Hlavní obsah

Zpěvačka Anna K.: Na světlo mě vyvedl tanec

Právo, Jaroslav Špulák

Anna K. (vlastním jménem Luciana Krecarová) nahrála nové album. Dostalo optimistický název Světlo a před několika dny s ním vyjela na koncertní turné. Desku předznamenal singl Vždycky se budeme znát, který se stal rádiovým hitem.

Foto: Martin Linhart

Anna K. nahrála album o světle ve svém životě.

Článek

Na první pohled to vypadá, že název alba Světlo by mohl symbolicky znamenat dobré vyústění vašeho dramatického životního příběhu.

Máte pravdu, respektive jde snad o jakési uzavření temných událostí a situací, které mě v posledních letech provázely. Nejsem moc velký pesimista, ale v jednu dobu jsem si říkala, že to snad nikdy nemůže skončit.

Tehdy jsem žádné světlo neviděla, protože když se zdálo, že už by to mohlo být dobré, stalo se zase něco šíleně temného. Mimo můj boj se zákeřnou chorobou, kterou jsem, myslím, zvládla se ctí, z tohoto světa odešla většina mých nejbližších a milovaných lidí. Jeden za druhým, bez pauzy na nádech. Proseděla jsem u nemocničních lůžek u umírajících vlastně hodně let. Kromě mého Tomáše a části jeho rodiny mi už v podstatě nikdo nezbyl.

Pak přišla nabídka zúčastnit se televizního pořadu StarDance, jehož formát se mi díky Marku Ebenovi a tomu, že mám ráda tanec, líbí. Nikdy jsem si nepředstavila, že bych se oblékla do krásných šatů s blýskavými kamínky a peřím, a hlavně do síťovaných punčocháčů a bot na vysokém podpatku a tančila před kamerami v přímém přenosu.

Nabídku jsem přesto přijala. Říkala jsem si, že by to pro mě mohla být ta cesta na světlo. Byla to dřina, cedila jsem krev a tekly mi kolikrát i slzy. Byla to ale dobrá volba, světlo se začalo ukazovat.

Teprve potom jste začala chystat nové album?

Pracovali jsme na něm už předtím, ale kvůli účasti ve StarDance jsme práci přerušili. Bylo mi to dost líto, ale nedalo se sedět na dvou židlích. S lidmi z mého nového vydavatelství BrainZone jsme se dohodli, že deska nevyjde na podzim, jak bylo plánováno, ale na jaře. Ukázalo se, že to bylo dobré rozhodnutí.

Foto: BrainZone – Robert Houzar

Jak se slovo Světlo dostalo do názvu alba?

Vymýšlet názvy desek je pro mě vždy noční můra. Přiznám se, že si s tím pokaždé lámu hlavu. Stejné to bylo i v tomto případě. Když jsem na BrainZone přinesla první demonahrávky svých písniček, slyšela je kamarádka Sabina a řekla, že se jí zdá, že se v písních objevují záře a slunce. Na to konto navrhla, aby se album jmenovalo Slunce.

Já to nejdřív trochu shodila, ale potom jsem si uvědomila, že konečně prožívám zářivější a radostnější období a jsem ráda, že je to v písničkách slyšet. Napadlo mě, že by se deska mohla jmenovat Moje světlo, ale nakonec jsem se rozhodla pro Světlo, protože se mi to slovo zdálo důraznější a jednoznačnější.

Kromě toho mé civilní jméno Luciana znamená zářící nebo světlá. Lucie Výborná z Českého rozhlasu mi řekla, že Luciana znamená dokonce nesoucí světlo.

Z nálady písniček a textů je patrné, že mezi Tomášem Varteckým, vaším dvorním autorem i životním partnerem, a vámi je velmi silné pouto. Je to tak?

Tohle album je skutečně z velké části o nás dvou. K finální verzi textu je ale vždycky velmi náročná a dlouhá cesta. Neumím je psát tak krásně jako Tomáš, a navíc mám obrovskou autocenzuru. Vím ale přesně, co chci říct, komu, a hlavně jak. Zkouším něco vymýšlet po nocích, ale vždycky to zahodím a vypustím. Tomáš to prostě umí lépe. Přesto se téměř nikdy nestane, že bych mu první verzi jeho textu nevrátila s poznámkami, co se mi třeba nezdá nebo nelíbí. Někdy něco jen malinko poupravím, někdy přepisuje text i vícekrát, dokud to necítím na sto procent. Vždycky se to zatím vyplatilo. Na albu Světlo jsou texty podle mě nejsilnější, jaké jsme kdy měli.

