Hlavní obsah

Trnitá cesta z divadla na nádraží

Právo, Věra míšková

Divadelní hra Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou, kterou napsal René Levínský pro soubor Nejhodnější medvídci, získala nominaci na cenu Alfréda Radoka a s velkým úspěchem se hrála na několika českých scénách. Nyní přichází do kin její filmová verze, pro kterou se rozhodla debutující dvojice režisérů Pavel Göbl a Roman Švejda. Natočila ji pod názvem Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí.

Článek

Není na místě se nyní zabývat příčinami úspěchu hry, nicméně zdá se, že přenést iluzi nádraží a nádražáků stvořenou pro divadelní prkna na zcela konkrétní nádraží v Žatci nebyl nejlepší nápad. Už proto, že reálnému nádraží a vlakům v tu chvíli citelně chybějí například cestující, kteří se filmem ani nemihnou, už proto, že když nádražáci jen tak sedí v kupé (v kanceláři přednosty, v hospodě) a kecají, je to pro celovečerní film přece jen málo.

Je sympatické, že Göbl se Švejdou chtěli postihnout obyčejný život obyčejných lidí na obyčejném českém nádraží. Jenže to je úkol nad jiné těžký a "Plácačka" bohužel nenabízí víc než obyčejné řeči. Chybí tu vystavěný děj, akce, která by film rozpohybovala.

O všem, co se postavám filmu stalo, se jen mluví, prakticky nic z toho divák nevidí. Z řečí se tak dozvídá více či méně nápadité historky jednotlivých postav, mezi nimiž Franta dostal vážně blbý nápad: když zahynul jeho bratr - dvojče, vyměnil si s ním doklady a vydával se v naději, že se například zbaví dluhů, za mrtvého, čímž způsobil řádku nedorozumění.

Nedorozumění se však odehrává především mezi tvůrci a diváky - než se ozřejmí, kdo je Franta, kdo Karel, Evžen a mnozí další (jasný je přednosta, protože ho hraje Jaroslav Dušek, což je zdaleka nejznámější, ne-li jediný známý herec a pro film udělal maximum), uplyne hodně času, v němž se navíc mluví tak výraznou nádražáckou hantýrkou, že pokud člověk náhodou neví, co je to třeba muvka, může si připadat jako na Marsu.

Ostatně další problém filmu je, že by se na Marsu nebo kdekoliv jinde mohl odehrávat stejně dobře jako na nádraží. Režisérům se spolu s kameramanem Janem Horáčkem sice podařilo vytvořit ospalou atmosféru malého nádraží, ale jinak zcela chybí ukotvenost postav v prostředí, jak ji postihly mnohé jiné české "nádražácké" filmy. Mluvit hantýrkou totiž zdaleka nestačí k postižení "genia loci"(o němž se tu rovněž vedou řeči) a už vůbec to není dost na to, aby měli diváci důvod si vytvořit jakýkoliv vztah k postavám.

Nedá se říci, že by film, prezentovaný jako tragikomedie, postrádal tu či onde záblesk humoru či podařený vtípek. Je tu dokonce jisté kouzlo téměř bezděčné zábavy, která navzdory všem výhradám vlastně působí zvláštní sympatií. Ani to však nemůže změnit nic na tom, že jde o film, který byl nad síly svých tvůrců.

Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí ČR 2005 Režie a scénář: Pavel Göbl a Roman Švejda, Kamera: Jan Horáček, Hrají: Jaroslav Dušek, Igor Chmela, Jiří Vymětal. Petra Beoková, Jozef Polievka a další

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám