Hlavní obsah

Tomislav Zvardoň z kapely Duende: Potřebuju stále něco nového objevovat

Právo, Jaroslav Špulák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Pražská skupina Duende, která se pohybuje mezi několika žánry, vydala minulý týden své třetí album Garden of Me. Pokřtí ho 14. září v pražském klubu Jazz Dock. Kytarista Tomislav Zvardoň, šéf kapely a skladatel, přiblížil příběh své formace v posledních letech.

Foto: Warner Music

Skupina Duende bude své nové album křtít 14. září v pražském Jazz Docku. Tomislav Zvardoň je druhý zleva.

Článek

Kapela Duende nejprve vydala alba Za branou (2008) a New Words In The Dictionary (2009). Zlom ale nastal v roce 2011, kdy ze sestavy odešla zpěvačka Ketevan Tughushi, která se rozhodla vrátit do domovské Gruzie. Bylo těžké najít adekvátní náhradu?

Bylo to velice těžké, protože ženský hlas byl v letech předtím pro naši skupinu charakteristický. Řešil jsem, jestli mám hledat náhradu, anebo se na to vykašlat. V letech 2011 až 2014 jsme se dokonce přetransformovali na projekt Tom Zvardon and Friends, ale nakonec jsme se rozhodli najít zpěvačku a vrátit se k Duende.

Kde jste objevili Veroniku Diamantovou?

Vystřídali jsme několik uchazeček, ale z různých důvodů to nebylo ono. Chtěli jsme psát texty ve španělštině, takže se přidal další nárok, který byl na budoucí zpěvačku kladen. A pak mi kontrabasista Petr Dvorský řekl, abych se spojil s Veronikou, se kterou kdysi hrál.

Věnovala se však už jiným činnostem, měla hudební školu pro děti a řekla mi, že do ničeho takového nejde. Já jí dal cédéčko a ona mi naštěstí za pár dnů zavolala s tím, že by to zkusila. Sešli jsme se a ukázalo se, že nám to spolu hudebně vyhovuje.

Přišla k nám v roce 2015 a po dvou letech spolupráce musím říct, že vnímá muziku podobně jako já, obdivuje více žánrů a výraz kapely posunula tak, že to představy nás ostatních naplňuje.

Foto: Warner Music

Kapela Duende mísí styly.

S jakým předsevzetím jste na začátku roku nahrávali novou desku Garden of Me?

Chtěl jsem, aby byla jiná než předešlé, aby nám nikdo nemohl říct, že jako kapela vykrádáme sami sebe. Veronika tomu výrazně přispěla a došlo i na tu španělštinu. Z výsledku mám obrovskou radost.

Na albu je patrné, že vás ovlivňuje řada hudebních žánrů, například jazz, pop, flamenco, latinskoamerická nebo africká hudba. Proč je spojujete a mísíte?

Vliv na to mělo několik věcí. V první řadě to bylo cestování. Můj otec je Francouz, živí se jako fotograf a hodně jezdí po světě. Já měl to štěstí, že jsem mu mohl být na některých cestách nápomocen. Projel jsem s ním africké země, arabské i Jižní Ameriku, a protože jsem aktivní muzikant, zajímala mě samozřejmě hudba.

Zásadní pro mě byl výlet do Ekvádoru. Dostal jsem se tam do vesnice, ve které si chlapíci po týdnu práce na poli chodili zahrát do hospody. Jejich muzika i provedení byly naprosto upřímné a celé mě to nadchlo. Byl jsem ohromen jejich výkony i samotnou hudbou.

Mé hudební přemýšlení ovlivnila i nutnost se jako muzikant uživit. Dělal jsem už cokoli, takže mám za sebou hraní v různých kapelách, muzikálech, na lodi a podobně. Stal se ze mě univerzál a přeneslo se mi to z velké části i do tvorby.

Foto: Warner Music

Zpěvačka Veronika Diamantová.

Jak se ve vás probudila láska k flamenku?

Zrovna flamenku jsem se dlouho vyhýbal, dalo by se říct, že jsem ho vytěsňoval. Potom jsem ale dostal k narozeninám vstupenku na pražský koncert španělského kytaristy Vicenteho Amiga. Je to virtuos a já byl z jeho vystoupení nadšený. Tehdy jsem si řekl, že bych chtěl někdy něco podobného udělat.

Nikdy mě ale nebavilo hudbu jenom kopírovat a napodobovat. Vím také, že nemohu skládat a hrát flamenco jako Španěl, protože Španěl nejsem, nenarodil jsem se tam a dlouhodobě jsem tam nežil. A tak své písničky s chutí oblékám do různých stylových kabátů, třeba právě do flamenka.

Přizpůsoboval jste skladby na desce interpretačnímu výrazu Veroniky Diamantové?

Vždy jsem bral ohled na to, jaký výraz zpěvačky Duende mají. Každá byla něčím specifická a týká se to i Veroniky. U ní jsem časem zjistil, že jí sluší zpívat bez bicích, jenom s perkusemi.

Jednou totiž nemohl jet na koncert bubeník, my hráli pouze s perkusemi a ukázalo se, že takto všechny melodie lépe vylezou ven a není prostě třeba tolik tlačit na pilu. Dnes hrajeme bez bicích, respektive si bubeníka bereme jen na velké koncerty.

Jaká hudba je základem písniček na novém albu Duende?

Španělská, protože vznikaly v době, kdy jsem jako skladatel a fanoušek prožíval takzvané španělské období. To už ale končí a já přemýšlím, kam dál. Mám pocit, že se mi zase trochu vrací láska k jazzu. Vždycky mě ale velmi bavilo hledání a učení se novým stylům. Potřebuju stále něco nového objevovat a něco nového se učit.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz:

Reklama

Výběr článků

Načítám