Hlavní obsah

Taková normální televizní rodinka

– PRAHA
Novinky, Eva Zajíčková

Česká televize začne ve středu vysílat seriál o seriálech. Nový publicistický pořad Pokračování příště se ohlíží za úspěšnými seriály, ale i za těmi, na které by nejen diváci raději zapomněli. Televizní seriál je fenomén. Už před třiceti lety dokázaly televizní seriály vylidňovat ulice, a i dnes patří k nejsledovanějším pořadům.

Foto: z webu Saville Row

Koncert Saville Row v Metru

Článek

"Československá a posléze Česká televize vytvořily za padesát let své existence neuvěřitelných sto padesát hraných seriálů nebo sérií. Nastal tedy čas se ohlédnout za tím, co dosud vyrobily," objasnil dramaturg pořadu Karel Hynie. Pokračování příště se bude vracet pravidelně každou středu až do června. Ze sto padesáti seriálů si zatím autorský tým vybral asi třetinu, ale kolik si jich diváci nakonec připomenou, bude záležet na sledovanosti pořadu.

Nostalgie za uplynulými dobami

Záměru tvůrců vychází vstříc i současná nálada televizního publika. V poslední době totiž diváci opět sledují i staré opusy Československé televize. A to i přesto, že jsou poznamenány dobovou ideologií a ještě donedávna by si je nikdo netroufl znovu vysílat.

Vstup na obrazovku bude symbolický: připomene historicky první seriál Československé televize Tři chlapi v chalupě. Protože tehdy ještě neuměla televize vytvořit záznam, vysílal se živě. Z původní série se tedy nic nedochovalo, ale autorský tým ho připomene pozdějšími ukázkami a před kameru pozval i herce, kteří ztvárnili hlavní role. "Všichni tři hlavní představitelé se těší dobrému fyzickému i psychickému zdraví, což je vzhledem k té dlouhé době naprosto výjimečné, poznamenal filmový historik Pavel Taussig," který je scenáristou pořadu.

Představitelé Tří chlapů v chalupě však nejsou jediní pamětníci, s nimiž se diváci znovu setkají. Štábu vyhledal například autorku jednoho z nejoblíbenějších seriálů Taková normální rodinka, spisovatelku Fan Vavřincovou. Napsala už scénář ke komedii Eva tropí hlouposti a své zkušenosti s filmem posléze zúročila v televizi. "Rodinka je zajímavý fenomén. Je to klasický sitcom, který však vznikl v době, kdy tohle slovo ještě neexistovalo," míní Taussig.

Pohledy do zákulisí

Každý z dílů připomene i dobové okolnosti, za nichž se seriál rodil, včetně těch politických, ale nechá diváky nahlédnout také do zákulisí televizní výroby. Například v druhém dílu věnovaném Inženýrské odysei dostane prostor architekt. A herecJiří Zahajský tam popisuje, jak přijal roli stranického funkcionáře Tesaře. Vzpomíná, že pro tehdejší politiky na ´výstředním úboru´ bylo důležité, aby se oholil. Ale nakonec mu dovolili nechat si vousy, protože je vlastně měli i Marx, Engels a Lenin.

Náš seriál je celkovým ohlédnutím za televizní tvorbou. Rozhodně nechceme moralizovat a nahlížet na seriály dnešníma očima, objasnil záměry tvůrců Hynie.

Se scénaristou Pavlem Taussigem nad seriálem

Absurdní historka ukazuje, o čem všem při natáčení seriálu za totality rozhodovala politika. Mnohé herce a zřejmě ale čekalo také složité rozhodování: přijmout roli, nebo nepřijmout? Byli všichni umělci, které jste kontaktovali, stejně otevření jako Zahajský?

Pan Zahajský se k tomu postavil jako chlap. O něco dál ještě přiznává, že do té doby neměl jinde než v divadle žádnou práci, a že se to potom změnilo. Jiní herci se s námi ale odmítli vůbec bavit, a stalo se dokonce, že někteří vyhrožovali. Za politické role se stydí. Jejich postoj ale moc nechápu, vždyť to o nich lidé přece stejně vědí. Ale taky nechápu úzkostlivě moralizující postoj některých publicistů, kteří dnes bojují proti tomu, aby se tyto seriály znovu vysílaly. Myslím, že se jich zbytečně bojí. Ukazuje to také, jak velký význam jim česká společnost stále přikládá.

Proč zůstávají staré seriály divácky tak úspěšné?

Ze sto padesáti, které ČST a poté ČT dosud vytvořily, byly úspěšné jen některé. Většinou dopadly velmi dobře ty, které vznikly podle literární předlohy. Televize se vůbec nemusí stydět za F. L. Věka ani za seriál Byli jednou dva písaři. F. L. Věk byl k úspěchu snad předurčen, už jen proto, že román vycházel v časopisech na pokračování. Proto se stále divím, že nikdo nenatočil Švejka, který byl napsán stejnou metodou, po dílech.

Ale co ostatní, méně dobrá díla proč ty diváci tak rádi sledují?

Někteří kritici seriál apriori považují za méněcenný, protože v něm vidí jen jakousi televizní sekanou. Samozřejmě je to také pravda, vždyť televize mají velkou spotřebu. Obecně je ale seriál pro diváky fascinující. Budí zvědavost, jak to bude dál, a možná odpovídá našim základním biorytmům. Vždyť se v něm odehrávají v krátkých úsecích běžné události.

Politická moc v Československu se seriálů chopila krátce po jejich vzniku. Nechala je, aby mapovaly všechny oblasti tehdejšího života, ale obraz musel odpovídat stranickým představám. Odehrál se podobný vývoj i v sousedních komunistických zemích?

Je zajímavé, jak třeba Dietl přijal a rozvinul tehdy shora budovaný obraz společnosti. Ta byla rozdělena na dvě vrstvy: dobré straníky, kteří mysleli za ostatní a byli vždy napřed, a pak ty ostatní, kteří je k životu potřebovali. Například Tesař se v Inženýrské odyseji vždy snese mezi ostatní hrdiny jako deus ex machina a posune děj vpřed. V okolních zemích na tom byly sice televize s volností tvorby podobně, ale ČST byla přece jen technicky poněkud napřed, vyráběla seriálů mnohem víc a sousedům je i prodávala. Také to dobová kritika ráda zdůrazňovala už i my dokážeme pro naše diváky vyrobit úspěšný seriál jako západní televize. O obsahu někdy raději pomlčela. Proti příliš tendenčním seriálům se nakonec vzbouřili sami diváci a začali posílat do televize dopisy. Podepisovali se jako kolektivy dělníků.

Právě Jaroslav Dietl byl autorem mnoha úspěšných československých televizních seriálů. V čem byl lepší, než ostatní scenáristé?

Léty se propracoval k modelu třináctidílného seriálu, který psal jako celistvý útvar podle zákonitostí antického dramatu. A proč byl u diváků tak úspěšný? Mimochodem i proto, že televizní seriály zpravidla stavějí na sentimentu. Dietl velmi dobře znal předválečné filmy, které táhly diváky, všechny ty Nanynky Kulichovy. Divila byste se, kolik motivů je právě odtud přímo opsaných. A ty fungují stále.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám