Hlavní obsah
Josef Sudek: Marie Zlatníková, Portrét Vladimíra Borského, 1941. Negativ na plastové podložce, Ústav dějin umění AV ČR Foto: GHMP

Sudkovy fešandy ukazují fotografův vztah k českému umění

Galerie hl. města Prahy nabízí ve svém Domě fotografie do 27. září jedinečnou příležitost seznámit se zblízka s málo známou, ale významnou částí tvorby fotografa Josefa Sudka (1896–1976). Výstava se soustředí na jeho oblíbené téma, sochy, na něž pohlížel jako na živé bytosti. Proto je mnohdy zachycoval v konfrontaci s živým modelem.

Josef Sudek: Marie Zlatníková, Portrét Vladimíra Borského, 1941. Negativ na plastové podložce, Ústav dějin umění AV ČR Foto: GHMP
Sudkovy fešandy ukazují fotografův vztah k českému umění

Umělecká díla fotografoval Sudek po celý život, jako práce na zakázku i jako volné, soukromé cykly. Plastice se věnoval se zvláštním zájmem, zhruba od třicátých až do sedmdesátých let.

K jeho celoživotnímu oblíbenému tématu ho nasměrovala Katedrála sv. Víta, která ho zaujala už ve dvacátých letech minulého století, ještě jako studenta a zatím pouze amatérského fotografa. V katedrále procházející rekonstrukcí a dostavbou jeho pozornost kromě světla přitáhly gotické kamenné busty.

Následovala zakázka na fotografické album Svatý Vít, které vyšlo k výročí vzniku Československa. Později, na přelomu třicátých a čtyřicátých let, fotil katedrálu na zakázku znovu, pro plánovanou monografii nakladatelství Melantrich, která však na konec nevyšla.

Jak Sudek vyprávěl později v jednom z rozhovorů, nejdřív ho „chytla gotika“. Snímky gotických madon a světic, jimž říkal „fešandy“, nejen zařazoval do svých výstav, ale využíval je i soukromě, třeba jako vánoční přání.

Podle účetních knih, které vedla fotografova sestra Božena, tvořily velkou část zakázek Sudkova ateliéru na Újezdu objednávky od umělců. S mnoha z nich se spřátelil a fotografoval u nich i z vlastního zájmu pro své volné cykly. Mezi jeho blízké přátele a současně významné zákazníky patřili například malíři František Tichý a Emil Filla, ze sochařů se na něj pravidelně obraceli třeba manželé Wagnerovi nebo Hana Wichterlová.

Jeho fotografických služeb využíval i umělecký spolek Mánes a časopis Volné směry, v jehož redakci působil Emil Filla. Díky němu získal zakázku na nafocení sochy Jana Křtitele od Augusta Rodina.

Jak dále zmiňují kurátorky výstavy Hana Buddeus a Katarína Mašterová, Sudek nafotil v roce 1935 i výstavu Francouzské moderní sochařství v letohrádku Královny Anny. Dosud nepublikovaný soubor zahrnuje desítky snímků, které se dochovaly až na výjimky pouze v negativech.

Výstava završuje pětiletý výzkumný projekt Ústavu dějin umění AV ČR, který inicioval a až do své smrti roku 2019 vedl profesor Vojtěch Lahoda. Projekt zpracovával obsáhlou pozůstalost dvacet tisíc negativů a pozitivů fotografií uměleckých děl. Ty po Sudkově smrti věnovala ústavu jeho sestra Božena Sudková. Součástí projektu je i vznikající databáze na webových stránkách www.sudekproject.cz.

Může se vám hodit na Firmy.cz:
yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků