Článek
Prosklená modernistická budova, vytvořená architekty Vlado Milunićem a Frankem Gehrym, je díky svým ladným tvarům ideálním prostorem pro takovou prezentaci.
Smyslné křivky vystupujících modelek tímto nepřímým způsobem vlastně doplňují výraznou vizualitu jedné z dominant hlavního města. Každý den uvidí zájemci třináct nových dívek, některých se lze i dotýkat, výstava je otevřena do 21. dubna.
Modelka s kočičí hlavou přitahovala velkou pozornost.
Když organizátor Mário Petreje uspořádal přehlídku Voayer v naší metropoli loni v srpnu poprvé, zhlédlo ji více než patnáct stovek lidí. Na základě velkého zájmu, ale i pozitivních reakcí návštěvníků rozhodl expozici přivézt podruhé a naposledy.
Tentokrát využili organizátoři všech tří pater výstavního interiéru. Centrální prostor, který je u běžných výstav prosklený a lidé mohou zvenčí nahlížet, byl tentokrát zakrytý. Zřejmě i z důvodu bezpečnosti, protože řidiči jedoucí po nábřežní komunikaci by se nemuseli plně věnovat řízení a docházelo by k nehodám.
K takto pojaté expozici lze bezpochyby přistupovat ze dvou směrů. Ten první je erotický. Vystavené artefakty, lze-li to tak říci, mohou být vnímány pouze coby objekt vizuální touhy, fantazií, v několika případech podpořených i doteky v gumových rukavicích. To je jistě legitimní důvod, ovšem tento dojem je redukován na jeden úhel pohledu.
Určitou nadstavbu představuje chápání nahých modelek jako skutečná umělecká díla. A to především v oblasti body artu. Některé dámy totiž mají na kůži bohatou tetováž a šperky na intimních místech. Stávají se tedy do určité míry živoucím plátnem, na které výtvarník zhmotnil své vizuální představy. Jiné modelky zase setrvávají v určitých pozicích a stávají se živoucími sochami či sousošími.
Jeden ze živých exponátů výstavy.
Pokud by někdo nevěděl, kam přišel, mohl by si připadat jako v nějaké zvláštní umělecké galerii, protože v šerosvitném přítmí vypadají ženy jako renesanční či barokní skulptury. Na odhaleném těle není přece nic vulgárního, vždyť nahota je jen určitý kostým.