Patří mezi ně i otázka, zda měl Václav Klaus pravdu, když říkal, že snowboard je „levicový dopravní prostředek“ a zeleninový salát a kuřecí řízek „levicová antijídla“ (na rozdíl od pravicových řízku vepřového a čokoládového krému).

Klausovy hypotézy jsou nám často zdrojem nejrůznějších vtipů. Faktem ale je, že se souvislost mezi životním stylem a politickými názory zkoumá na předních univerzitách světa. A analogie podobné Klausovým snowboardům jsou v ideologických sporech časté. Například američtí levicoví demokraté bývají zesměšňování jako „latte-drinkers and sushi-eaters“.

Statistik Nate Silver, jenž úspěšně předpověděl výsledky prezidentských voleb v USA v roce 2008 i 2012, zkoumal pro své predikce u jednotlivých amerických států mimo jiné i poměr kaváren Starbucks a diskontních supermarketů Walmart. Pokud je v daném státě více těch prvních, může to znamenat převahu velkoměstských liberálů svědčící demokratům, silná pozice Walmartů naopak ukazuje na plebejský konzum typický pro část chudších republikánských voličů.

Měl tedy Klaus pravdu s tím, že jízda na snowboardu je příznakem životního stylu souvisejícího s levicovostí? Ověřit to lze na průzkumech MML-TGI, v nichž ročně 15 tisíc respondentů odpovídá i na otázky o životním stylu a politických postojích.

První pohled do dat z roku 2015 naznačuje, že se Václav Klaus mýlil. V české populaci se k pravici hlásí 26 % lidí a k levici 25 % (zbytek se označuje za střed). Mezi lidmi, kteří v posledním roce jezdili na snowboardu, je poměr 41 ku 15 ve prospěch pravice. To ovšem může být dáno tím, že jsou vyznavači jednoho prkna oproti průměru mladší, pocházejí z větších měst a bohatších domácností… Abychom Klausovu hypotézu potvrdili, musíme zkoumat, zda se liší volební chování respondentů, kteří mají všechny tyto faktory společné a liší se právě jen tím, jestli v zimě sahají po snowboardu. K tomu ve statistice slouží tzv. regresní analýza. V našem případě ukazuje, že to, jakou náklonnost má kdo ke snowboardu, s jeho sklonem k levici či k pravici nijak nesouvisí.

Z pohledu dnešních dat jsou tedy Klausova slovíčka poněkud falešná. Exprezident ovšem tezi o levicovosti snowboardu poprvé vznesl nejpozději v roce 2005 a pak ji jen opakoval. Neplatila tedy jeho hypotéza aspoň tehdy?

Data MML-TGI zkoumají provozování snowboardingu od roku 2007. Byl to rok vzniku Topolánkovy středopravé vlády, která vystřídala osm let vládnoucí sociální demokracii. K pravici, tehdy ještě nezkompromitované korupcí a přehlížením sociálních problémů, se hlásila třetina národa. A co je zajímavější, zcela v protikladu ke Klausovu tvrzení platilo, že jezdění na snowboardu i při kontrole věku, vzdělání, příjmů a všech dalších věcí zvyšovalo šanci, že se respondent bude hlásit k pravici. Ne že by snad tehdy měl počet prken, na nichž se vozíte po sjezdovkách, na cokoli vliv. Ale pravice byla v tom roce ještě proevropská a nesla étos liberální změny po autoritativním vystupování Jiřího Paroubka, což mohlo být přitažlivé pro lidi s aktivnějším životním stylem. Časy se ovšem mění.

Daniel Prokop

Daniel Prokop

FOTO: Petr Horník, Právo

Klausův obhájce asi namítne, že hlásit se k pravici nebo k levici ještě neznamená skutečně zastávat pravicové či levicové ideje. Nicméně s tím, nakolik respondent podporuje čistě tržní ekonomiku, souvisejí jeho preference v zimních sportech ještě méně.

Na datech MML-TGI se dají ověřit i další Klausovy spotřebně-politické hypotézy. Stejně jako u snowboardu například neplatí, že zeleninový salát je levicový (o tom, zda se jedná o „antijídlo“, data nic neříkají). Klaus se mýlil i v někdejším sporu se svým poradcem Ladislavem Jaklem, když považoval perlivé stolní vody za konzervativní a ty bez bublinek za okázalý módní výstřelek. Data z let tohoto sporu dávají za pravdu spíše Jaklovi.

Symbolické války hledající typické znaky pro tábor nepřítele bývají nezřídka od reality samotné poměrně vzdálené nebo se od ní vzdalují postupem času. Caffe latte už dnes pije tolik lidí, že i tahle v Americe užívaná metafora pro údajné snobství levicových liberálů pomalu ztrácí význam.

Vědci z Cornellovy univerzity zkoumali na datech desítky podobných populárních metafor. Fungují podle nich nejlépe, když je dostatečně uzavřené sociální skupiny vezmou za své a stanou se jejich emblémem v kulturní válce. Mezi lovci či milovníky aut NASCAR výrazně převažují republikáni, protože se tu republikánství tak nějak předpokládá a člověk s jinými názory se sem raději ani neplete.

A v tom je i nebezpečí symbolických vymezení. Nemusejí být pravdivá, aby rozdělovala společnost. Klausovy levicové snowboardy, saláty a sodovky byly snad vtipem. Metafora pražské kavárny je uvěřitelnější a její užívání má v pozadí mocenské ambice. Nechává vybrat, zda chcete patřit byť trochu nejasně k nám, nebo k privilegovaným snobům bez životních zkušeností. Kdo by váhal? Je na pováženou, jak lehce jsme tu metaforu přijali.