Salman Rushdie
Dva roky, osm měsíců a osmadvacet nocí

Přeložila Barbora Punge Puchalská.
Paseka

Salman Rushdie: Dva roky, osm měsíců a osmadvacet nocí

FOTO: archív nakladatelství Paseka

Zdá se mi, že pro větší část čtenářské veřejnosti je Rushdie pořád jen autorem Satanských veršů, které rozhodně nepatří k tomu nejlepšímu, co napsal. Rushdie je mimořádně nadaný vypravěč, jenž umně spojuje tradiční, v jeho případě orientální, motivy se současnými žánry – ale přitom o něm nelze jednoznačně tvrdit, že je postmodernista. Tenhle román je jakousi adaptací či přesazením vyprávění Šeherezády do současnosti. Boj dobra a zla je nevyčerpatelné téma a Rushdie k němu přistupuje s velkou imaginací, ale současně s pokorou. Kdysi v jednom rozhovoru připustil, že také pro něj je psaní otázkou života a smrti. Potvrdil to i teď. (Vybral Jakub Šofar.)

Haruki Murakami
Hon na ovci

Přeložil Tomáš Jurkovič.
Odeon

Haruki Murakami: Hon na ovci

FOTO: archív nakladatelství Odeon

Nejdřív jsem si myslel, že půjde o něco ve stylu sodomistické povídky z Allenova filmu Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu (ale báli jste se zeptat). Ale měl jsem špatný odhad. Spolumajitel reklamní agentury v Tokiu, mírně cynický a flegmatický hlavní hrdina, otiskne v časopise propagujícím pojišťovnu fotografii, kterou mu poslal v dopise dávný přítel odněkud ze severu země, z Hokkaidó. Na fotce je krajina se stádem ovcí. Jenže není ovce jako ovce. V tom stádě je jedna, která tam nemá co dělat, protože na Hokkaidó nežije. Nežije ani nikde jinde v Japonsku. Nikde na světě. Takové plemeno vůbec neexistuje… Třetí Murakamiho román z roku 1982, z doby, kdy dnes asi nejznámější japonský spisovatel začínal být slavný, je, čím více se blíží jeho konec, trošku pakárna. Ale čte se moc pěkně. (Vybral Jakub Šofar.)

Fredrik Backman
Tady byla Britt-Marie

Přeložila Helena Matochová.
Host

Fredrik Backman: Tady byla Britt-Marie

FOTO: archív nakladatelství Host

Už třetí Backmanův „sluníčkový“ román. I cynik uzná, že je třeba, aby temnotou lidských vztahů občas probleskl nějaký paprsek. A švédský novinář to umí zařídit, aniž by z toho čouhala trapnost, banalita a cukerín. Příběh této knihy má delší rozjezd, ale nesmíte být netrpěliví. Britt-Marii je přes šedesát a nikdo nikdy v životě ji nepochválil, takže se proměnila v jakousi společensky autistickou, nepříjemnou, rigidní osobu, kterou zajímá jen pořádek, praní a čistota, a nejhorším jejím slovním vyjádřením je nadávka: „U soumraku bohů!“ Přesto však po čtyřicetiletém manželství uteče od svého Kenta a objeví se ve vesnici Borg, sociálně vyloučené lokalitě, kde není práce ani naděje na ni a kde děti z nefunkčních rodin aspoň chtějí kopat do mičudy. Jejím příchodem se všechno začíná měnit, včetně jí samotné. (Vybral Jakub Šofar.)

Bengt Pohjanen
Faravidova říše

Přeložil Michal Kovář.
Pavel Mervart

Bengt Pohjanen: Faravidova říše

FOTO: archív nakladatelství Pavel Mervart

Finové ve Švédsku nad Botnickým zálivem se na konci 20. století etablovali jako národ: nejsou už Finové, ale národ Meänkieli. V roce 2000 jim švédský parlament přiznal jazykovou rovnoprávnost a v některých oblastech má meänkieli spolu se švédštinou statut úředního jazyka. Pravoslavný kněz Pohjanen je tamním Dobrovským, Jungmannem, Hankou, Čelakovským, Tylem atd. a ve Faravidově říši ustavuje mytologii svého národa podobnou legendám z českých Rukopisů, ale s čaroději a jinými nečlověčími bytostmi, třeba s červem Perhunem. Pohjanen je přesvědčen, že kdo neví, odkud přichází, neví ani, kde právě je a kam směřuje. A také, že: Národ, jenž zapomene na své předky, zapomene na svou budoucnost. (Vybral Zdenko Pavelka.)

