Hlavní obsah
Zimní poezie Foto: Luděk Michefeit

Svatava Antošová: Když jsem se začala dusit, mazala jsem pryč

Básnířka a novinářka Svatava Antošová od konce 70. let publikovala v samizdatových sbornících a podílela se na tvorbě různých sdružení a skupin, v r. 1987 knižně debutovala ve sborníku Zelené peří a poté vydala sbírky Říkají mi poezie (1988), Ta ženská musí být opilá! (1990), Tórana (1994), ...Aniž ťala hlavou (1994) a Kalendář šestého smyslu (1996). Letos dopsala delší básnickou skladbu Vlčí slina, jejíž část zde uvádíme.

Zimní poezie Foto: Luděk Michefeit
Svatava Antošová: Když jsem se začala dusit, mazala jsem pryč

Svatava Antošová (1957) po gymnáziu v Teplicích a Střední knihovnické škole v Praze pracovala čtyři roky v teplické knihovně, poté se deset let živila jako strojírenská dělnice (1982-1992), v roce 1993 se stala redaktorkou Českého rozhlasu v Ústí nad Labem, v letech 1998-2001 pracovala v redakci časopisu Cosmopolitan, od loňska je opět knihovnicí v Teplicích.

Nadlouho jste se odmlčela - jak se o básnících v podobné situaci říká - a Vlčí slinu jste psala sedm let. Co se s vámi stalo? Do kratších básní se vám nechtělo? Nepsalo vám to? Vlčí slina vás tak pohltila, že na ostatní nebyl čas? Nebo jste měla jiné starosti, ty obyčejnější, jak se uživit a podobně?

Neodmlčela jsem se, psala jsem dál, jen mě od tvorby stále víc odváděla práce pro média a polykala všechnu moji invenci. Od druhé poloviny 90. let jsem měla rozdělané dvě zásadní věci - Vlčí slinu a prózu Dáma a švihadlo. Když ale sedíte v rozhlasovém studiu a pouštíte posluchačům na přání dechovku nebo píšete pořád dokola články o tom, jak mu to v posteli udělat deseti různými způsoby, a přitom jste ještě ke všemu lesba, tak máte ve svém nitru takový bordel, že odtamtud už žádnou pořádnou metaforu nevyškrábnete.

Takže jsem dala Vlčí slinu dočasně k ledu a zkusila si léčit rozpolcenost prózou. Kdybych ji měla trochu přiblížit - jednalo se o jakousi "lesbicko-killerskou parodii s autobiografickými prvky". Docela jsem se na ní vyřádila. Pomohla mi dostat ze sebe všechny ty nesmysly o kultu věčného plasticko-chirurgického mládí, sexuálním batmanství, vztazích stejně dokonalých jako slipy od Calvina Kleina či o úchylné rozkoši chatování. Někde uprostřed mi dal ten text facku a já místo další kapitoly napsala výpověď.

Následovalo osm měsíců bez práce, dvanáct týdnů "šlapání chodníku" s visačkou poštovní doručovatelky a pak znovu knihovna. Přesně po dvaceti letech, jako by můj život psal Dumas... Když byla Dáma a švihadlo hotová, mimochodem letos vyjde v olomoucké Votobii, vrátila jsem se k Vlčí slině. Bylo úžasné zjistit, že jsem schopná na ni opět navázat a prodrat se až na její dřeň.

Psala jste pravidelně do Cosmopolitanu. To je, připadá mi, dost daleko od vaší poezie. Co to pro vás bylo: hozená a zvednutá rukavice, zkušenost, obživa, potřeba zkusit něco jiného?

Prostor. Ze všeho nejvíc prostor, a ne malý, pro text, který je pro vás nový, tedy zajímavý, tedy obohacující. Můžete mu vtisknout něco ze sebe, na oplátku se zase naučíte, jak se vůbec takový úspěšný komerční časopis pro ženy dělá. No, a všude kolem vás pulsují myriády krásných holek... Když se ale ten prostor začne zužovat, začnete se dusit.

Zjistíte, že holky mají silikony a celulitidu, že ty, co jsou posypané pihami, si je nechávají laserem odstranit, a ty, kterým se pih nedostává, si je nechávají přidělat, že sex jako by jen zastíral neschopnost milovat, že jedna reportáž popírá druhou, že vedle propagace boje proti nošení kožešin na vás bohorovně juká reklama na ty nejdražší kožichy atd. Zbudou vám jen dvě možnosti: buď si ty silikony necháte udělat taky, nebo od toho koukáte mazat co nejdál.

Máte pro Vlčí slinu nakladatele?

Zatím jsem ho nehledala. Čtu ji na autorských čteních různě po republice - Praha, Olomouc, Teplice, Brno, Děčín, Příchovice... A v hlavě se mi přitom rodí něco jako trilogie. Tedy: Vlčí slina v sousedství dvou dalších, podobně laděných, volně provázaných skladeb. Teprve takhle bych to asi chtěla vydat. Už na tom dělám.

Vlčí slina

Hvězda
s prostřeleným cípem
vysekaná z ženy
tápe po hladině

v koutcích úst
ještě pach
krabích zbytků
Trup sevřený do klepet

svíjí se a naříká
Jakoby zapomněla ho
v mém klíně
Jakoby marně prosil
o pomoc
Do tepen noří tma
svá vesla
Do bubnů znovu
bije bůh

Bůh - cha! chá!
To je ten
co nemá tělo
Co jako žlutý zub

viklá se
na podebraném nebi
Co močí s vlky
a když má žízeň

líže led
A když hlad ho svírá
trhá lidi

Lidi?

Při tom slově
v zátylku umrzá
i mícha

Při tom slově
ve vagíně
pálí starý hlen

Ale při slově
bůh
Při tom strašném slově

za svitu měsíce
mihne se jen
bledý stín

Pak druhý
třetí...

přitom stále jeden
Sleduje mě
veden mým pachem
čmýrou mou

Je blízko

blíž
než svistot břitvy

Slyším
jak mu v plicích
sténá touha

Touha skočit
zarýt se tlapou
strhnout vaz

Už cení tesáky
už slina do růžova
barví jeho dech

Jeho krok
otírá se o bažinu
Mlaskavý zvuk
mi vniká pod šaty
zalézá do bradavek
škrtí v pase

Pořád je tady
On
který vládne

On
který vládne noci
On
který vládne noci

dni a Smrti
On
který vládne ženě...

Vlk v ornátu
bůh v kožešině

Zpívejte halellujáh!

Halellujáh!

Černé je maso
černější krev
Vypij mě, miláčku!
Černě zní zpěv

Nad zemí pluje mrtvý
pták
Co chvíli v okně domu
mrak
A pak
sova sově setne hlavu
Sestra jde sestře
na popravu

Černé je maso
černější krev
Vypij mě! Nezemřeš...
Černě zní zpěv

Nezemřeš -

V domě je netopýr
a kvete tam mák
Červeně směje se z papíru
drak
A vlak
plný krys vjíždí do kostela
Brzdy a vystoupit
konec těla

Maso a krev
v rudé se víno mění
Tak málo pro ústa
odřená o zpěv

bílá od sípění

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků