Máme před sebou svaté město hinduistů, buddhistů i džinistů. Tvrdí se o něm, že je jedním z nejdéle osídlených měst na světě a má svůj nezaměnitelný genius loci. Váránasí nebo taky Benáres. Město, kde se vyplatí zemřít, protože nebe je za rohem. Cestou nás provází kniha Geoffa Dyera – Jeff in Venice, Death in Varanasi. Indická očista a evropské bakchanálie.

Někde jsem si přečetl, že Lurdy nejsou Lurdy v tom pravém slova smyslu pro lidi, kteří tam bydlí. To samé nejspíš platí i pro Mekku: kam asi chodí poutníci, kteří bydlí v těchto místech? Tohle ale neplatí pro Váránasí. Tady se zdá, že putování kamkoli jinam postrádá smysl. Právě tady je veškerý čas a nejspíš i veškerý prostor.

Which country? Nevyspalí z vlaku jsme pěkně dlouho bloudili, než jsme konečně našli v křivých uličkách hotel Golden Lodge. Ubytování v pohodě. Jen FANoušek u stropu neběhá, ale to se dá přežít. Odpoledne jsme prošli gháty, kterých je tu požehnaně. Gháty jsou obřadní paláce se schody vedoucími až ke Ganze. Špinavé. Posvátné. Široké. Platí pro schody i řeku. U některých ghátů se koupou a v jiných se spalují. Obojí je obřad. Odpoledne člověk vidí spíš ten druhý z nich. Došli jsme až k Manikarnice. Za dvě stovky dostanete přednášku o žehu v pořádně starým ohni, který pamatuje Šivu. Když se nezvládáte koukat na mrtvá těla obalená do oranžových a zlatých látek, můžete zavřít oči. Ale stejně vám to nepomůže. Ucítíte to. Sladkou, vtíravou vůni, která se válí na patře.

Nikdy předtím jsem neviděl mrtvé tělo, ale ve Váránasí bylo procesí smrti nekonečné. Zvykl jsem si na pohled, jak pozůstalí jdou s nosítky ulicemi a zpívají „Rama nama satya hai… Rama nama satya hai…“, dokud tělo nepřinesou k řece a nesmočí jej do Gangy.

How long here? Cestou zpět odmítáme místňácké nabídky všeho druhu, usrkáváme colu, kterou nakonec dopije poloviční Ind, a posedáváme na „svatých“ schodech, abychom si zvedli karmu. Sehnat Bee Dees s filtrem je nemožné.

My boat very good quality… Jezdit na pramici po Ganze je zážitek. Špízovat lidi při ranní hygieně a bořit nastavené kompozice svátečních fotografů. Pohupování na řece, koukání na nafouklé plaváčky v podobě mrtvých krav a psů. Náš veslař by se na olympiádu nikdy nedostal. Ostatní lodě nás předjížděly tam a zpátky a chlápek se se stoickým klidem kochal. Hezké to bylo. To zase jo. Barva slunce byla jiná a taky se jinak pohybovalo.

Strčil jsem si prst do pravé nozdry a z lechtání se stalo bodnutí. Myslel jsem, že uvnitř svého nosu slyším bzučení. Když jsem vytáhl svůj prst ven, viděl jsem mezi rozmázlými nudlemi ještě se vrtící tělo komára. Jen chvilku nato mě začala nozdra svědět. Když jsem do ní znovu zasunul prst, ucítil jsem malou bouli. Do nozdry mě kousl komár.