce a xenofoby po konzervativní levici. Přitom mít u nás třeba vícero dětí je vinou chybějící veřejné infrastruktury nebo zdražujícího se bydlení čím dál složitější. To ale ideologii nevadí. Koncept rodiny, respektive manželství si totiž vzala za rukojmí a jako ohnivým mečem jím máchá proti všem, kteří do něj nezapadají. Je jedno, zda jde o samoživitelky, nebo třeba právě lidi z LGBTQA+ komunity.

Často se prsíme, že my, Češi, nejsme homofobní. Ty „teplý“ bychom přece klidně nechali bydlet ve vedlejším bytě a před lety se jim povolilo registrované partnerství. „Já myslím, že to bohatě stačí,“ říká dnes nejeden politik a tváří se, jako by manželství bylo výsadou jen pro privilegované, jako bychom tím rozšířením poplivali jeho posvátnou hodnotu.

Apolena Rychlíková letos za své salonní sloupky získala Novinářskou cenu.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Sama vdaná nejsem a k téhle instituci mám spíš vlažný vztah. Asi má nějaké ekonomické výhody a chápu, že pro řadu lidí je podstatná i jinak. Přijde mi ale absurdní upírat právo na manželský svazek lidem, kteří o to stojí, jenom proto, že nezapadají do našich šablon. Copak na to snad máme patent? A z jakého titulu? Představa, že by se role obrátily a lidé z LGBTQA+ komunity by mohli tvořit politiku stejně, jako to dnes dělají hetero lidé, a bránili by nám ve sňatcích s podobnou argumentací, musí každému připadat bláznivá. My to ale děláme – pod rouškou normality a se štítem, na který se načmáralo slovo tradice.

Existují země, kde na duhové pochody útočí neonacisté, klerofašisté, existují země, kde by žádný Pride proběhnout nemohl. U nás to jde, ale tím to zatím končí. Ne, moci si uspořádat svůj vlastní karneval, průvod a kulturní akci v globalizovaném velkoměstě uprostřed Evropy není žádný znak naší velkorysosti. O tu navíc nikdo nestojí. Jde o rovnost, jde o ni víc než o toleranci, jde o vzájemnost a respekt, stejná práva všem, bez rozdílu. A k tomu máme jako většinová společnost pořád ještě daleko.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků