Čekal ho dvouměsíční pobyt v rámci Stipendia Lenky Reinerové, které zahraničním spisovatelům unikátně nabízí Pražský literárním dům autorů německého jazyka. Oceňovaný autor povídkové knihy a dvou románů do konce září stihl rozepsat román, vyprodat autorské čtení (Konalo se na parníku na Vltavě. Kulisy za mnou byly těžká konkurence.) a také odehrát koncert svérázné kapely Fön, která ve složení tři spisovatelé a v Berlíně žijící italský šansoniér kombinuje krátké prozaické texty, muziku a humor.

Kdybyste měl napsat román s hlavní postavou – Čechem, jaký byste zvolil žánr?

Nechci ze sebe dělat experta na psychologii Čechů, ale tragikomedii. Vám sluší suchá melancholie. Ne depresivní, ale taková legrační. Dobrovolně legrační.

Představuji si, že spisovatel na tvůrčím stipendiu v cizině především nasává atmosféru. Vy jste tu ale poctivě rozepsal knihu.

Tak v srpnu jsem nepracoval vůbec, jenom jsem se potuloval městem a nabíral dojmy. V Praze jsem už párkrát byl, ale jenom turisticky – a teď to bude znít nefér od člověka, který se ubytoval na Malé Straně, ale já se bál, že pro mě turistickým městem zůstane, že se mi nepodaří dostat se pod slupku. Takže jsem nabíral a nabíral a v září si uvědomil, jak ty dny letí a co všechno ještě musím stihnout. Dostal jsem špatné svědomí a nastěhoval se s počítačem do několika kaváren na Novém Městě.

Co to přesně bude a sehraje v knize Praha nějakou roli?

To kdybych věděl, mám čtrnáct stránek! Bude to román o malém lumpovi, ze kterého se stane velký lump. Měl jsem ho rozepsaný už před odjezdem, ale tady jsem to úplně přepsal. Ale přímo v příběhu Praha roli hrát nebude. Odehrává se v bezejmenném německém městě a pak v Grónsku.