Článek
Šumburk se dnes jmenuje Krásná a z Jablonce nad Nisou tam stoupá cesta přes hřeben Černé studnice. Ve vsi dodnes stojí Kittelův dům, jemuž se pro jeho velkolepost říkalo Burk neboli Hrad, kostel svatého Josefa, který Kittel nechal postavit (podle pověstí proto, aby spasil svou duši před ďáblem), a mezi dalšími památkami také stavení, původně zřejmě hospodářské, kde dnes sídlí Kittelovo muzeum. Tam (anebo v e-shopu firmy Kitl) si lze koupit knížku Doktor Kittel. Severočeský Faust v legendách a pověstech.
Poprvé vyšla v roce 1924 a tehdejší starosta Jablonce K. R. Fischer v ní sepsal Kittelův životopis a shrnul všechny známé kittelovské pověsti – o tom, jak doktor získal od ďábla zázračnou rostlinu všehoj a létací plášť, i o tom, jak nad ďáblem nakonec zvítězil, protože všechnu pekelnou moc využil ne pro sebe, ale ve prospěch lidí. Často se v kittelovských legendách opakují také zmínky o doktorově čarodějné knize, která jednou dokonce málem zahubila jeho děti.
„Tu se musel Kittel zdržet delší dobu v Praze, kam ho popáté zavolali k vážně nemocnému. Mezitím si doma užívaly Kittelovy děti volnějších chvil bez dohledu,“ píše Fischer. „Jednoho rána začaly zvídavě listovat a číst v Pekelných zaříkadlech. Čím více tajemného textu přečetly, tím více se smrákalo. Nikoli že by se stahovala mračna, nýbrž venku před oknem létalo víc a více černých ptáků připomínajících havrany. Nakonec se podivní opeřenci dostali dovnitř až ke dveřím a usadili se na tyči nad kamny, na nábytku – prostě všude, kde se dalo. Z jejich očí sršel sžíravý oheň. Děti si ztělesněného zla překvapivě nevšimly a nerušeně pokračovaly ve čtení.“
Fischer svou kittelovskou knížku napsal švabachem a částečně v místním německém dialektu. Před pěti lety ji počeštil překladatel Petr Pospíšil a firma Kitl ji vydala i s původními ilustracemi Eduarda Enzmanna, navíc obohacenou o novodobé dovětky – životopisy autora K. R. Fischera i ilustrátora Enzmanna a pojednání o barokních jménech včetně jmen Kittelových a o léčitelské tradici v doktorově rodině. Letos vychází svazek v rozšířeném vydání, doplněný ještě studií Jana Sedláka, etnografa a grabštejnského kastelána, o kittelovských stavebních památkách.
Z novodobé části knihy zaujme hlavně životopis K. R. Fischera, svou rozmanitostí a nenápadným historickým významem tak trochu připomínající životopis Kittelův. Fischer byl učitel a památkář, stál u zrodu jabloneckého vlastivědného muzea i Společnosti na podporu jabloneckého sklářského průmyslu a bižuterie. V roce 1918 se stal poprvé starostou.
„Jablonecká radnice se pod Fischerovým vedením důstojně vyrovnala se zánikem Rakouska-Uherska, s hospodářskými i sociálními potížemi regionu během existence tzv. provincie Deutschböhmen i s následným začleněním Jablonecka do ČSR,“ píše ve svém dovětku Jan Kašpar, ředitel jabloneckého okresního archívu. „Situace se ve dvacátých letech stabilizovala, a v návaznosti na konsolidaci poměrů v celé republice nakonec dosáhlo město Jablonec nad Nisou v dalších Fischerových funkčních obdobích velkého rozmachu v hospodářské i společenské oblasti.“ Jako člena Německé nacionální strany ho pak ve třicátých letech československý stát zbavil funkce, Fischer musel odejít z veřejného života a krátce nato zemřel.
Mimochodem Šumbursko bývalo „hraničním pásmem“ – na sever od něj žili Němci, na jih Češi. A když Kittel žádal císaře o svolení postavit ve své vsi kostel, psal mu, že místní „nebyli nikdy posíleni slovem Božím ve svém rodném německém jazyce“, protože náleželi k české farnosti. Vyprávění o Kittelovi i Fischerovi se tak mimoděk stává vyprávěním o soužití Čechů a Němců na úpatí Jizerských hor. A ten příběh pořád pokračuje – třeba současnou jabloneckou debatou o možném návratu sochy rytíře Rüdigera na Horní náměstí, odkud byla v květnu 1945 odstraněna. Ve dvacátých letech nechal bájného Rüdigera do Jablonce přivézt právě starosta Fischer.
Doktor Kittel ovšem léčil na obou stranách Šumburku a pověsti o něm si vyprávějí Češi i Němci. Nám zbývá jen doříct tu o dětech a ďábelských ptácích.
„V tentýž okamžik, kdy se doma schylovalo k neštěstí, se doktor Kittel pokojně účastnil mše svaté v jednom pražském chrámu. Zčista jasna ho ovšem přepadl takový strach a neodbytný pocit úzkosti, že musel z kostela vyběhnout a ihned odletět domů na svém plášti. Vrátil se akorát v nejvyšší čas a mohl ještě zabránit čertům, aby se zmocnili jeho dětí. Čarodějnou knihu vzal do svých rukou a předčítal pozpátku tak rychle, jak jen dovedl. Čerti se proměnili opět v havrany a jeden po druhém opouštěli světnici mizejíce vysoko v oblacích. Děti byly zachráněny.“
V jedné z verzí pověsti Kittel ďáblům přikázal, aby začali stavět zeď před domem, a pokud budou dřív hotovi se stavbou než on se čtením, pak zvítězí. Kittelovi se ovšem podařilo čerty předstihnout, děti zachránit – a kamenná zídka stojí před Burkem dodnes.
K. R. Fischer
K. R. Fischer Doktor Kittel
K. R. Fischer Doktor Kittel Severočeský Faust v legendách a pověstech
Kitl
K. R. Fischer: Doktor Kittel. Severočeský Faust v legendách a pověstech
