Hlavní obsah

Vojtěch Dyk: Nechci se uzavírat do jednoho žánru

Právo, Jaroslav Špulák

Zpěvák Vojtěch Dyk (29) působí s brněnskou swingovou kapelou B-Side Band jako host. Po koncertním albu spolu vydali studiovou nahrávku Deska. Jsou na ní původní skladby, čili další důkaz, že jim spolupráce náramně svědčí.

Foto: Petr Horník, Právo

Vojtěch Dyk chystá svou vlastní, novou kapelu.

Článek

V roce 2010 jste začal spolupracovat s B-Side Bandem a současně jste byl zpěvákem skupiny Nightwork. Vypadalo to tenkrát spíš jako odskočení do jiného žánru. Bral jste to tak?

Tenkrát jsem netušil, co z toho vznikne. Zavolal mi kapelník B-Side Bandu Josef Buchta, a protože mě odjakživa swing bavil, jelikož jsem vyrůstal v jazzové rodině, jel jsem si je poslechnout do Brna. Líbili se mi a dohodli jsme se, že to spolu zkusíme. Až později jsem se v tom začal více realizovat.

Není to ale má kapela, působím v ní jako host. B-Side Band hraje i s jinými zpěváky a vyšlo mu instrumentální cédéčko. Momentálně je to sice taková má kapelová rodina, brzy však chci přivést k životu svou vlastní skupinu, ve které budu autorem většiny hudby i textů.

Co je pro vás na swingu přitažlivé?

Nejvíc mě baví, že big band má po symfonickém orchestru největší počet muzikantů. Energie dvaceti lidí je velká, když začnou hrát, je to obrovská síla. Swing je navíc velice melodický, má v sobě dobré nápady, dobré aranže a dá se v něm improvizovat. Jeho spojení s jazzem mě strašně baví.

Navíc všechny kapely, které se začnou rozrůstat, si zvou dechové sekce a přibližují se vlastně big bandu. Já si řekl, že to dám s big bandem rovnou.

Na vašem prvním společném albu byl záznam koncertu. Proč jste rovnou nenahráli studiovou desku?

Rádi bychom tím samozřejmě začali, ale neměli jsme ještě autorský materiál a nechtěli jsme nahrávat skladby, které nejsou naše. Současně jsme chtěli mít nějaký vydaný záznam, a tak jsme se rozhodli pro koncertní.

Jaký je váš autorský podíl na albu Deska?

Minimální, vlastně jediné, co si připisuju, jsou impulzy k písničkám. Napadají mě nějaká témata, ale jelikož nejsem technicky zdatný a navíc jsem přestal hrát na hudební nástroje a nejsem schopen si sednout do rohu a začít skládat, vždy jsem některému z autorů zavolal, podělil se o svůj nápad a nechal to s důvěrou na něm. To byl případ Borise Urbánka, kterého jsem inspiroval Largem nebo tématem Birdland. To je můj autorský podíl.

Pustil byste se do skládání swingových skladeb?

Klidně ano, ale problém je, že k nim neumím rozepsat aranže. Dovedu vytvořit melodickou linku s textem, ale neumím rozaranžovat dechové nástroje. Nechávám to povolanějším. Pro mě je to hrozně těžký obor a ty, kteří to umí, považuju za mistry.

Largo Antonína Dvořáka je na albu jako bonus. Je to jediná skladba nahraná naživo. Jak jste k tomuto nápadu přišel?

Poslouchal jsem jednou na chalupě elpíčko s Dvořákovou Novosvětskou. Zbožňuju ji. Mezi klasickými muzikanty je to trochu popík, pro mě je to však velice nadčasová věc. A protože mě baví mísení žánrů, řekl jsem si, že by bylo dobré zkusit ho předělat pro big band. Myslím si, že Boris Urbánek to zvládl udělat velice citlivě a dobře.

Na konci února vyrazíte na turné k novému albu. Co bude potom?

To nikdo neví. Možná zase oslovíme nějakého hosta, protože spolupráce s Kurtem Ellingem nebo New York Voices byla úžasná. Rádi bychom se objevili na nějakých letních festivalech a potom si dáme pauzu na neurčito, abychom mohli dělat i na jiných projektech. A v roce 2017 bychom chtěli odehrát jeden nebo dva větší koncerty.

V té pauze se asi vrhnete do práce se svou kapelou. Co můžeme očekávat?

V tuto chvíli opravdu nevím. Celé je to zatím v plenkách, kapela ještě není daná dohromady, navíc je to tak křehké a intimní téma, že o něm zatím nemůžu mluvit. A ani nechci, protože by to mohlo celé věci uškodit.

To je sice pravda, ale jistě alespoň tušíte, jakému žánru se budete věnovat?

To právě nevím. Snažím se zatím pečlivě oslovovat muzikanty a nechci, aby to brali pouze jako kšeft s Vojtou Dykem. Chtěl bych, aby přinesli svůj vklad, zajímá mě střet našich hudebních světů a to, co z toho vzejde.

Za sebe snad můžu říct, že jsem byl na koncertu Jamieho Culluma a to, jakým způsobem dělá jazz, mě baví. I proto, že může hrát v malém klubu i ve velké sportovní hale. Nebudu se ale chtít uzavřít do jednoho žánru. Můj žánr je neuzavírat se.

Je reálný návrat skupiny Nightwork v nejslavnější sestavě?

Netuším, nedokážu na to odpovědět. Momentálně si to nedovedu představit, protože se staly nějaké věci, které mě bolely. Na druhou stranu nikdy neříkám nikdy, takže všechno je možné.

Nightwork byla na české poměry slavná kapela. Bylo jednoduché odejít z ní v době, kdy byla na vrcholu a nejspíš by tam ještě pár let zůstala? Jistě pro vás byla zajímavá i ekonomicky.

Divil byste se, ale zpívání v kapele Nightwork mě finančně až tak nezajišťovalo. Větší jistotou mi bylo účinkování ve filmech. Nechci tím říct, že by mi nepřinášelo peníze, nicméně nebylo to tak, že bych mohl být pouze členem kapely a žít si tak, jak si žiju.

Nejsem navíc zastáncem toho, že se neodchází z Národního divadla, stejně tak nejsem zastáncem toho, že se neodchází z dobře rozjeté kapely. Potřebuju, aby se mi to, co dělám, dělalo dobře. Když to tak není, odejdu anebo udělám něco pro to, aby to tak nebylo. V případě Nightwork jsem zvolil odchod.

Může se Vám hodit na službě Zboží.cz:

Reklama

Výběr článků

Načítám