Článek
K vlivu hudby osmdesátých let řekl Novinkám: „V té době jsem vyrůstal, je to součást povědomí, a pak je to přirozený vývoj v tom, co dělám. Dříve jsem k tomu vztah neměl, když jsem začínal jako hudebník, tak mě to nezajímalo. Dostal jsem se k analogům, nejlíp mluví barvou a fungují v kontextu toho, co hraju.“
Nyní pracuje na živé podobě skladeb, což je složitější než dříve, protože využil nejen reálných nástrojů, ale i počítačových simulací: „Teď na tom dělám, musí se vyzkoušet, co jde a nejde. Vrstvy a detaily, co si s nimi člověk dává práci na desce, se musí zrušit. U něčeho to ale bude docela podobné, živé hraní má jen jiný timing.”
Současně ale odmítl ideu, že by si vše předem připravil, a pak to jen spouštěl: „Při způsobu, jak hraju, to nejde přehrát od a až do z. Nemůže to být celé naprogramované, aby se to dalo upravit podle nálady okamžiku, podle toho, co se povede. Musí to být v takové formě, aby se to dalo rozebrat na prvočinitele. Budu hledat prostor, jak do toho hrát.“