Bylo těžké přimět Roberta Kodyma k duetu v písni Milá?

Vlastně nebylo. Když mi ji Tomáš kdysi hrál, píseň začínala slovy: Hodně vína, málo lásky, zlatý slunce, sedmikrásky. Byla to taková vtipná písnička a já moc na legrační písně nejsem. Nikdy mě nenapadlo, že bych ji chtěla na své album. Pak jsem si ale říkala, že by to byl možná fajn duet. Nakonec Tomáš pustil píseň Robertovi a tomu se moc líbila. Navíc je to kámoš, takže jsme ji spolu nazpívali. Myslím, že to sedlo úplně skvěle. Jen nezpívám: Hodně vína, málo lásky, ale obrátila jsem to… Jsem totiž víc závislá na lásce než na vínu.

Skladbu Prokřehlá pro vás napsali Jaroslav Uhlíř a Zdeněk Svěrák. Jak jste se našli?

V závěru loňského roku na plese v pražském Obecním domě za mnou přišel Jaroušek Uhlíř a řekl mi: Anno K., já bych vám chtěl už dlouho napsat píseň. Jednou jsem vás viděl hrát na festivalu a moc se mi to líbilo.

Odpověděla jsem, že by mě to potěšilo, a on ještě dodal, že kdyby mi to nevadilo, zkusil by ji dát k otextování Zdeňku Svěrákovi.

Já mu na to řekla, že by mi to opravdu nevadilo. Moc jsem ale s ničím nepočítala, byla jedna hodina ráno na plese v Obecním domě v Praze, a tak jsem to nechala plynout. Za krátký čas mi od pana Uhlíře přišlo moc milé demo, jen piano a melodická linka. Byla jsem nadšená, znělo to tak, jak jsem si vlastně představovala, když mi dal tu nabídku.

Jak probíhala spolupráce na textu?

Zdeňka Svěráka jsem ještě předtím potkala na StarDance, kde mi stiskl ruku a řekl, že jsem moc krásně tančila. Dodal, že mu volal Uhlíř kvůli písničce pro mě, a začali jsme se bavit o textu.

Říkal mi, že si není jistý, jestli by se mi ty jeho jednoduché a obyčejné texty vůbec líbily. Já mu ale vysvětlila, že neznám nikoho na světě, komu by se jeho texty nelíbily, a já jsem skalní fanoušek písní, které s Jardou Uhlířem píšou.

Za pár dnů jsme si zavolali, popovídali si o tom, o čem bych vlastně chtěla zpívat, a potom jsme se sešli v pražské kavárně Slavie. Tam mi text celý zazpíval. Já mu k tomu z malého repráčku pustila to Uhlířovo piano. Bylo to nádherné dopoledne s kávou, sachr dortem a ještě jsme si u toho zpívali tak krásnou a dojemnou píseň. Jsem za ty chvíle a tu možnost moc vděčná.

Nakonec se nám všem písnička tak líbila, že jsme ji dali na závěr mého nového alba Světlo. Jmenuje se Prokřehlá.

Foto: Brainzone

Nové album Anny K. s názvem Světlo

Momentálně jste na koncertním turné. V čem je výjimečné?

Měla jsem od začátku v hlavě, že se může jmenovat Ve světle a že bych konečně jednou mohla mít barevnou a světelnou scénu. Nádherný obal alba navrhl můj kamarád, výtvarník a muzikant Daniel Kurz a z toho vychází celá scéna turné, se kterou mi pomohl Radek Havlíček. Je to to nejhezčí, co jsem za sebou na scéně kdy měla.

Hrajeme v divadlech a všude je měsíc dopředu vyprodáno. Na každé zastávce vždy vyberu někoho z fanoušků a album pokřtíme. Na náš koncert v Teplicích v Krušnohorském divadle na 12. dubna se ale ještě lístky prodávají. Pokračovat budeme ještě v Praze, Ostravě, Plzni a Českých Budějovicích.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz:

Reklama

Výběr článků

Načítám