Článek
Derek Fowlds, který se narodil v roce 1937 v Londýně, začínal u divadla ve West Endu, ale je především televizní ikonou. Od šedesátých let dostal v televizi řadu rolí, třeba v The Basil Brush Show, Triangle, Heartbeat nebo Die Kinder.
Jeho role ve filmech jako Hotel Paradiso, Věž živoucích mrtvol, The Doll nebo Za vodou byly zcela bezvýznamné vedle seriálu Jistě, pane ministře.
Geniální satira o politicích a úřednících se vysílala od roku 1980. Neuvěřitelně přesně a nadčasově vystihla svět politiků bažících po popularitě a vychytralých líných úředníků, kteří předstírají snahu vždy vyhovět ministrovi, ale vše, co se jim nelíbí, sabotují.
Derek Fowlds v roce 2012 v Londýně
Fowlds hrál úředníka Bernarda, který měl pomáhat ministru Jimu Hackerovi, později premiérovi Velké Británie. Současně však musí vyhovět svému přímému nadřízenému, což je úlisný sir Humphrey, a jeho zájmy jsou úplně jiné. Pokrytecký, povýšený a sarkastický Humphrey se rád vyjadřuje nesrozumitelně složitými větami, uctivě se klaní před ministrem, ale kazí většinu jeho reforem, protože podle úřednické víry se nikdy nic nesmí dělat poprvé a vždy je třeba vše dlouze zkoumat v meziresortních komisích a tím to zablokovat.
Trochu popletený Bernard k tomu dodával úsměvné hlášky a střídavě se stavěl na stranu ministra, nebo Humphreyho.
Seriál byl tak vizionářský, že dnes působí jako dílo ze současnosti. Popisuje lhaní politiků veřejnosti, různé PR triky, falšování zápisů z jednání, malichernost a zlomyslnost ve vládě. Hloupé projekty dělané jen pro zvýšení popularity a naopak blokování potřebných reforem.
V éře brexitu je také mimořádně vtipná seriálem často zobrazovaná anglická povýšenost, nadávání na Brusel, pohrdání zahraničními partnery a místy i rasistické poznámky.
Od roku 1986 do roku 1988 pak Fowlds hrál ještě v podobném seriálu Jistě, pane premiére. Oba jsou kritikou řazeny k nejlepší sitcomům v dějinách.
Scenáristé Antony Jay a Jonathan Lynn nikdy v žádném ze seriálů neřekli, z jaké politické strany vlastně Jim Hacker pochází.