Článek
Jak se váš film na prestižní festival dostal?
Bubeníček: Přihlašovali jsme ho, přesto naše pozice byla malinko jiná. Film Myši patří do nebe je s Annecy spojen už dlouho. V roce 2014 jsme ho prezentovali na jejich pitching fóru, na němž producent Vladimír Lhoták hledal koproducenty, což se mu podařilo.
Organizátoři se pak o filmy, které takto představí, dál zajímají, takže náš film například v roce 2018 prezentovali v rámci akce Annecy goes to Cannes na canneském festivalu. O rok později jsme z Annecy dostali pozvání do sekce Work In Progress a loni byl film zařazen do Preview online verze festivalu, což je sekce ukázek ze skoro hotových filmů.
A teď jsou Myši hotové a my je můžeme na tom samém festivalu předvést divákům ve světové premiéře v rámci sekce Screening event. Je to velká radost. Pokud to covidová nařízení dovolí, měli bychom mít povoleno zaplnit šedesát procent sálu, což představuje šest set diváků.
Jak jste se dostali k předloze a jaká byla cesta k její animované adaptaci?
Bubeníček: Denisa před víc jak deseti lety přinesla Vladimíru Lhotákovi knížku s tím, že by podle ní chtěla natočit film a být krom režisérky i jeho výtvarnicí. Bylo jí jasné, že je to obří sousto, proto hledala spolurežiséra.
Tak oslovila mě, tehdy jsme byli ještě jen kolegové a kamarádi. Já jsem ale zrovna čekal, jestli dostanu grant na Smrtelné historky, takže jsem nemohl nic slíbit. Začali jsme sice psát scénář, ale já jsem si pak opravdu na několik let odskočil ke Smrtelným historkám.
Oklikou jsem se vrátil v roce 2014 a začal pro Myši patří do nebe připravovat triky pro technologický test. Mimo jiné i díky němu se rozeběhla koprodukční jednání a fáze financování filmu a díky Vladimíru Lhotákovi a jeho partnerům jsme v roce 2018 začali točit.
Představíte trochu příběh filmu?
Grimmová: Vypráví o malé myší holčičce Šupito, která nemá jednoduchý život. V souboji se zlým lišákem Tlamounem jí umřel milovaný tatínek. Těsně před soubojem tatínek Šupito před Tlamounem ukryje a klade jí na srdce, aby byla ta nejstatečnější myška na celém světě. Tatínek se díky své odvaze stal hrdinou pro celou myší obec.
Šupito se mu snaží za každou cenu vyrovnat, dostát úkolu, který jí dal. Je přesvědčena, že když se bude bát, tatínka zklame, proto demonstruje svou statečnost, jak jen umí. Jenže to nedopadne dobře, myška skončí v nebi.
Tam potká svého největšího nepřítele, lišáka. V nebi, kde jsou pravidla jiná a nikdo nikoho nežere, ale oba zjistí, že mají vlastně mnoho společného. Lišák Bělobřich je totiž mezi svými outsider, koktá. Trpělivě odpovídá Šupito na její výpady proti liškám, se snaží očistit kolektivní lišáckou vinu.
Nebe v tom příběhu není pohodička na obláčku, ale cesta k sebepoznání
Co vás na příběhu nejvíc zaujalo?
Bubeníček: Knížka je neobvyklá tím, že hlavní hrdinové hned v první kapitole umřou a celý děj je vlastně o tom, co bude potom. To u českých dětských knížek rozhodně není obvyklé. Denisa měla v době, kdy knížku četla, první malé dítě a zaujalo ji, s jakou lehkostí a samozřejmostí autorka odpovídá na tíživé otázky.
Denisa má odjakživa tu krásnou vlastnost, že chce, aby její věci měly přesah. A to je případ Myší. Zjistili jsme dokonce, že knížku používají dětští psychologové a to, že je to skvělý a důležitý příběh, nám tehdy ještě potvrdil i zakladatel české dětské onkologie profesor Josef Koutecký.
Grimmová: Líbilo se mi, že nebe v tom příběhu není pohodička na obláčku, ale cesta k sebepoznání. Je to vlastně road movie, kde nebe je dlouhá krajina, a na cestě tou krajinou se oba hrdinové musejí vyrovnávat s tím, co zažili na Zemi. Šupito i Bělobřich cestou pochopí spoustu věcí. Dojde jim, v čem spočívá skutečná odvaha a najdou to nejdůležitější, lásku a přátelství.
Jak probíhala vaše výtvarná spolupráce?
Bubeníček: Denisa je hlavní výtvarnice, a protože máme společný vkus, šlo nám to dobře dohromady. Asi jsme se hledali, až jsme se našli, Denisa není zastánkyní klasické líbivé ženské animace. Já jsem ale po výtvarné stránce spíš pomáhal. Zlého panáka jsem dodělal tak, aby byl ještě zlejší, pracoval jsem společně s výtvarníkem Janem Kurkou na prostředích a hodně věcí jsem pomáhal převést z Denisiných kreseb do digitální podoby.
Grimmová: Ještě dřív, než jsme začali na filmu pracovat, nám mnozí říkali, že loutka nedokáže vyvolat emoce. A my jsme se snažili, aby to dokázala, takže nakonec je film hodně dojemný. Také jsem moc chtěla, aby byl pro všechny, šel normálně do kin a ne jenom na festivaly. Aby nebyl lokální, ale v nejlepším slova smyslu všeobecně přijatelný. Aby měly děti myšku rády.
Pojedete oba společně do Annecy?
Bubeníček: Pojedeme a vezmeme s sebou i všechny naše děti, aby z toho také něco měly. Ten nejmladší, šestiletý, vůbec nezažil život bez Myší a když je viděl hotové, byl šťastný, že filmu poprvé za svůj život rozumí. Z důvodu koprodukce jsme totiž animovali na angličtinu a český dabing jsme nahrávali dodatečně.
Starší kluci, kterým je dvanáct a patnáct, řekli, že to celkem vypadá jako normální film, což považujeme od dětí v tomto věku za poklonu.
Co čeká film po festivalu v Annecy?
Bubeníček: Česká předpremiéra bude na konci června na Anifilmu v Liberci a premiéru plánuje Cinemart na 7. října. V podobném termínu proběhnou premiéry i v ostatních koprodukčních zemích, to je ve Francii, v Polsku a na Slovensku.