Walter Laqueur
Putin a putinismus
Rusko a perspektivy jeho soužití se Západem

Přeložila Petruška Šustrová.
Prostor

Walter Laqueur: Putin a putinismus

FOTO: archív nakladatelství Prostor

„S Ruskem to nejde a bez Ruska taky ne.“ „Chtěli, bychom, aby Rusko bylo součástí řešení, ale ono se stalo součástí problému.“ Přidávám k těmto známým parolám svou vlastní: „Rusko = nerostné suroviny + ermitáž plná teorií spiknutí.“ Politolog Laqueur (1921) napsal knihu, která není Putinovým životopisem ani analýzou mechanismu jeho moci, i když by se tak mohlo zdát. Rusko je jednou z mála zemí, která měla, má a bude mít státní doktrínu, protože pořádek holt musí bejt. A ruská současnost je mocně sycena minulostí; autor dokládá, že to platilo i v dobách SSSR, byť skryto pod povrchem. Minimálně bychom si podle něj měli uvědomit, že koncept Eurasie, dnes moderněji Eurosibiře, je založen na sentimentu a tzv. řízené demokracii. (Vybral Jakub Šofar.)

Jelena Čižovová
Čas žen

Přeložila Adéla Koutná.
Host

Jelena Čižovová: Čas žen

FOTO: archív nakladatelství Host

Historická fakta jsou jedna věc, obyčejnost, všednodennost, kulisy, v nichž se fakta dějí, druhá. Literatura je jednou z mála možností, jak zachytit a popsat to vědou těžko zachytitelné a popsatelné. Komunální byt v Leningradě, někdy na přelomu padesátých a šedesátých let, obývají Glikeria, Jevdokia a Ariadna, staré ženy různých osudů i politických názorů. Do uvolněného pokoje je k nim přidělena dělnice Antonína s nemanželskou dcerou Zuzanou; ta sice nemluví, ale je zřejmé, že je bystrá a výtvarně nadaná. Pro stařenky se Zuzana stává alfou a omegou jejich života, vychovávají ji, vzdělávají a ochraňují. A pak Antonína smrtelně onemocní… České historické boláky jsou ve srovnání s těmi ruskými jen takové pubertální akné. (Vybral Jakub Šofar.)

Richard Taylor
Filmová propaganda
Sovětské Rusko a nacistické Německo

Přeložila Petruška Šustrová.
Academia

Richard Taylor: Filmová propaganda

FOTO: archív nakladatelství Academia

Už Lenin pochopil, že živé obrázky jsou nejlepším nosičem propagandy. A protože nástroje moci nejde zredukovat jen na bič, musejí mít i cukrátkovou podobu, stal se film v totalitních systémech nejpodstatnější částí řízené kultury. Britský filmový teoretik a současně profesor politologie Richard Taylor (1946) popisuje vznik a fungování sovětské a německé filmové propagandy od poloviny dvacátých do konce čtyřicátých let 20. století a konkrétně ji rozebírá a dokládá na snímcích: Deset dní, které otřásly světem, Tři písně o Leninovi, Alexandr NěvskýPád Berlína (SSSR), Triumf vůle, Věčný žid, Strýček KrugerKolberg (Německo). Tak mě napadá, jak by to asi dopadlo se světem, kdyby znal Lenin elektrickou kytaru!
(Vybral Jakub Šofar.)

Rachel L. Greenblattová
„Aby vyprávěli svým dětem“
Paměť židovské obce v raně novověké Praze

Přeložil Pavel Sládek.
Academia

Rachel L. Greenblattová: „Aby vyprávěli svým dětem“

FOTO: archív nakladatelství Academia

Abychom si nejprve udělali obrázek: na konci 17. století měla Praha asi 40 tisíc obyvatel a čtvrtina z nich byli Židé. Americká historička Rachel L. Greenblattová se pokusila popsat tehdejší pražskou židovskou komunitu na základě toho, jakým způsobem její představitelé zachycovali a uchovávali osobní, většinou však kolektivní paměť pro další generace. Jak se vzpomínky (na osoby a události) proměňovaly ve „fakta“ a jak ta byla díky různým nositelům (náhrobní kameny, liturgické texty, rituály) „exportována do budoucnosti“. Byla to jakási paralelní literatura, jež pak postupně zanikala v důsledku obecné liberalizace a židovské emancipace. Zde je jeden z kořenů Prahy magické a tajemné. (Vybral Jakub Šofar.)

Alexander Kratochvil (ed.)
Paměť a trauma pohledem humanitních věd
Komentovaná antologie teoretických textů
Přeložil kolektiv překladatelů.
ÚČL/Akropolis

Alexander Kratochvil (ed.): Paměť a trauma pohledem humanitních věd

FOTO: archív Ústavu pro českou literaturu / nakladatelství Akropolis

Moderní dějiny se dají popsat jako boj o paměť a boj proti paměti… Paměť a trauma jsou čím dál tím více zkoumány různými vědeckými obory, jako bychom teprve teď objevili jejich existenci. Tato publikace je prvním seznámením se zásadními texty autorů, kteří se pamětí či traumatem zabývají (T. Habermas, S. Craps, J. C. Alexander ad.). Čtyři tematické oddíly (Paměť a společnost, Paměť a trauma, Paměť a mediální perspektiva, Politika paměti) jsou vždy uvedeny komentářem a knihu uzavírá záznam diskuse (kulatý stůl) několika odborníků k tématu. Jen si dejme pozor, abychom traumata nezaměňovali s mindráky, na to jsme my Češi kabrňáci. (Vybral Jakub Šofar.)