Štěpán Kučera: Konec léta v Růžové zahradě

„Název Zarafest vznikl od španělského slova Sarabanda. Měl se tak původně jmenovat dnes již zaniklý, legendární děčínský klub,“ vypráví básník Radek Fridrich v námořnickém tričku během letošního, už šestnáctého ročníku.

„Majitel se však při nadepisování loga spletl, a tak vznikla Zarabanda. Ten klub vytvořili dva bratři na konci devadesátých let z bývalé socialistické kuželkárny, celý si ho postavili sami, včetně baru, boxů a malého pódia, a právě zde vznikl nápad uspořádat dvoudenní literární festival, přičemž páteční večer se odehrával vždy v Zarabandě a sobotní v Růžové zahradě děčínského zámku.“

Radek Fridrich, děčínský patriot, jehož tvorba čerpá z nálady a tradice severočeských Sudet, před lety festival spoluzaložil a teď v baru Bodenbach chválí vnímavé děčínské publikum: „Před časem tu četl Jáchym Topol z románu Noční práce a jedna posluchačka mu do toho vstoupila, že větu, kterou právě přečetl, ona zná už z jeho románu Sestra. Jáchym tenkrát udiveně kroutil hlavou a říkal, že to není možné, že ještě nikdy nikdo neodhalil, že se mu jedna věta z předchozího díla zatoulala do díla následujícího.“

Na letošním ročníku vystoupila bezmála dvacítka autorů (včetně autora těchto řádků). Ke jménům, která by v Děčíně člověk nečekal, patří třeba Sînziana Șipoș – téhle rumunské básnířce vydal literární časopis H_aluze dvojjazyčně knižní prvotinu Spaní v kanálech / Somnul Din Conducte a v Růžové zahradě děčínského zámku během festivalu proběhl křest.

„Myslela jsem, že si dělají legraci, když mi nabídli, že mi vydají knížku,“ usmívá se Sînziana ve stínu barokní zídky. „A tohle české vydání pomohlo i chystané publikaci v Rumunsku, která je už na spadnutí. Díky zájmu z Česka jsem o svých básních začala přemýšlet jako o skutečném rukopisu knihy, začala jsem víc pracovat s jejich řazením, strukturou.“

Alice Prajzentová, redaktorka Spaní v kanálech a zároveň spoluorganizátorka letošního Zarafestu, k Sînzianině tvorbě říká: „Švankmajer by nad některými jejími obrazy zaplesal. Ty básně by se mi líbily namalované – člověk musí být na tripu, aby dosáhl stavů, jaké má Sînziana před očima.“

Je konec léta v Růžové zahradě, uprostřed baroka se točí pivo, čte a povídá, mezi růžemi pobíhá příští festivalové pokolení, děti básnířek a básníků. Děčín nabízí řadu krás a Zarafest patří k těm podstatným.