V Českém Těšíně umí krotit zlé ženy

Herci na jevišti nejsou ani chvíli v klidu. Pohyb, většinou v kruhu, je jednou z dominant mravoličné hry, ve které Kateřina, Katka, Kačka, Katuška nakonec poslouchá svého muže, ale má ho pěkně v hrsti. Neboť "žena počestná je muži poddána, ale zároveň mu vládne", pravil jiný Publius, prozměnu Syrus.

Vagabundské mužství, kterým je vybaven Kateřinin nápadník, veronský šlechtic Petruccio, demonstrují inscenátoři (Brno, Liberec, před časem i Hradec) často v nevypsané soutěži, kdo ho pitoměji vymódí na svatbu s Kateřinou. Posadí mu na hlavu nejrůznější kastroly, na ruce mu navlečou potrhané rukavice, bystu pokryji rezavými puklicemi, z nohavic div mu nečouhá moudí…

V Těšíně všechno vyřešili barevnými látkami, do kterých oděli postavy hry. Pochvala pro Ukrajince Oleksandra Overchuka. Dokázal z nich vykouzlit zdobnou dámskou renesanci i směšné lampasy Biančiných nápadníků. Dost prostoru zůstalo i na Petrucciovo šupáctví. Celek působí měkce, rozverně i karikovaně. Vyniknout ale v tom teplém materiálu mohl víc i blankvers překladatele Jiřího Joska.

Dalším dobrým nápadem je bejčák v rukou Petruccia (Ivan Dejmal) i Kateřiny (Lucie Bergerová). Ke svým mužům s ním nakonec přižene neposlušné ženy. A asi nejlepší stylotvornou devizou je Vlastimil Ondruška, který s heligónem a všelijakými bubny a tlučidly obstarává ochotnický šraml. Krásně autentické.

Suszka se Slívou snad poprvé dali smysl i Mistrovu nepodarku, totiž prologu, v němž opilce a dráteníka Sly vtáhne herecká banda nejprve do snu a potom do hry. Přílepek, který většina režisérů raději vypouští – a dobře tak – konečně domysleli. Měli ovšem k ruce znamenitého Miloslava Čížka, který Slyho pospojoval s dalšími figurkami hry.

Těšínská Zkrocenka je jedna z nejlepších, jaká se na českých jevištích v posledních letech objevila. Prostor zůstal i na poezii. Hra začíná a končí nostalgickou siluetou vozu kočovných herců a kejklířů, kteří měli divadlo rádi jako ti dnešní. V Těšíně a jeho okolí vyprodáno!