Hlavní obsah

Ztracená dovolená aneb Turistická hříčka

Nový snímek Lucie Králové Ztracená dovolená je dalším dokumentárním filmem, jenž po titulech Český sen, Ženy (pro)měny či Marcela vstupuje slavně do českých kin. Stalo se tak jen tři měsíce poté, kdy film vyhrál karlovarskou soutěž dokumentů nad 30 minut.

Ztracená dovolená aneb Turistická hříčka

O jeho distribuční premiéru se zasloužila Asociace českých filmových klubů, která jej zařadila do putovní přehlídky Střední Evropa. Ačkoliv jde o záslužný a sympatický počin, vznikl dramaturgicky náhodně poskládaný koktail filmů, o čemž svědčil zvlášť dokument Lucie Králové.

Vedle originální grotesky Ulricha Seidla Import/Export, polského sociálního dramatu Náměstí spasitele, slovinské sladkobolné komedie Z hrobu do hrobu a několika diváckých a žánrových snímků je Ztracená dovolená rafinovanou, inteligentní hříčkou.

Na začátku měla mladá dokumentaristka a autorka filmů jako Zlo pověstné dítě nebo Prodáno jen námět o turistech a v ruce jednu banalitu, z níž se stala dokumentární i absurdní "detektivka". Jeden cestovatel Láďa objevil ve švédském kontejneru vyhozený kufr, v němž zůstalo dvaadvacet nafocených negativů.

Téměř happeningové pátrání

Po vyvolání se zjistilo, že představovaly ztracené vzpomínky na dovolenou, na kterých pózovalo několik Asijců, zřejmě čínských vládních úředníků.

A filmaři se pustili do téměř happeningového pátrání po šesti Číňanech v širém světě, kde shodou okolností pochází každý čtvrtý obyvatel jako naschvál z Číny. Vyvolaných 756 fotografií nechali například vystavit v Galerii Mánes a přivedli před kameru experty na východní Asii, soukromá očka z detektivní kanceláře, kartářky, sinology nebo recepční ze severských hotelů. Jako pod mikroskopem sledujeme operaci, během níž lze obraz člověka oživit a neznámé tváři přiřadit identitu, byť máme k dispozici jen sérii náhodných fotografií a jednoduchá gesta.

Obraz o nás mluví více, než bychom si chtěli přiznat, a i momentka z cest může odhalit náš příběh i samotný život. Může být povrchním otiskem dovolené, stejně jako existenciální sondou. Naštěstí zmrtvělá fotografie i tento film-esej zanechává ještě spoustu otázek, třeba proč se Číňané nejraději fotí na louce mezi květinami? A jedna z těch nejzásadnějších zní, jestli lze někoho s pomocí médií najít na druhé straně zeměkoule?

Nejde sice o nijak objevnou teorii, podle níž se svět stal globální vesnicí, kde se před televizí člověk neschová.

Ale překvapující je zjištění, že je to skutečně pravda. Jenže v okamžiku, kdy štáb po tříletém pátrání přijíždí do Číny a blíží se už šťastnému konci, film je už jízdou na čínském nebezpečném drakovi.

Rozbíhá se nezvladatelně do několika stran a Králové nedrží jeho opratě pevně v ruce. Vždyť je spíše za nesvobodnou turistku, kterou vozí zástupci místní televize jako cvičenou opičku po památkách a oficialitách, až se nenápadně stává sama námětem "jejich" příběhu - jakéhosi propagandistického, ideologického dokumentu o porozumění mezi národy.

Najednou se tu kříží několik filmů i tušených světů, toho českého, ironického, happeningového s čínským totalitním a oficiálním.

Nezbývá než před tím kapitulovat, poděkovat, rozloučit se a odjet a cosi tam otevřeného zanechat. Zbude alespoň zážitek, po němž se už nikdy nebudete dívat na momentky z dovolené stejně jako dosud.

Ztracená dovolená, ČR (2007), 85 min.

Režie, scénář: Lucie Králová, producent: Martin Řezníček, kamera: Tomáš Sabo, Braňo Pažitka, střihač: Jakub Hejna

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků