Švec: Mám-li napsat, co mi vadí na současném pojetí autorského práva, jsou to hlavně tři věci. 1) Nesmyslná privatizace veřejného vlastnictví. Právo předpokládá, že autor je jediným a naprosto původním tvůrcem díla. To je hloupost. Dejme tomu slovesné dílo je napsané jazykem, který má za sebou staletí vývoje a práci desítek generací. Přijmeme-li pojetí díla jako majetku, pak je vždy kombinací majetku osobního a kolektivního. Jenže současné pojetí autorského práva vede k tomu, že si firma Nike může zprivatizovat slogan Just Do It, ze kterého nevymyslela ani písmenko. Nebo k tomu, že příbuzní autora českého překladu hry Jak je důležité míti Filipa můžou zabránit publikaci nového, modernějšího překladu pod stejným názvem, přestože autor starého překladu sousloví nevymyslel.

Vyskočil: Ano, jazyk se vyvíjí, nová slova vznikají a některá zastarávají, přestávají se užívat. Ale teprve tvůrčí a jedinečné řazení slov, které vyvěrá ze schopnosti původce tvořit (což není dáno každému), činí dílo dílem autorským. Jestliže bych přijal vaši logiku, potom by byl tvůrcem stavby výrobce cihly, ze které je dům postaven. To bychom ale mohli rovnou vedle autorského práva zrušit i např. kategorie literatura, poezie apod.

Ochrany požívají i krátká slovní spojení, nikoli pouze celé prozaické či básnické útvary. Proto jsou za autorské dílo považovány i názvy knih či divadelních her, jednáli se o titul se silným tvůrčím nábojem. Chráněny jsou tak názvy jako S tebou mě baví svět, Vždyť přece létat je snadné, Republika snů, Srdce temnoty

Sice s postojem dědice autora, který vytvořil překlad hry Jak je důležité míti Filipa, ne zcela souhlasím, na druhou stranu původní název hry zněl The Importance of Being Earnest. Je nabíledni, že se jedná o vtipný překlad této slovní hříčky.

Co se týče slov Just Do It, to je zcela jiný šálek kávy. Protínáme se tu s právem známkovým, a to je asi jiná diskuse.

Švec: 2) Zavádějící metafora majetku. Duševní vlastnictví je termín, který nás dovádí k absurdním koncům, dejme tomu k dědění nikoliv jednotlivých obrazů, ale podoby ladovských postaviček Ladovými potomky, kteří pak brání parodiím na předkova díla s poukazem na to, že jsou jim podobné. Kdybychom pro myšlenky, ideje a autorská díla použili místo metafory majetku dejme tomu metaforu práce, přineslo by to úplně jiné chápání umělecké i další tvorby – za práci, kterou vám automechanik provede na autě, je jistě třeba zaplatit, ale rozhodně za ni nebudete věčně cálovat jeho vnukům. To, čemu dnes říkáme duševní vlastnictví, má jistě rysy majetku, stejně tak rysy práce a mimoto rysy, jež vystihují některé jiné metafory – umělci rádi mluví například o božské jiskře inspirace, bez ironie. Má se božská jiskra inspirace stávat předmětem dědického řízení?

Vyskočil: Duševní vlastnictví má samozřejmě rysy majetku. Jestliže zdědíte dům nebo zahradu, jistě budete úkorně vnímat jakékoli zásahy do svého vlastnictví, jestliže vám někdo bez souhlasu dům obsadí či očeše ovocné stromy na zahradě. A majetek se bude dědit a dědit po další desítky či stovky let, dokud nezanikne nebo ho neprodáte či nepropijete. Ale u autorských děl mnohým vadí, když se tvůrce či dědic ohradí proti zneužívání. A to podotýkám, že autorská práva požívají ochrany pouze sedmdesát let po smrti autora. Z pohledu spravedlnosti i práva je duševní statek stejný majetek jako zmíněný dům a musí logicky požívat stejné ochrany. Proto musí být zachováno i právo např. dědiců Josefa Lady, aby nedotknutelnost díla svého předka bránili. Spíše záleží na jejich benevolenci, zda k tomu přistoupí, či ne. Stejně jako onen zmíněný vlastník zahrady může nechat plody na zahradě očesat sousedem, ale také je jeho plným právem zahradu a její ovoce „chránit“. Jinak bychom mohli na pojem majetku zcela rezignovat. Proto všechny civilizované systémy měly a mají takové předpisy, jako je autorský zákon.

Srovnání s automechanikem je úsměvné a trochu vychází z logiky „spoluautorství“ otců jazyka, jak bylo uvedeno výše. Ne každá práce je prací ducha. Práce automechanika je jistě důležitá a záslužná, nicméně v dnešní době by měl auto stejně opravit automechanik z Lisabonu i technik z Písku. Mají manuál a do opravy nic vyššího, tvůrčího, nevkládají.

Rudolf Koppitz: Hladoví havrani (před rokem 1914), k vidění na autorově výstavě v Moravské galerii v Brně do 7. července 2013…

Rudolf Koppitz: Hladoví havrani (před rokem 1914), k vidění na autorově výstavě v Moravské galerii v Brně do 7. července 2013…

FOTO: © Photoinstitut Bonartes

Švec: 3) Škodlivé důsledky. Nejvíc ze všeho mi na současném pojetí autorského práva vadí konkrétní věci, ke kterým vede. Některé jsem už jmenoval. Vadí mi, když firmy úspěšně používají autorské právo v boji proti kritice své činnosti, jako v případě Tesco – Česko. Vadí mi, když britská důchodkyně nesmí na svetr, který vyrábí pro dobročinnou aukci, vyšít slovo Olympiáda 2012. Vadí mi, že musela zaniknout stránka Library.nu, která shromažďovala obecné vědění, ničemu neškodila a nikomu neubírala zisk. Vadí mi, když musí slovník českých ilustrátorů vyjít bez obrázků, protože není možné sehnat autorská práva. Vadí mi, když filmová studia nebo tvůrci reklam nechávají z YouTube odstranit parodie na své výtvory, protože přeci používají jejich záběry. Vadí mi, když OSA vybírá poplatky za produkci hudby z televize v hospodě, když autoři hudby už jednou dostali zaplaceno z té televize. Vadí mi, když nemůžou zajímavé knížky léta vyjít kvůli sporům o dědictví práv. Vadí mi, že autorské právo tak, jak je nastaveno dnes, brání inovacím, kombinacím a kreativitě a z obecného pokladu vědění lidstva dělá tu menší, tu větší zlatokopecká políčka ke škodě každého z nás. Klondike v dobách zlaté horečky nebyl zrovna nejpříjemnějším místem k životu.

Vyskočil: Mnohé uvedené případy mi nejsou známy, jiné se udály mimo Českou republiku a jejich hodnocení se z pohledu práva řídí jiným režimem. Netuším, proč musel slovník českých ilustrátorů vyjít bez obrázků, nevím, zda vydavatel využil všech možností, které mu skýtá autorský zákon, jako je např. tzv. velká citace. U zajímavých knížek, které pro spor dědiců nemohou vyjít, pátrám v paměti, o jaké knihy by se mohlo v poslední době jednat. Ale je to samozřejmě možné, jako ve stejně výjimečných případech sporu dědiců, kteří se hádají o pozůstalost.

A k užívání hudby v hospodách pro upřesnění dodávám, že tzv. autorské odměny za užití hudby v provozovně platí provozovatel nositelům práv za možnost užívat jakákoliv hudební díla ve svém podniku. Jedná se tedy o užití odlišné od zakoupení CD pro vlastní poslech, jelikož je tím sledován obvykle zisk hospodského, který tímto získává prospěch v podobě příjemnějšího prostředí pro své hosty. Vynález zvukového záznamu mu sice umožnil hudbu nabízet bez přítomnosti živých muzikantů, na jeho povinnosti uhradit odměny jim i autorům hudby se však nic nezměnilo, stejně jako se nic nezměnilo na důvodech, proč provozovatel hudbu vůbec užívá. Tedy není důvod, aby z peněz navíc, které hospodský kasíruje, jelikož k němu chodí více konzumentů, protože v ní hraje hudba, neměli nic její autoři. A jestli je to jinak, tak ať tu hudbu vypnou, já budu jen rád…