Hlavní obsah

Uljana Donátová věří na ženskou sounáležitost

Právo, Andrea Zunová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

„Co mám udělat, aby to bylo dobře? Vždycky všechno zařídím, vyřeším, zaplatím a všichni na mě spoléhají. Ale já už prostě nemůžu. Už na to nemám. Chci utéct. Chci uletět. Nechat je, ať si pomůžou sami.“ Odstavec z první kapitoly nové knihy Uljany Donátové Matka v trapu ukazuje, že půjde o problém, se kterým se alespoň jednou v životě setkal každý z nás. Pocit, že nám všechno přerůstá přes hlavu a chtěli bychom utéci, zmizet, ztratit se.

Foto: Jan Handrejch, Právo

První knihu autorce pokřtil Jiří Bartoška s Evou Zaoralovou.

Článek

Autorka, manažerka PR a tisková mluvčí karlovarského filmového festivalu Uljana Donátová, přiznává, že její nová kniha je o trochu drsnější, než byla prvotina Taková ženská jako já. „Opisuju život. Kradu životní situace,“ říká s úsměvem a dodává, že „asi každá ženská má někdy pocit, že toho má až nad hlavu, že ji to zavalí a že jediné, co chce, je hned teď zdrhnout, lehnout si někde a nehýbat se.“

Doufá, že její knížky budou rezonovat s pocity jiných lidí. „A to je jediné, o co mi jde.“

Prioritu má žena

Uljana Donátová říká, že píše primárně pro ženy a nemá přesahovou ambici. „Vím, že moji knížku četli i muži, ale ti byli většinou spříznění. Pro mě je prioritní ženská čtenářka, protože prostě věřím na kamarádství mezi ženami, na naši sounáležitost. U nás v Česku my ženské nechodíme k psychoanalytikovi, ale jdeme spíš s kamarádkami do kavárny. Psychoterapeutům se až tolik nesvěřujeme, což neříkám, že by nám třeba nepomohlo, ale víc prozradíme kamarádce u vína nebo u kafe,“ vysvětluje.

„Chtěla bych, aby má knížka byla taková kamarádka, se kterou člověk může jít na kávu a tím, že si ji přečte, má vlastně pocit, že v tom není sám. To je moje ambice. Vím, že asi nebudu dostávat ceny Magnesia Litera, i když neříkám, že by mě to nepotěšilo, ale je mi jasné, že tyto ceny jsou spíš pro jiný druh literatury. Když budu mít spokojené čtenářky, budu moc ráda,“ usmívá se Uljana Donátová.

Foto: Petr Horník, Právo

Druhou knihu pokřtila Berenika Kohoutová.

V knize použila historky a situace také ze své rodiny. Když se babička snaží naučit hrát svého vnuka na housle, byl jí předobrazem její bratr, známý houslista Pavel Fischer. „Bratr pětadvacet let hrál jako primárius (první housle) ve Škampově kvartetu. Nyní učí hru na housle v anglickém Manchesteru,“ vypráví Uljana s tím, že ona jediná z celé rodiny nemá hudební sluch. Nicméně to jí nebránilo „ukrást“ další historky z rodinného života.

Přesně popsala pubertální chování dcery a syna hlavní hrdinky své knihy. A přitom říká, že zrovna v tom si byla trochu nejistá. „Vnučkám je sice třináct a sedmnáct let, ale nežijeme spolu, takže nejsme v denním kontaktu. Nemám to tedy dokonale zmapované. Ale samozřejmě něco z nich v knize je. Řekla bych, že některé puberťácké manýry se nemění léta. Pouze teď je rozdíl v tom, že dnes používají sociální sítě,“ říká Uljana Donátová.

V její první knize byl jednou dnou z hlavních postav duch, tentokrát už se nic nadpozemského v textu neobjevilo.

„Už jsem nechtěla. Ale v knize Matka v trapu jsem si také vymýšlela postavy. I když opravdu reálné. Například taxikářku, která je vlastně druhou hlavní postavou knížky. Přišlo mi, že to je netypické povolání pro ženu, a já jsem potřebovala ženskou, která se vymyká a jde proti proudu,“ vysvětluje autorka.

S filmy nekončí

Druhou knihu napsala a vydala velmi rychle po své prvotině. A nyní už nosí v hlavě námět na třetí v pořadí. „Tentokrát to asi nepůjde tak rychle za sebou,“ říká.

Druhou knihu napsala a vydala velmi rychle po své prvotině. A nyní už nosí v hlavě námět na třetí v pořadí. „Tentokrát to asi nepůjde tak rychle za sebou,“ říká. „Mám pocit, že si po těch dvou knížkách potřebuju víc vyčistit hlavu. Takže čtu v uvozovkách konkurenční autorky, u toho odpočívám, ale nějakou představu už mám.

Zase bych chtěla zkusit jiný styl vyprávění,“ dodává s tím, že ji baví, když se děj odehrává prostřednictvím lidských osudů.

Foto: Zuzana Mináčová

Uljana Donátová

Ačkoli Uljanu Donátovou psaní hodně baví, neznamená to, že by končila s karlovarským festivalem. „Dokud mě festival bude chtít, ráda s ním zůstanu.

Stejně tak ráda zůstanu s dalšími filmy, kterým dělám propagaci,“ ubezpečuje.

Už teď se podle svých slov moc těší na film o Emilu Zátopkovi, který natáčí režisér David Ondříček. „Bude kolem toho spousta práce, ale máme velkou ambici udělat z něj hit příštího roku. A všichni jsme odhodlaní pro to udělat maximum. Jenom to, co jsem viděla, mě naplňuje velikou nadějí a optimismem. David Ondříček je ve vrcholné formě jako režisér, Martha Issová s Václavem Neužilem v hlavních rolích manželů Zátopkových jsou naprosto neskuteční.“

Uljanin šéf, prezident karlovarského filmového festivalu Jiří Bartoška, jí prý vždycky říká: „Film, to je fotografování na občanku.“ „Pro něj vždycky bylo prioritní divadelní herectví, ale myslím si, že jsou příležitosti pro herce, i ve filmu, kde velký výkon mohou předvést. A Václav Neužil jej tady předvádí, diváci se opravdu mají na co těšit!,“ říká Uljana Donátová.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám