Hlavní obsah

V Národním divadle odhodili minulost

Koncepce šéfa činohry Zlaté kapličky Michala Dočekala a vedení Národního divadla v čele s Danielem Dvořákem se prosazuje stále viditelněji. Zbavují repertoár muzeálnosti a přivádějí na scénu žhavé novinky domácí i zahraniční dramatické tvorby. Důkazem nejčerstvějším je nedělní scénické čtení hry Joe Penhalla Slyšet hlasy v Divadle Kolowrat.

V Národním divadle odhodili minulost

Inscenované čtení znají spíš diváci Husy na provázku nebo Divadla Na zábradlí, v ND je letošní novinkou. Je třeba uvést hned na pravou míru označení tohoto typu divadla. Takřka nic se nečte, herci jen mají při ruce text hry, na jejíž nastudování jim byl vyměřen čas deseti dnů, zatímco "plnohodnotná" inscenace se zkouší nejméně šest týdnů. K takové práci pozval šéf činohry britského režiséra Davida Farra.

Sexuální úchylky zůstaly stranou

Penhallův text Slyšet hlasy patří okrajově do proudu cool dramatiky. Spolu s texty Sarah Kaneové však tuto ohrádku dramat "o sexuálních úchylkách" Penhall překračuje kultivovaností výpovědi i jasným příběhem o jedincích potácejících se v odlidštěné globální společnosti, o člověku v civilizační krizi. V českém reflektování této dramatiky se inscenace Slyšet hlasy vyhoupla na samý hrot, po bok Welshova a Gibsonova Trainspottingu ostravského Divadla Petra Bezruče  v režii Tomáš Svobody.

Herecké kvinteto odvedlo v inscenovaném čtení bravurní výkon. Ostatně jeho členové naplnili Farrovo expresívní vedení, jež vychází z britského (nebo ruského) režijního pojetí ždímat aktéry na doraz. Dost příležitosti k vyniknutí poskytly i jasné charaktery postav v příběhu, v němž nikdo a nic už nenaplňuje normy společenské konvence, tedy normálu.

Objev roku: Michal Slaný

Po výrazném výkonu v Mastrosimoneho hře Jako naprostý šílenci v týmu dominuje velký herecký objev letošního roku Michal Slaný. Jeho Ray je přesným otiskem dnešního dvacetiletého primitiva na prášcích, ve skutečnosti ale politováníhodného človíčka bez perspektivy. Společnost ho prakticky od narození hodila přes palubu, na níž může zůstat maximálně tak ještě Rayův pachtivý bratr Pate (David Matásek), zuby nehty se držící dědictví po rodičích, hospody poslední kategorie.

Rayovou partnerkou je Laura (Sabina Králová), v Londýně ztracená Irka, občas šlapající chodník, zoufale hledající partnera, otce pro počaté dítě... Má ale štěstí jen na pasáka, brutálního Dava (Martin Preiss), a pak na Raye. Se vším smířenou bezdomoveckou vrstvu reprezentuje v mudrlantovi Ivesovi znamenitě Alois Švehlík.

Těch pět má jeden rys společný: Ve vzácných chvílích uklidnění mobilizují všichni zbytky člověčenství k oprávnění vlastní identity. V tom Penhallova hra, kterou s velkým citem pro jazyk přeložil dramaturg Jan Hančil, opravdu není jen cool. Její českou premiéru považuji za velký, záslužný autorský i dramatický objev.

ND Praha v Divadle Kolowrat - Joe Penhall: Slyšet hlasy. Přeložil a dramaturgie Jan Hančil, režie David Farr, výtvarná spolupráce Linda Jiříková.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků