Připomněli jsme si deset let od chvíle, co je Jiří Sovák v nebi kumštýřů (to bude herecké nebe s větší terasou) a tři čeští hokejisté slítli s ruským letadlem rovnou do nebe hokejového. A králičí nebíčko najdete na www.kralici.cz.

Myšlenka nebe organizovaného podle povolání (případně podle živočišných druhů) je lehce strašidelná. Opravdu nerad bych se jednou dostal do nebe novinářského, především proto, že tam budou samí novináři. Člověku to na tomhle světě tak nějak stačí. Hudební nebe musí být jeden velký kravál. V hokejovém nebi jistě jásají tribuny a všichni přítomní si na ledě pořád dokola předávají Stanleyův pohár. Ragbyové nebe, kam prý odešel legendární Zdeněk Barchánek, si radši ani nepředstavovat.

Otakar Vávra, kdyby už sám nebyl ve filmařském nebi, by podle Super.cz na začátku ledna plakal pro svého jezevčíka Karla, který odešel do nebe psího. Myslím, že Vávra pláče i tak, protože psí ráj se s filmařským logicky neprolíná. A to je právě na myšlence rozškatulkovaných nebí nejsmutnější. Vsadím se, že Josef Škvorecký, Václav Havel, Arnošt Lustig, Ivan Jirous ani Hana Andronikova by nechtěli do nebe spisovatelů. Nebe omezená povoláním jsou strašně smutná, protože se tam nepotkáte s většinou svých přátel, členů rodiny a vůbec zajímavých lidí. Těžko říct, proč se přihlouplá kartotéka nebí v médiích tak drží.

Jiří Raška to ve skokanském nebi bude mít každopádně aspoň o trošku lepší. Vedle několika nerozeznatelných mužů v aerodynamických kombinézách tam musejí krásně kvákat žabičky.