Sylva Fischerová
MARE

Druhé město

obálka Sylva Fischerová: MARE

FOTO: archív nakladatelství Druhé město

Předchozí kniha Sylvy Fischerové Evropa jako židle Thonet, Amerika jako pravý úhel (2012) dokázala, že tu po čase máme zase autorku, která, ačkoliv nezasahuje do současného literárního provozu, dospěla do důležitého, i když nepříliš častého bodu tvůrčího procesu. Její tvorba je natolik svébytná, celostní, rafinovaná, hotová, že nemusíme zbytečně provádět kontrolu jakosti, zkoumat proč a jak. Místo toho se můžeme radovat ze čtení. Platí to i pro básnickou sbírku MARE. Jiná forma, stejná duše: Jenom souhra všech gramatických osob tvoří jedince. Svatá Trojice! / Nechat to rozpustit v naší krvi a pak plout vesmírem (Já jsem já). Synergický efekt v české literatuře funguje!

Martin Amis
Těhotná vdova

Přeložila Věra Klásková.
Plus

obálka Martin Amis: Těhotná vdova

FOTO: archív nakladatelství Plus

Na první pohled jednoduchý román má několik vrstev. Tou první jsou události z léta 1970 na šlechtickém sídle v jižní Itálii, kde si několik mladých lidí různých národností i sexuální orientace užívá pobyt. Jedenadvacetiletý student literatury Keith zde navíc studuje klasická díla anglické literatury a komparuje tehdejší morálku s tou dobovou – to je další vrstva. Pozdější Keithovy osudy, nejdříve jen tu a tam zaznamenané, ke konci knihy pak poskládané chronologicky, jsou třetí vrstvou. Všechny tři pohledy jsou umně spojeny a rezonují stejně. Tužby a očekávání se občas proměňují ve frus traci, vítězové se stávají poraženými, ale bývalí poražení nevítězí. Všechno je trochu jinak…

Jaroslava Lukavská
V samotách duše
Deníky z let 1925–1954
Eroika

obálka Jaroslava Lukavská: V samotách duše

FOTO: archív nakladatelství Eroika

Přitažlivé střídání malého příběhu – osobního, citového, poměrně tragického života v letech 1925 až 1954 – s velkým příběhem společenským (Masarykova smrt, Mnichov, heydrichiáda, osvobození atd.). Cenné jsou právě ty okamžiky, kdy se oba protnou. Například text ze druhého dne po německé okupaci: Blahodárná tupost našich myslí, že po těch silných nervových otřesech už nic nechápe. Morálka, vštěpovaná nám dvacet let, byla prý mýdlová bublina (16. března 1939, zápis s titulkem Vůdce na Pražském hradě). O dalších osudech Lukavské nic nevíme. Z knihy však můžeme odvodit, že to byla žena kulturní, sečtělá, pro niž nebyla četba klasické literatury jen oddechem

Jakub Deml
Korespondence
Číslo jednací: láska
Dauphin

obálka Jakub Deml: Korespondence

FOTO: archív nakladatelství Dauphin

Dvě komety české kultury první poloviny 20. století. Básník a spisovatel Jakub Deml a grafik, sochař a architekt František Bílek. Nejdříve sebou navzájem oslněni, po několikaletém odmlčení spíše už jen přátelé, než se jejich dráhy navždycky odklonily po smrti jejich mistra a soudce – básníka Otokara Březiny. Březinův vliv dokladuje jeho stálá přítomnost ve více než 350 zachovaných dopisech. Demlovo i Bílkovo solitérství nemohlo být na delší dobu zatíženo vážným přátelským vztahem, oba měli charakterové rysy, které jsme schopni tvůrcům s velkým nadáním odpustit, v chemii společenských interakcí však vytvářejí prostor pro karamboly. Nicméně oba svazky dopisů můžeme číst jako román o vysokém i nízkém v tvůrčím procesu, lidských chybách, emocích, penězích a taky závisti. Jsme jako Kolumbovi plavčíci, hledající očima zem. A ztrácíme naději, protože zem, pro nás, se neukazuje (Demlův dopis č. 97, červen 1905).

Jana Pleskalová
Vývoj vlastních jmen osobních v českých zemích v letech 1000–2010
Host/Masarykova univerzita

obálka Jana Pleskalová: Vývoj vlastních jmen osobních v českých zemích v letech 1000–2010

FOTO: archív nakladatelství Host

Posledních 20–25 let si stále více lidí klade otázku: Kdo jsme? Odkud jsme? Kdo byli naši předkové? Čím se živili? Růst zájmu o genealogii „pomáhá“ nejen ostatním pomocným historickým vědám, ale i etnografii, geografii nebo lingvistice (především jejich praktickým součástem). Jak vlastně v českém prostoru vznikly naše identifikátory, naše jména? Ve čtyřech časových obdobích českých dějin zkoumá profesorka Jana Pleskalová z brněnské Masarykovy univerzity vývoj základních duhů antroponym, což nejsou jen křestní jména a příjmení, ale třeba i přezdívky nebo zkráceniny a zdrobněliny jmen (hypokoristika). Hned na začátku knihy uvádí autorka fakt, který si vlastně vůbec neuvědomujeme: zatím nebyla objevena lidská společnost bez vlastních jmen. Mimochodem v současnosti jsou v České republice nejčetnější jména Jiří a Marie a příjmení Novák a Nováková.