Jan Keller:
Nejistota a důvěra
aneb K čemu je modernitě dobrá tradice
Slon

obálka Jan Keller: Nejistota a důvěra

FOTO: Archív nakladatelství Slon

Neradostný pohled na vývoj společnosti od osmdesátých let minulého století začíná odkrýváním pojmu síť jako ideální pomůcky pro mlžení. Sociální sítě jsou představovány jako naděje, ve skutečnosti jsou jedním z hlavních zdrojů nejistoty. Bělohradského pojem nevolnost navozuje pohled na rozvinutou mafii jako formu podnikání. Keller se opírá o čerstvé práce svých zahraničních kolegů a cituje mj. Francouze L. Chauvela: Jestliže otec se mohl narodit v nižších vrstvách a měl šanci postoupit do vrstev středních, jeho syna a dceru častěji čeká posun právě opačný. (zp)

Steven Hall:
Čelisti slov

Přeložil Ladislav Nagy.
Odeon

obálka Steven Hall: Čelisti slov

FOTO: Archív nakladatelství Odeonu

Mimořádně povedený debut anglického autora je vlastně holdem režisérovi Stevenu Spielbergovi a jeho filmu Čelisti (Jaws, 1975). Eric Sanderson se probudí z komatu a pokouší se zrekonstruovat svůj život. Pomáhá mu psychoterapeutka, ale současně dostává dopisy od sebe samého. Buď trpí opakující se ztrátou paměti, nebo… Nebo mu opravdu hrozí nebezpečí. Pronásleduje ho totiž pojmový, konceptuální dravec, žralok, živící se lidskými vzpomínkami a vrozeným sebeuvědoměním. Bystřiny, potoky a řeky lidského vědění, zkušeností a komunikace, které mohutněly během našich krátkých dějin, nyní vytvořily rozlehlé, bohaté a hojné prostředí. Proč bychom se měli domnívat, že tyto toky budou sterilní? Tohle je dobrá otázka. Nad některými z nás už, zdá se, vnitřní predátor dozajista zvítězil. (šof)

Thomas Bernhard:
Moje ceny

Přeložil Miroslav Petříček.
Prostor

obálka Thomas Bernhard: Moje ceny

FOTO: Archív nakladatelství Prostor

Nedávno z pozůstalosti vydané a záhy i do češtiny přeložené rukopisy z počátku osmdesátých let Bernhard neschovával a mínil je zveřejnit, ale z bůhvíjakých příčin se tak nestalo. Ani čas jim neubral na ironické brizanci mířené i proti sobě: Pohrdal jsem těmi, kdo ceny dávali, ale ceny jsem nijak důsledně neodmítal. Všechno to bylo protivné, avšak nejprotivnější jsem byl sám sobě. Nenáviděl jsem ceremonie, ale účastnil jsem se jich, nenáviděl jsem ty, kdo ceny udíleli, ale peníze jsem bral.

Důvodů pro pohrdání měl dost, například když při slavnosti spojené s předáním čestného daru Spolkového svazu německého průmyslu v roce 1967 z něho udělali paní Bernhardovou a ze spisovatelky Elisabeth Borchersové pana Borcherse. (zp)