Městu vadí, že se firma nijak nepodílí na rozvoji Pardubic, a navíc ani nepomáhá zajišťovat mongolským dělníkům důstojné podmínky k životu. Ti nemají kde bydlet, nemají lékaře a pro jejich děti není místo ve školce. V Pardubicích už jedenáct set Mongolů žije a i podle ředitelky obecně prospěšné společnosti Most pro, která cizincům pomáhá, je situace špatná a příchod dalších mongolských dělníků by ji ještě zhoršil.

Foxconn není jedinou firmou, která se k nám snaží dostat dělníky z této dálné asijské země. Prý se hodí třeba i do masokombinátů, protože jsou „všichni od přírody pastevci, mají k této práci blízko a stejně blízká je jim i práce s nožem“ – jak tvrdí personální ředitel Kosteleckých uzenin Zdeněk Lidmila.

Je to přesně deset let, kdy jsme se zabývali problémem, jak se mongolských a vietnamských „pastevců“ zbavit. Na jaře v roce 2008 ještě vycházely články jako Dělníci z ciziny? Zájem je o Čínu nebo Vietnam, ale už v prosinci téhož roku, po vypuknutí hospodářské krize, se to změnilo a nejen v médiích se řešilo, jak dělníky vypoklonkovat zpátky. Vznikaly akční plány, vláda jim platila letenky i 500 eur kompenzaci, aby odjeli dobrovolně, a z tehdejších analýz vyvěrala obava, že se propuštění přesunou do ilegality. Hovořilo se tehdy také o tom, že se často před cestou u nejrůznějších zprostředkovatelů práce zadlužili víc, než kolik si mohli u nás vydělat.

Uplynula dekáda a vše je zase jinak. Zastánci příchodu mongolských dělníků hovoří o tom, že je to přece jejich svobodná volba a město ani vláda by do toho neměly mluvit, když je firmy potřebují, a že práce je tu dost. Kritici naopak poukazují na fakt, že příchod většího počtu lidí je zátěží pro obec a v případě těch z Mongolska je navíc značným problémem i jazyková bariéra. Přivezení dělníci žijí v uzavřených komunitách a obvykle se česky ani neučí. Touhu firem po Mongolech potom kritici vysvětlují i tím, že se tito dělníci neumějí ozvat. Ozývat se v kulturně tak odlišném prostředí a tak daleko od domova je pochopitelně těžší, než když pracujete v zemi vlastní nebo alespoň kulturně blízké.

Izolace mongolských dělníků je jistě dobrým nástrojem disciplinace pro zaměstnavatele, ale není už tak dobrá pro jejich kolegy v práci. Protože když se vůbec nedokážete domluvit s lidmi, se kterými máte pracovat, vznikají problémy. Nehledě na to, že velký počet zahraničních dělníků, se kterými se vůbec nedomluvíte, a kteří se ani po nějaké době neintegrují, znemožňuje kolektivní postupy při vyjednávání o pracovních podmínkách a mzdách.

Jsou tu přece další země, kde mnoho lidí sní svůj český sen a bylo by ochotno sem přijet za prací. Třeba nám jazykově, geograficky i kulturně mnohem bližší Ukrajina. Proč se zájem zaměstnavatelů neobrací víc právě tam? Možná na té teorii o poslušných zaměstnancích, kteří se nikdy nevzepřou, přece jen něco je.