Hana Andronikova
Vzpomínky, co neuletí
Odeon

obálka Hana Andronikova: Vzpomínky, co neuletí

FOTO: archív nakladatelství Odeon

Nepřipomínáme většinou v Salonu druhá vydání knih, nicméně v případě povídek Hany Andronikovy je třeba tento řád porušit. K původním osmi textům, které vyšly s názvem Srdce na udici (2002), je připojeno ještě pět (Chci tvé blaho jen!, Café Nero, Rituál, Obětí láskyVolání kostí dalších), jež byly otištěny v časopisech či antologiích v letech 2002 až 2009. Po mimořádném románu Nebe nemá dno (2010) a po autorčině smrti (2011) nám může „nové“ čtení její povídkové tvorby pomoci nalézt další rysy a další významy, z nichž vyniká především tematizace tragičnosti našich životů. Jako kdyby Andronikova nahlédla čas jí vyměřený. Jedním z tajemství literatury je ona nedefinovatelná schopnost umět říct to zásadní a podstatné v krátkém tvůrčím vzmachu.

Jiří Šimáček
Malá noční žranice
Host

obálka Jiří Šimáček: Malá noční žranice

FOTO: archív nakladatelství Host

Po Jiřím Kratochvilovi a jeho fantaskních romanetech má Brno v Jiřím Šimáčkovi dalšího osobitého autora, kterému je však bližší sžíravá satira. Pan otec, Pan syn a Pan Šedý se střídají ve vyprávění příběhu jedné rodiny, na pohled harmonické, ve skutečnosti však odsouzené k nekonečně válce každého s každým, k permanentnímu boji nesoudných egomanů. Podobně jako v předchozích knihách Snaživky (2009) a Charakter (2012) zůstává autor úplně v pozadí, nechává postavy, aby se odkopávaly samy. O to působivější pak je obraz povah a vztahů navenek spořádaných občanů.

Josef Váchal
Paměti pro Josefa Portmana
Trigon

obálka Josef Váchal: Paměti pro Josefa Portmana

FOTO: archív nakladatelství Trigon

Veliká Prozřetelnost nesvěřila mi dítka. Snad, že oko zvířete jasněji září než oko mláděte lidského… A snad též, že osud můj, pochybovače a haeretika, je příliš výlučný a nikoliv potřebný celku. Zase ten Váchal! V krásné úpravě vycházejí dva díly jeho pamětí (druhý díl navíc s Úryvky z deníku z let 1910–1914); faksimile a komentáři opatřený přepis. Autor je psal na objednávku litomyšlského sběratele a tiskaře Josefa Portmana v roce 1919 a 1920. Jejich obsahem není jenom Váchalovo mládí a popis okultní společnosti, v jejímž prostředí se pohyboval, ale i jeho tehdejší konfese. Texty jsou doplněny třemi studiemi: o rukopisu a nakladatelství Trigon (Hana Klínková), o Váchalově hledačství „nadskutečna“ (Zuzana Zadrobílková) a o jeho vztahu k astrologii (Pavel Turnovský).

Václav Cílek (ed.)
Něco se muselo stát
Novela bohemica

obálka Václav Cílek (ed.): Něco se muselo stát

FOTO: archív nakladatelství Novela bohemica

Nevíme, co bude tmelit budoucí společnost, ale jsme si vědomi, že cement současného světa se drolí. Principál Václav Cílek, jeden z posledních českých polyhistorů, se rozhodl spolu s dalšími popsat nejdůležitější proměnu současného světa, proměnu vztahů. Svůj klub osamělých srdcí, odvahy a hledání sestavil z více než 60 autorů známých (např. Bělohradský, Drábová, Höschl) i méně známých. To, že poměrně dlouho trvající varianta světa vztahů se bortí, ale neznamená definitivní konec. Znamená nějaký nový začátek. A my mu musíme najít smysl.

Pavel Janoušek
Ten, který byl

Academia

obálka Pavel Janoušek: Ten, který byl

FOTO: archív nakladatelství Academia

Kniha s podtituly Vladimír Macura mezi literaturou, vědou a hrouÚvod povahopisný je vyprávěním o spisovateli, překladateli a literárním vědci napsaným jeho spolupracovníkem a přítelem Pavlem Janouškem. Vladimír Macura (1945–1999) patří ke světlým postavám nedávné minulosti: normalizací se nenechal deptat a dokázal tvořit, v devadesátých letech rozepjal křídla a kromě vydání klíčových knih o národním obrození rozhýbal Ústav pro českou literaturu k práci, jejíž energie a výstupy se projevovaly ještě další desetiletí po jeho odchodu.

Jan Keller
Jsme tady doma
Komentáře z let 2008 až 2014
Novela bohemica

obálka Jan Keller: Jsme tady doma

FOTO: archív nakladatelství Novela bohemica

Profesor sociologie, poslanec Evropského parlamentu zvolený za sociální demokraty, publicista a taky frankofil Jan Keller (1955) štve spoustu lidí. A on učí, popularizuje, komentuje, protože jeho zase štve neoliberalismus, placení školného, zeslabování sociálního státu, nesouměřitelnost mezi bohatými a chudými atd. Své komentáře pro deník Právo chronologicky uspořádal do deseti kapitol. Možná že jeho snaha popsat to, co se tady v naší zemi děje, je donkichotská, ale pořád snad platí, že lepší je debatovat a polemizovat než po sobě házet kameny. Nebo nedejbože něco horšího. Jsme tady doma všichni: velcí i malí, tlustí i tencí, leví i praví, bohatí i chudí. A protože je lidská paměť vachrlatá, kniha je pro pořádek doplněna rovněž tabulkou o vývoji státního dluhu České republiky nebo hesly o v komentářích zmíněných politicích.

Lukáš Marvan
Záblesky svobody
Druhé město

obálka Lukáš Marvan: Záblesky svobody

FOTO: archív nakladatelství Druhé město

Na přelomu let 2002 a 2003 žil ctihodný Mantakusala, jinak básník Lukáš Marvan, v buddhistickém klášteře na Srí Lance. Pak se vydal zpět do české reality. Zkusil se vrátit, s „přeoranou“ hlavou, do západní plnosti, která je ale možná prázdná. S meditačním poznáním prázdnoty, která je možná zaplňující. Poslední a nejvyšší učitel je každý sám. Každý, kdo se rozhodne. Cesta ke svobodě (pokud se dá vůbec mluvit o cestě) vede skrze sebepřijetí lidské bytosti. Může nám to připadat směšné, to neustále se opakující hledání svobody, ale to je tak všechno.