Patti Smith
M Train
Vzpomínky

Přeložila Lýdie Kárníková.
Dokořán

Patti Smith: M Train

FOTO: archív nakladatelství Dokořán

Americká písničkářka Patti Smith vzpomíná na osoby, místa a knihy, které ji v uplynulých letech formovaly. Píše o tom, jak si přála, aby Bolañův román 2666 nikdy neskončil a pokračoval pořád dál a dál, o tom, jak navštívila hroby Rjúnosukeho Akutagawy a Sylvie Plathové, nebo o tom, jak si jeden čas chodila každé dopoledne číst knihy do oblíbené kavárny. Píše také o svých přátelích, a především pak partnerovi Fredovi „Sonicu“ Smithovi, který předčasně zemřel: „Svět se zdá, jako by z něj odsáli všechno zázračné.“ Podobně jako autorčina kniha Jsou to jen děti je i M Train způsobem, jak zachytit ty zdánlivě nesouvislé vzpomínky z určitého období, jež v paměti bez nějakého zjevného důvodu uvíznou nejdéle. (Vybrala Klára Vlasáková.)

Olga Tokarczuková
Knihy Jakubovy

Přeložil Petr Vidlák.
Host

Olga Tokarczuková: Knihy Jakubovy

FOTO: archív nakladatelství Host

Námětem mimořádného románového díla známé polské spisovatelky je podivuhodný příběh sekty Jakuba Franka. Frank v druhé půli 18. století přestoupil jako židovský obchodník v Turecku na islám, později vytvořil vlastní kult vycházející ze židovského mysticismu a se svými příznivci konvertoval ke křesťanství. Byl považován za mesiáše; s barvitým osobním dvorem se usadil nejprve v Brně a pak v Německu. Tokarczuková popisuje tento zvláštní příběh magickým způsobem – v knize vystupuje například stařena, která spolkne amulet a stane se nesmrtelnou. Autorka dostala za román prestižní cenu Nike a zároveň sklidila nevoli, když v televizní debatě kritizovala chování Poláků na tehdejších polských a nyní ukrajinských územích. Román se přesto, nebo právě proto, stal u našich severních sousedů bestsellerem. (Vybral Marek Toman.)

Božena Správcová
Uctívači kruhů

Trigon

Božena Správcová: Uctívači kruhů

FOTO: archív nakladatelství Trigon

Představte si, že někde u Prahy stojí pár chat u rybníka, do té jedné často jezdí Marie (vypravěčka), která má manžela, syna a dceru. Na chatě se scházejí její kamarádi, občas muzicírují, mezi nimi je jeden, do kterého je Marie snad platonicky zamilovaná. A kolem této osy se obtáčí další příběhy. Čistý realismus. Božena Správcová ale příběh obdařuje magií po způsobu vyprávění starých legend, vztahy i příroda získávají mystické vlastnosti, v nichž se naplno vyjeví vzorce klasických protikladů: muž versus žena, dobro versus zlo, chaos versus řád. Nejde o žádné surrealistické hříčky, o hledání veselého absurdna. Jako kdyby bylo možno otočit postmodernu (jak králičí kožku) a současnost poměřovat „zlatými ratolestmi“. A k tomu několik kreseb Vladimíra Kokolii. Tady míří literatura úplně jiným směrem, než jsme zvyklí. A to je dobře. (Vybral Jakub Šofar.)


Vratislav Maňák
Rubikova kostka
Stručné dějiny uchavců

Host

Vratislav Maňák: Rubikova kostka. Stručné dějiny uchavců

FOTO: archív nakladatelství Host

Mladému autorovi se v románu podařilo elegantně propojit malý výsek českých dějin (plzeňské nepokoje, které vyvolala měnová reforma v roce 1953) s příběhy jedné třígenerační rodiny a jednoho jejího člena, hlavního hrdiny Ondřeje Šmída. Ondřej je vystudovaný historik, učí na pražském gymnáziu a do rodné Plzně přijíždí na oslavu dědečkových narozenin ve chvíli, kdy se po dlouhodobém vztahu rozešel se svou dívkou. Před časem zpracovával vzpomínky žijících aktérů plzeňských událostí. Svědectví se od sebe liší, stejně jako se liší paměť rodiny Šmídových a jejích jednotlivých členů. Zachoval se dědeček tehdy čestně? Je Ondřejův otec nevěrný své ženě? Má Ondřej svůj podíl viny na rozchodu? Rubikovu kostku je možno složit několika hmaty, nebo to může trvat týdny... (Vybral Jakub Šofar.)

