Hlavní obsah

Útěk do Budína je jen sestříhaný seriál

Novinky, Věra Míšková

Snaha České televize prohnat co nejvíc dramatické tvorby před uvedením na obrazovku biografy, dosáhl Útěkem do Budína absurdního vrcholu. Pětidílný česko-slovensko-maďarský seriál se ještě před uvedením na obrazovce dočkal filmové podoby.

Foto: Pavel Jaňurek

Ilustrační fotografie

Článek

Seriál z počátků československého státu, natáčený 110 dní během čtyř ročních období za 56 milionů slovenských korun, se jako takový může patrně právem dočkat velmi vlídného přijetí. Ve dvou a čtvrt hodinové verzi pro kina je to jen nepodařený film.

Vančurovský esprit vyprchal

Literární předlohu Vladislava Vančury ztvárnili do podoby scénáře Marian Puobiš, Martin Porubjak a Miloslav Luther, který se zároveň zhostil úlohy režiséra. Nebyl to vůbec úkol lehký, a budiž řečeno, že zkušený Luther ho v podobě, jakou nabízí kinům, nezvládl.

Sám příběh, zbavený kouzla vančurovské poetiky, je spíš banální než strhující. Mladá studentka práv Jana Myslbeková z pražské měšťanské rodiny je psychicky labilní osůbka. Z depresí na hranici sebevraždy ji vytáhne setkání se sympatickým Slovákem Tomášem Baránym.

Milostné drama

Jejich vzájemné milostné vzplanutí je zavede tak daleko od morálky tehdejší doby, že vše kromě svatby je vyloučeno. Opojení z novomanželského stavu a života na slovenské vesnici ale potrvá jen tak dlouho, než Jana pochopí, že bezstarostnost a neodpovědnost, která tak sluší mladíkovi na studiích, ale v hospodaření s ní daleko nedojdeš, je Tomášovou určující vlastností. Jeho bohémské poflakování je zvlášť v kontrastu k robustnímu chlapství Barányho otce, schopného a váženého statkáře, pramálo imponující...

Dobří herci

Lutherovou největší oporou při práci na Útěku do Budína bylo herecké obsazení. Lenka Vlasáková v roli Jany je výborná, proměnu oné labilní osůbky v mladou a později i odhodlanou ženu hraje velmi přesvědčivě. Před kamerou debutující Ondřej Sokol jako Tomáš jí v podstatě stačí, a celý film ožije pokaždé, když na scénu vstoupí Bolek Polívka jako Tomášův otec. Bohužel ne dost včas, aby to mohlo být mnoho platné. Stejně málo platná ostatně byla i velkorysá výprava, autentická prostředí Prahy, Vídně, Bratislavy, Budapešti a slovenského venkova, pěkné kostýmy.

Problémem je rozvláčnost

Předlouhá expozice, režie, která nechává herce nekonečné minuty promlouvat ve statických záběrech, odbočky z hlavního děje, smrtelně pomalé tempo a staromilská kamera, to už zavraždilo i svižnější texty. Navíc snaha podat kromě příběhu několika lidí i svědectví o proměně doby a ukázat paralelu se současností, je zarputile toporná.

Ve zkrácené verzi se kromě toho (z hlediska diváků nesmyslně) objevují a zase mizí postavy, které budou mít patrně v seriálu víc prostoru, ale tady člověk vůbec nechápe, kde a proč se vzaly, a proč je hrají hvězdy jako Miroslav Donutil nebo Petr Nárožný.

Na tuhle i řadu dalších odpovědí si budeme opravdu muset počkat, až půjde Útěk do Budína jako seriál v televizi ostatně myslím, že je to vůbec to nejlepší, co se dá s tímto filmem udělat.

Útěk do Budína, ČR, SR, Maďarsko, 2002, Režie: Miloslav Luther, scénář: Marian Puobiš, Martin Porubjak a Miloslav Luther, kamera: Vladimír Holloš, hrají: Lenka Vlasáková, Ondřej Sokol, Boleslav Polívka, Miroslav Donutil a další.

Reklama

Výběr článků

Načítám