Kari Hotakainen
Role člověka

Přeložil Vladimír Piskoř.
Dybbuk

Kdybychom měli odpovědět na otázku, o kterých „malých“ národních literaturách mají čeští čtenáři slušné povědomí, pak je to nizozemská, norská a finská. Z té poslední ční Kari Hotakainen (1957), román Role člověka je již jeho čtvrtou knihou přeloženou do češtiny. Hrdinka se v něm potkává se spisovatelem, který už nemá nápady a nechce se mu psát o prázdnotě, a prodá mu za 7000 eur historii své rodiny. Nejsou to žádné veselé historky, spíše naopak. Nebývalý ekonomický růst země rozrušil finskou společnost, rychlé zbohatnutí bývá vystřídáno rychlejším zchudnutím, rodina se prověřuje teprve tragédií. Od autora se nedozvíme, jestli čteme původní vyprávění, nebo už „přimyšlený“ text. Na začátku hrdinka prohlašuje, že nesnáší smyšlené knihy: „A nejhorší by bylo, kdyby někdo můj život znovu vymýšlel do nějaké knížky.“ Na konci si ale myslí: „Každý dělá svou práci tak dobře, jak umí, a prodává ji dál.“

Mons Kallentoft
Zimní oběť
Přeložila Luisa Robovská.
Host

Čeští nakladatelé nepřekvapivě sázejí na jistotu, a tak se zdá, že švédská literatura je u nás masověji zastoupena buď postavami typu hyperaktivní Pipi Dlouhé punčochy, nebo hloubavými policejními vyšetřovateli a vyšetřovatelkami z „pochmurných severských thrillerů“. O trháku Hypnotizér, který lákal na krev a hypnózu, jsme v Salonu psali na podzim, do podmračené mordparty detektivů teď nově přibyla taky Malin Forsová. Malin je mladá matka, která tak trochu po samotářsku doufá, že až napáchá dost dobra, vrátí se k ní její manžel. Ten je ale tak nesnesitelně dobrý, že místo toho, aby byl své ženě nevěrný, jen létá po světě a pomáhá potřebným. Nutno uznat, že vyhřezlých vnitřností je v Zimní oběti překvapivě pomálu a napínavé je to i tak. Jen všechny ty severské thrillery začínají trochu splývat dohromady.

David Nicholls
Jeden den
Přeložila Dominika Křesťanová.
Argo

Je-li na přední obálce knihy, že jde o brilantní britský bestseller, čtenář nekomerční literatury pravděpodobně usoudí, že jde o nepřípustné vměšování do jeho rozhodovacích kompetencí. A číst nezačne. V případě Nichollse by to ale měl zkusit. Na večírku po ukončení vysoké školy se sblíží Emma (Em) a Dexter (Dex). Stane se to 15. června 1988 a tento den je pak na dvacet let referenčním bodem, znakem knihy. Až do roku 2007 sledujeme životy obou hrdinů, střety jejich představ s realitou, vzestupy a pády u Dexe, pády a vzestupy u Em. A jejich vzájemný vztah, který je neomezeně tolerantní. Nebo je to jen hra se strachem, za níž se schovávají velké city? Jejich stárnutí spojené s proměnou žebříčku hodnot odráží i proměny ve společnosti, nejen ve Velké Británii, ale v celé téhle podivné civilizaci. Je to „čtivý, a není to blbý“, řekl by jeden.

Jakub König
Anjel
Plus

Boha znudilo hrát si na laskavého vousatého dědulu a převzal podobu pěkné ženské, co se milostivě nechá přemluvit a občas ukáže prsa. Andělé strážní jsou opilí, v depresi nebo rovnou obojí a jediný teologickoetický dialog na úrovni je s nimi schopna vést bezhlavá jeptiška. Komiksové stripy se zjevně inspirovaly v drsném americkém předobrazu Red Meat (a s touto asociací snaživě pomáhá také anotace na přebalu), ale navzdory podobnosti se „stojatými“ sekvencemi a drsnými prohlášeními na první dobrou převažuje Red Meat stále svým cynismem i syrovostí. Některé vtipy v Anjelovi ale fungují velmi dobře. Dojímá třeba schizofrenní kostlivec: „Vybafnul jsem onehdá zpoza rohu na nějakou holčičku. Vypadala, že by se v ní krve nedořezal. Ale nakonec dořezal.“

Marek Sekyra
Máchovské mýty a omyly

Kruh autorů Liberecka

Marek Sekyra se dlouhodobě věnuje severočeské literatuře. Pro časopis Světlik (Svět libereckých knihoven) připravuje seriál o německých autorech z Liberecka, které představil také v knížce Ještědské květy (Krajská vědecká knihovna 2008), a literárněhistorické texty publikuje v řadě regionálních časopisů. Je členem Kruhu autorů Liberecka a podílí se na přípravě jeho každoročního sborníku Kalmanach, který v Česku představuje poměrně ojedinělou prezentaci regionální literatury. Právě v Kalmanachu se objevil úryvek ze Sekyrovy studie Máchovské mýty a omyly, která teď vychází knižně. Autor chtěl u příležitosti loňského 200. výročí Máchova narození vzdát hold tomuto básníkovi a upozornit na některé novodobé mýty a omyly, spojené s Máchovou osobností i tvorbou. Věnuje se mimo jiné i filmu F. A. Brabce Máj nebo próze Jaroslava Balvína Mácha: Deníky (Novela Bohemica 2010).