Esther Singer Kreitmanová
Debora
Přeložila Lenka Sobotová.
Argo

obálka Esther Singer Kreitmanová: Debora

FOTO: archív nakladatelství Argo

„A co bude z tebe? No přece nic!“ dozvídá se Debora, když se doma rozpřede hovor o budoucnosti jejího talentovaného bratra. Jsme v malé židovské vesničce v Polsku na začátku 20. století a hrdinka zjevně nemá žádnou zvláštní budoucnost. Důvod je jediný – je žena. Scénu popsala Esther Kreitmanová, sestra proslavených spisovatelů I. B. Singera a I. J. Singera, ve své knize Debora. Ženská linie ale není to jediné, co její román odlišuje od textů úspěšnějších bratrů. I. B. Singer dokázal vylíčit bídu s nádechem malebnosti, s přiznáním životní jiskry, která ji prosvěcuje, u Esther Kreitmanové je krajina nedostatku bezútěšná a nesmyslná. Debora je kvůli svému ženství občankou druhé kategorie, která může svůj život ovlivnit jen nepatrně. A románové vyprávění se tu zjevně prolíná s realitou. Esther byla v rodině Singerových skutečně odstrkovaná, všechnu pozornost sklízeli tři nadaní bratři (budoucí dva spisovatelé a rabín). A nutno přiznat, že její slavnější sourozenci ji v jejím tvůrčím nutkání nijak nepodporovali. Samozřejmě, čtenář knihy si může říci, že Debora je v podstatě nesnesitelná, nevyrovnaná „modrá punčocha“, která si za své problémy může sama. A takový soud by se dal uplatnit i na autorku. Není to ale jen kniha o utlačované ženské osobnosti, napsaná s chmurnou bezútěšností. Prozařuje ji pronikavost spisovatelčina pohledu, její touha nepodléhat iluzím a životní odhodlání.

Michael Cunningham
Sněhová královna
Přeložila Veronika Volhejnová.
Odeon

obálka Michael Cunningham: Sněhová královna

FOTO: archív nakladatelství Odeon

Dnes už světový autor (hlavně díky Hodinám) přichází s další příběhem o nadějích, které se nenaplňují. Zatím. Dva bratři, Tyler a Barrett Meeksovi, čekají v New Yorku na svou příležitost, na svůj den. Tyler je nepříliš úspěšným zpěvákem a skladatelem, živí se jako barman. Mladšího Barretta opouštějí milenci, nalezení té pravé lásky je pro něj důležitější než práce, kde by uplatnil své široké humanitní znalosti. Žijí spolu v jednom bytě, s Tylerovou dívkou Beth, která umírá na rakovinu. Román je současně i popisem americké reality první dekády 21. století, tedy od druhého Bushova zvolení prezidentem po jeho vystřídání Barackem Obamou. Jako kdyby Cunningham kontroloval stav „zápasu“, konkrétní odpočty provádí v listopadu 2004, na Silvestra 2005 a v listopadu 2008.

Anna Bolavá
Do tmy
Odeon

obálka Anna Bolavá: Do tmy

FOTO: archív nakladatelství Odeon

Kdy je třeba sbírat květ lípy malolisté, měsíčku lékařského či divizny velkokvěté, nať přesličky rolní, třezalky tečkované nebo list ořešáku vlašského – to Anna Bartáková ví zcela přesně. A nic ji nezastaví, když ten pravý čas nastane. Trhání, sušení a prodej léčivých rostlin je základem jejího života, jeho motorem. Nic jiného nemá, o nic jiného se nezajímá. Ani o své zdraví. To, co nám nejdříve připadá jako sympatická záliba, se postupně proměňuje v děsivou obsesi. Pro osamělou ženu z míst někde u Temelína je každé setkání s lidmi nepříjemné, chtěla by být neviděna. I pravidelný úterní rituál, návštěva výkupny, ji vysiluje. Tušíme, že něco není v pořádku, ale autorka nás napíná a „pouští“ informace o Anně rafinovaně. Neotřelé téma a jazyková umírněnost, zajímavý a povedený debut.

