Článek
Nebyl to úkol snadný, protože každý titul zastupoval odlišný žánr: od Zelenkových Příběhů obyčejného šílenství přes Feydeauovu frašku Ten, kdo utře nos, Camolettiho crazy Na správné adrese, Stroupežnického Naše furianty a Vančurovo Rozmarné léto až po lidovou operetku Járy Beneše Na tý louce zelený. Platí tu úsloví o srovnávání hrušek s jablky, nicméně jedno se porovnat dá, a sice režijní i herecký profesionalismus a vkus, s nímž jednotlivé soubory usilovaly o divákovu bránici.
Vítězná Engelová
Z tohoto srovnání vyšla vítězně režisérka Lída Engelová, která s pardubickým souborem nastudovala Feydeauovu komedii v stylově čistém a herecky přesném provedení, jaké se hned tak nevidí. Shodli se na tom diváci s odbornou porotou teatrologů a kritiků, zatímco studenti dali svůj hlas dramaturgické volbě Jihočeského divadla Zelenkovým Příběhům, v nichž si za roli Matky odnášela herecké ocenění i Bibiana Šimonová, zatímco cenu za mužský herecký výkon přiřkla porota Vladimíru Doskočilovi za hajného Štětivce v operetě Na tý louce zelený, kterou v dobře zvolené míře nadsázky uvedlo Slovácké divadlo z Uherského Hradiště.
Kde jsou meze vkusu
Celý týden se v Pardubicích diskutovalo o nejtěžším umění, jak rozesmát diváky bez berličky pokleslého humoru a podbízení se divákům. Co se dařilo pardubickým či Slováckému divadlu, nelze už říct třeba o textové úpravě a bohužel i herecky až příliš rozvolněné inscenaci Stroupežnického Našich furiantů Městského divadla z Brna. Jak zapůsobit na bránici i srdce diváků bez podbízení ukázala na závěr nesoutěžní inscenace pražského Divadla v Dlouhé Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka, plná spontánního muzicírování, herecké radosti, poezie i něhy.
Doprovodný program
Kromě soutěžních představení probíhal v Pardubicích také doplňkový program inscenací hostů a studentů, který zakončilo domácí amatérské Divadlo Exil autorskou crazy komedií Fajfka na zabití Tomáše Novotného, inscenací sice plnou dramaturgických i jevištních neobratností, ale pamětníkům sympaticky připomínající dr. Zvonka Burkeho mladého Činoherního klubu.
Pro příště více odvahy
Smích utichl, ale už teď se chystá 4. ročník festivalu. Možná by mu prospěla větší dramaturgická odvaha a otevření se všem divadelním souborům, nejen mimopražským, ale to záleží na pořadatelích i ochotě sponzorů a příznivců festivalu, z nichž prvním mužem nejen na radnici, ale i v hledišti byl i letos primátor Pardubic, Ing. Jiří Stříteský, který poctivě celý týden sledoval a hodnotil festivalové klání.