Meelis Friedenthal
Včely

Přeložila Petra Hebedová.
Dybbuk

Meelis Friedenthal: Včely

FOTO: archív nakladatelství Dybbuk

Většina překladovek z produkce Dybbuku je průnikem dvou množin: jde o literaturu menších jazykových oblastí a v textu hraje nejdůležitější roli atmosféra, nálada, rozpoložení hrdinů. I román estonského spisovatele Meelise Friedenthala (1973) má podobné parametry. Na konci 17. století přijíždí student Laurentius Hylas, jenž musel opustit univerzitu v Leidenu, do estonského Tartu. Venku téměř pořád prší a je vlhko, hrdina má horečnaté stavy, kvůli neúrodě panuje hladomor. Místní věří na čarodějnice a uřknutí, zatímco páni profesoři a jejich žáci zápasí s racionalismem, což se konkrétně projevuje třeba v případě léčení (či ještě lépe chápání) melancholie, o kterou v knize není nouze… Tohle natočit, byla by to pěkná nálož deprese. (Vybral Jakub Šofar.)

György Spiró
Žena, propánakrále!

Přeložil Robert Svoboda.
Malvern

György Spiró: Žena, propánakrále!

FOTO: archív nakladatelství Malvern

Magický realismus po maďarsku. Spiró je ovšem navíc obdařen rabelaisovsko-haškovským talentem a napsal antidystopii – veselou futurologickou vizi své země. Než premiér, vědom si průšvihů, které nadělal, odstoupí, nechá vybrat budoucího krále. Jako vhodný kandidát je nalezen elektrikář Josef Krul. Nejdřív ho zavřou, pak izolují v rezidenci a nakonec z něj udělají Josefa III., jemuž se začne přezdívat Dobrota Milosrdný. Monarchie se jmenuje Maďarské komunistické království, EU se rozpadne podobně jako římská říše na západní (ZEU) a východní (VEU), králi najdou v konkursu připomínajícím reality show nevěstu z rodiny Vulnerů, kteří se dají označit pojmem vynalézavé socky. Novomanželka okamžitě získá nové, královské jméno: Regina Hungarissima. A má to happyend: Za královský pár se staví celý maďarský národ prodchnutý vírou v budoucnost. (Vybral Zdenko Pavelka.)

Zoran Ćirić
Tajemství zmizelých rangerů

Přeložil Jan Doležal.
Runa

Zoran Ćirić: Tajemství zmizelých rangerů

FOTO: archív nakladatelství Runa

Srbský prozaik se v češtině představil už mafiánským thrillerem Hobo (Runa 2012), letos vychází výbor z jeho povídkové tvorby – opět z prostředí nišského podsvětí devadesátých let. Postavy z periferie, syrové dialogy, chladné vypravěčství, stylově blízké Raymondu Carverovi, promyšlené budování zápletky a výrazná pointa. Svět drog, násilí, diskoték, na nichž je nejdůležitější značkový ohoz a obratnost v překupnictví, se mísí se zoufalými pokusy o podnikatelský úspěch a rychlé zbohatnutí. Jen opatrně Ćirić zachází s odkrýváním vnitřních světů postav a ne právě jednoduchých rodinných vztahů obyčejných nicek, celebritek, nevěrných domin – a také autorského vypravěče… Vždyť nikdo z nich ani neví, jak ke svému značkovému neštěstí přišel. (Vybrala Olga Stehlíková.)

Sergej Lebeděv
Děti srpna

Přeložil Libor Dvořák.
Pistorius & Olšanská

Sergej Lebeděv: Děti srpna

FOTO: archív nakladatelství Pistorius & Olšanská

Výsledkem neúspěšného moskevského protigorbačovského puče v srpnu 1991 byla i domnělá ztráta vlivu tajných služeb. Jenže sotva byla temnota Moci vyhozena z okna, už zase přešlapuje u dveří… Táňa sepsala jakousi rodinnou kroniku, z níž ovšem úplně vypadl její muž, tajemný M. Tánin vnuk, hlavní hrdina románu, však alespoň najde její deník a zjistí, že všechno bylo trochu jinak, než se to babička snaží líčit. A vydá se hledat stopy po svém předkovi. Postupně se dokonce začne vyhledáváním informací o různých ztracených existencích živit. Projíždí místa gulagů i vyhnanství po celém území bývalého Sovětského svazu. Ale čas ke změnám se pomalu krátí. Začíná druhá čečenská válka a s ní přichází Vladimir Putin… (Vybral Jakub Šofar.)