Hlavní obsah

Vzpoura hraček nadchla malé Lucemburčany

Právo, Aleš Knapp

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Jak se v poslední době daří českým filmům v zahraničí, obzvláště v Lucembursku? Díky jazykovým znalostem si tam lze přečíst v originále knihu francouzského autora Anthonyho Sitruka Krátký život Jana Palacha. Těžko tak mohl nadchnout film Jan Palach z roku 2018 režiséra Roberta Sedláčka a scenáristky Evy Kantůrkové.

Foto: Milan Malíček, Právo

Režisér Miloš Forman.

Článek

Sitruk totiž přímo cituje, že Palach v dopise na rozloučenou neprotestoval jenom v obecné rovině proti ponížení své země, ale konkrétně požadoval zrušení cenzury a zákaz distribuce propagandistického bulletinu Zprávy, redigovaného v Německu. Z nejnovější české tvorby, namísto dokumentu Forman vs. Forman (2018), složeného z režisérova vyprávění a z rozhovorů, by diváci podle všeho uvítali některý z jeho dříve natočených celovečerních filmů. Lid vs. Larry Flynt (1996) je podle informací získaných v terénu Formanovým snímkem v Lucembursku nejslavnějším. Divák tam rád navštěvuje osvědčené kvality.

Filmu Žert režiséra Jaromila Jireše z roku 1969 podle stejnojmenného románu Milana Kundery si frankofonní média cení jako „posledního díla československé nové vlny, která se záhy ocitla v politickém očistci“. Podle recenze v revui Sens Critique je to „nicméně film nelibozvučný, nezvykle konstruovaný a neustále poznamenaný ironií“. Cinématheque v hlavním městě Lucemburska provází v tištěném programu každé představení recenzemi převzatými z novin i z odborných časopisů. K uvedení filmu Limonádový Joe napsal: „V době, kdy film vznikl (1964), nebyly americké westerny v českých kinech de facto k vidění. Parodie Limonádový Joe si tak onen legendární žánr osvojuje i ze světového hlediska naprosto originálně.“

Plný počet bodů u kritiky i diváků získávají animované filmy Hermíny Týrlové. L’Express, jeden z nejčtenějších francouzských časopisů, označuje její snímek z roku 1947 Vzpoura hraček za „chef-d’oeuvre“ animovaného filmu.

Revue Télérama uvedla: „Týrlová oslavuje svobodu, imaginaci a poezii. Díla zlatého věku české animované tvorby, vedle Týrlové i filmy Jiřího Trnky, Břetislava Pojara a Karla Zemana, se ale nedostávala k širšímu publiku, jelikož až do devadesátých let pohlcoval představivost západního obecenstva Walt Disney.“

V Lucembursku se Vzpoura hraček spolu s filmem Ztracená panenka (1959) a dvěma dalšími snímky Hermíny Týrlové postarala o zachování kvalitního renomé české kinematografie. Diváci, vesměs předškolního věku, nadšeně tleskají po každém promítání.

Po závěrečné Vzpouře hraček, ve které oživlé figurky zdolaly kazisvěta ztělesněného německým vojákem, nadšení malých Lucemburčanů nebere konce. Klobouk dolů, ke slovu se hlásí generace diváků schopných odlišit zrno od plev.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Výběr článků

Načítám