Jaroslav Žila
Nikdo tady není

Protimluv

Jaroslav Žila: Nikdo tady není

FOTO: archív nakladatelství Protimluv

Význam adjektiva regionální se v současné době bohužel posunul z polohy neutrální k poloze výsměšné, až znevažovací. Napíšu-li o někom, že je regionální autor, čtenář to většinou vnímá tak, že jde „jen“ o lokálního, tedy nedůležitého tvůrce. Jaroslav Žila (1961) je regionální autor, protože žije na Ostravsku a píše o tom. Jeho šestnáct povídek z Beskyd a Jeseníků má nezaměnitelnou poetiku, díky níž patří osudy jeho hrdinů (rodinné vztahy) k nejsilnějším a nejsyrovějším příběhům současné české literatury. Knihu nakladatelství Protimluv prezentuje coby první svazek své edice české prózy – a texty Jaroslava Žily jsou dobrým zahájením. (Vybral Jakub Šofar.)

Milan Špůrek
Řádky noci

Pulchra

Milan Špůrek: Řádky noci

FOTO: archív nakladatelství Pulchra

Autor, který se odhodlá přijít s nějakým, byť nepatrně experimentálním textem, musí (bohužel) počítat s hendikepem „nesrozumitelnosti“. Přitom Milan Špůrek (1938), geolog, astrolog, výtvarník, jen ve větách nepoužívá čárky (vše ostatní ano). Střízlivost zběsilého textu je už jen v neexistující interpunkci chce se mu psát dál ale už dříve než tužku je třeba nabrousit nůž – dostatečně dlouhá doba k tomu aby myšlenky dostaly předstih a vznikl zádrhel… Ohlédnutí za životem i kulturními vzory, vyznání knihám v koláži s texty z konce šedesátých let či dvaatřiceti zodpovězenými otázkami klasického Proustova „dotazníku“. A jako patníky či elektrické sloupy taktující tuhle literární cestu slouží citace z Vladimíra Holana. Zkuste někdy, vy, kdo se ošíváte ze složitosti, zatnout zuby. (Vybral Jakub Šofar.)

Jiří Holý (ed.)
Cizí i blízcí

Akropolis

Jiří Holý (ed.): Cizí i blízcí

FOTO: archív nakladatelství Akropolis

Všechno souvisí se vším... tento možná zarážející, možná útěšný pocit bude mít nejspíš čtenář mohutného svazku Cizí i blízcí. Dvěma kategoriemi z titulu jsou míněni Židé v českých zemích, v kultuře i v politice. A mohutná kniha přináší akademické zpracování dané látky v podobě řady studií provázaných vzájemnými odkazy. Velká důležitost se věnuje jazyku, popisují se tu stereotypy ve vnímání Židů i židovské stereotypy ve vnímání sebe samých. A nemůže chybět ani holocaust, zde v podobě důkladného zpracování jeho reflexe v literatuře a ve filmu. Přístup autorů je v celém svazku střízlivý a zdrženlivý. Je zde zřejmá snaha o objektivní knihu – která má ale vyprávět o velmi osobních věcech. Jde to vůbec? Převládající je nakonec hlavně dojem obrovského bohatství židovského působení v české kultuře, které se jakoby nedá uchopit. (Vybral Marek Toman.)

Kateřina Piorecká (ed.)
Člověk a společnost 19. století tváří v tvář katastrofě

Academia

Kateřina Piorecká (ed.): Člověk a společnost 19. století tváří v tvář katastrofě

FOTO: archív nakladatelství Academia

Historické vyprávění o posledních dvou stoletích u nás nejprve určovaly nacionalistické ideje politických programů, později historický materialismus. Lineární velké dějiny připomínaly strojek na maso: to, co vycházelo ven, postrádalo emoce, byla to odosobněná matérie. Současný způsob výkladu pomocí dějin malých má ještě šanci někoho poučit. Rostoucí míra blahobytu na hlavu a rostoucí počet hlav, zvyšující nároky na přírodní zdroje... to vše dnes opět vyvolává démona katastrofy, tentokrát pod heslem ne/udržitelnosti. Sborník příspěvků z 36. plzeňského sympozia k problematice 19. století je věnován katastrofám (povodně, bankroty, požáry, dopravní neštěstí, hlad) a jejich zpracování v umění, vědě a publicistice. (Vybral Jakub Šofar.)