Co vyživí nového Kafku? Zaprvé fanatická oddanost psanému slovu. Nikde jinde není tak nezdolná jako u nás. Vezměte si obchody. Větší půlka prodavaček už se naučila zdravit, to ale neznamená, že je lidi neštvou. Šlapou tam, kam nemají, pořád se ptají na pitomosti a vodí do obchodu čokly. Řešení? Cedulka! Nevjíždějte s vozíkem na koberec!, Informace podáváme u informační služby v přízemí!, Žádáme zákazníky, aby své pejsky utratili před vchodem!

Víra v to, že každý problém vyřeší cedulka umístěná kdesi v okruhu 300 metrů mezi cenovkami, reklamami, identifikačními štítky a dalšími potištěnými papíry je sice totálně neúčinná, ale tím pevnější. Dává vnitřnímu hněvu morální ospravedlnění. „Sundejte to dítě z tý židle!“ „Ta není na sezení?“ „Támhle to máte napsaný!“ Psané slovo umožňuje oprostit se od přemýšlení, jak to zařídit, aby se lidi automaticky chovali bezproblémově (jak to dokáže třeba Ikea). Místo aby šéf v kanceláři namotivoval zaměstnance chodit do práce s nadšením, přilepí na stěnu pravidlo o včasných příchodech. Cedulky, přikázání, rozpisy a upozornění se množí, nikdo už je nečte, ale tím jsou platnější a vymahatelnější. V jednom pražském OBI se jich jen u pokladny dá napočítat devatenáct.

Víra v sílu psaného slova ale ještě Kafku nevyrobí. Druhá nutná přísada je absurdita. Tu mají i jinde, my si jí ale syslíme nejvíc. Na ruzyňském letišti je zřejmě jediná Vyhlídková terasa v Evropě, ze které není vůbec nic vidět. Cyklostezky se u nás vyrábějí tak, že se na existující silnici namaluje bílý pruh a kolo. A každá z těch výše zmíněných prodavaček vás vždycky automaticky, jen tak pro uspokojení touhy prudit, požádá o drobné. „Devadesát devět korun.“ „Tady je stovka.“ „Nemáte těch devět?“ Jakto, že je za tenhle příšerný zvyk, tak jako v každé jiné civilizované zemi, okamžitě neuškrtí manažer, kterého vzápětí uškrtí majitel?

Nenamlouvejme si, že to u nás bylo před sto lety lepší. Tak jako Márquez může být jen z Jižní Ameriky a Dostojevskij z Ruska, Kafka se mohl narodit jen tady. A pořád může. Podle kumulace slovního fanatismu a absurdity v čase se nový vynoří co nevidět.