Jiří Gruša: Prózy I
Povídky a novely
Barrister & Principal

obálka Jiří Gruša: Prózy I

FOTO: archív nakladatelství Barrister & Principal

Čím byl Jiří Gruša (1938–2011) spíše – básníkem, prozaikem, překladatelem, literárním kritikem, diplomatem, politikem, nebo organizátorem? A čím nejraději? I když bude bohužel v české literatuře vždy zastíněn známějšími jmény, jeho obrovská erudovanost, pohotovost, analytická schopnost z něj činila intelektuála par excellence. První svazek Díla Jiřího Gruši obsahuje kromě novely Dámský gambit (1972) a dystopického románu Mimner aneb Hra o smrďocha (1973) jeho spíše kratší texty (některé z nich experimentální), jež vyšly většinou pouze časopisecky, a náčrt prózy Hrbáč čili Druhý sešit (1966). Tři texty jsou vydávány poprvé. Autorem doslovu je Milan Uhde. A Franz Kafka má určitě radost, že dobře zasel…

Bohuslav Brouk
Na obranu individualismu
Publicistika z let 1930–1960
Academia

obálka Bohuslav Brouk: Na obranu individualismu

FOTO: archív nakladatelství Academia

Více než padesát publicistických textů Bohuslava Brouka (1912–1978). Provokatér, skeptik, ironik a poučený vizionář, nadaný schopností jasně formulovat: Svoboda jsou boty, které nás netlačí; ale netlačí-li nás boty, naše cítění tím není o nic obohaceno. Tlačí-li nás boty, pak víme, že to nejsou boty dobré pro nás; ale o jiných botách těžko můžeme říci, že jsou pro nás dobré, dokud se z tlačících nevyzujeme a jiné nevyzkoušíme (Problém svobody v lidské kultuře, 1960). Svobodné společnosti si takových mužů váží, nesvobodné je pronásledují. Výběr uvádějí studie Bruna Solaříka, Vladimíra Papouška a Milana Drápaly, editorem je propagátor a obdivovatel Broukova díla Viktor A. Debnár.

Lenka Pořízková
Přátelský podvod
Academia

obálka Lenka Pořízková: Přátelský podvod

FOTO: archív nakladatelství Academia

Mystifikace (nejen) v české literatuře 20. století Předstírat něco, co není pravda. Úmyslně klamat. Vytvářet a šířit nepravdivé nebo polopravdivé zprávy… Ale nedělat to (v naprosté většině) ze zlých úmyslů. Mystifikace je součástí literatury od jejího počátku, o té české nemluvě. Konečně se někdo odhodlal a pokusil se zpracovat toto téma komplexně, tedy od vymezení předmětu, teorií, historického vývoje, vztahu k autorovi, problémů etických a estetických až po útok na kánon, různé stylizace a interpretace. Je to pěkná linka: Rukopisy, Breisky, Hašek, Nezval, Cimrman, Macura, Urban nebo Šanda. I když pořád největším mystifikátorem zůstává Franz Kafka. Všichni si myslí, že to, co psal, myslel vážně, a on se přitom cítil humoristou.

Iva Knobloch, Jiří Pelcl (eds.)
Diskuse 89 014
VŠUP

obálka Iva Knobloch, Jiří Pelcl (eds.): Diskuse 89 014

FOTO: archív nakladatelství VŠUP

Všichni tak nějak automaticky víme, že v životě platí: nevstoupit dvakrát do téže řeky. A přes tento hérakleitovský bonmot do té stále stejné řeky celý život vstupujeme (často na stejném místě). V lednu 1989 vyšel sborník Diskuse 89 (černobílý, rozmnožený na kopírce), který představil názory (představy, vyznání) a realizovaná díla dvou desítek tehdejších mladých architektů a designérů. V průběhu let 2013–2014 si to v téměř stejném obsazení zopakovali, i když v úplně jiných společenských podmínkách, se zkušenostmi (a v barvě). Vznikla tak jakási dvoudílná umělecká bibliofilie. Co by asi řekl Hérakleitos na zápis Jiřího Pelcla: Důležité je pro mě finální dílo, výsledek jako konstanta, ne ve vztahu k momentálním podmínkám, ty jsou vždycky nepříznivé. Tak schválně, z které části tento výrok je, z té první, nebo druhé?