Maroš Krajňak
Carpathia
Přeložil Miroslav Zelinský.
Větrné mlýny

obálka Maroš Krajňak: Carpathia

FOTO: archív nakladatelství Větrné mlýny

Další pozvánka do současné slovenské prózy, další svazek výtečné edice Česi čítajte. Trojúhelník tvořený hranicemi Slovenska, Polska a Ukrajiny, jeden z nejtajemnějších koutů Evropy. Autor se vrací do krajiny svého dětství, jejíž minulost pro něj ohraničuje druhá světová válka. Na straně 87 najdou ti, kteří jsou možná zmateni nejasnou časovou sousledností, klíč, s nímž se jim podaří vejít do mimořádně působivého literárního stylu: i dnes nastane rozpad chronologie proběhlých událostí. Místa i lidé jsou často popsáni v jedné chvíli ve více časových vrstvách, tedy nejen teď, někdy, kdysi, ale i předtím a potom. A navíc se skutečnost zcela běžně potkává s nadpřirozenem. Jako ten jelen, kterému mezi parožím uvázl kulový blesk…

Virginia Burrusová
Sexuální život svatých
Přeložila Zuzana Gabajová.
Academia

obálka Virginia Burrusová: Sexuální život svatých

FOTO: archív nakladatelství Academia

Společenské vědy procházejí revizionistickým obdobím. Nemyslíme tím v tomto případě třeba popírání holocaustu apod., nýbrž obecnou snahu o jiné čtení pramenů, tedy o výklad, který by se odlišoval od dosud nezpochybnitelných verzí. Co se týče křesťanství, je situace mnohem složitější a delikátnější. I když postmoderna už dokázala objevit, že také papež musí chodit na toaletu. Virginia Burrusová se pak zaměřila na askezi svatých, na onen antierotismus, který je jedním z nejdůležitějších sloupů držících klenbu víry. Za pomoci odkazů na díla Michela Foucaulta, Jeana Baudrillarda, Georgese Batailla a dalších hrdinů společenské relativizace interpretuje raně křesťanské legendy ze 4. a 5. století, tedy z doby definitivního konce antiky.

Arthur Cravan
Dílo. Básně, články, dopisy
Přeložili Michal Novotný a Jiří Pelán.
Academia

obálka Arthur Cravan: Dílo. Básně, články, dopisy

FOTO: archív nakladatelství Academia

Může být boxer básníkem? Arthur Cravan (1878–1918), původním jménem Fabian Lloyd, synovec Oscara Wildea, byl dadaistou dávno před vznikem dadaismu a vzhlíželi k němu i surrealisté, i když toho příliš nenapsal. Většina jeho básní a článků byla otištěna v revue Maintenant (vyšlo pět čísel v letech 1912–1915), do které přispíval jen on sám. A taky byl boxerským mistrem Francie. Objevil se jako kometa v letech před první světovou válkou v pařížském uměleckém světě, stýkal se s budoucími malířskými hvězdami a jako jeden z prvních pochopil Marinettiho slova, že „sláva je skandál“. Kniha Cravanových básní, článků a dopisů je doplněna i o dokumenty a výběr z textů o něm (Breton, Cendrars, Picabia, Soupault, Duchamp, ale i Trockij).

Stefan Bollmann
Ženy a knihy
Přeložila Nina Fojtů.
Host

obálka Stefan Bollmann: Ženy a knihy

FOTO: archív nakladatelství Host

V poslední době enormně vzrostl počet knih věnovaných knize. Jako kdyby se konečně, po všech těch obdobích, kdy kniha pomáhala ostatním kulturním fenoménům, začala věnovat sama sobě. Vycházejí eseje, historické práce, populárně-vědecká literatura a stále více románů (od dětských až po sci-fi). Stefana Bollmanna zajímá ženské čtení, napsal například práci o tom, jak malíři či fotografové zobrazují ženy-čtenářky. V knize o ženách a knihách si všímá některých známých čtenářek v určitých situacích jejich života, toho, co a proč četly. Ale to ženské zaměření je tak trochu obchodní trik. Především jde o jeho další chytře propojený text o knihách a čtenářích, v němž se třeba dozvíme, že Graham Greene označil začátek našeho vědomého čtení za nebezpečný okamžik, protože si jím vybíráme svou budoucnost.

Luboš Příhoda
Nejdřív tanky, potom pendreky
Kruh autorů Liberecka

obálka Luboš Příhoda: Nejdřív tanky, potom pendreky

FOTO: archív Kruhu autorů Liberecka

Před šesti lety vydal básník, novinář a překladatel německé literatury Luboš Příhoda knihu A potom přijely tanky, která mapovala tragické události roku 1968 na Liberecku. Nyní se k tématu vrátil, rozšířil původní text a přidal druhý díl. Autor v něm stylem „reportážní kroniky“ zachytil výbušné dění roku 1969 nejen v samotném Liberci, ale zasadil je do širšího republikového kontextu. Největší část je však věnována dějům severočeským, které začínají libereckou demonstrací vysokoškolských studentů po upálení Jana Palacha a pokračují událostmi spojenými s mistrovstvím světa v hokeji. Půvabný je třeba protest návštěvníků baru Atom, kteří oslavovali vítězství našich nad Sověty tancem v ponožkách. Nejdůkladněji se pak Příhoda věnuje masakru a bojům v libereckých ulicích na první výročí vpádu okupantů.