Článek
Chinchulínes
Dneska nad ránem zase ležel u corralu jaguárem zadávený býček. Objevila ho Sara na své čůrací pampové procházce. Proč to nepřiznat, nemáme v ranchu záchod. Hned při příjezdu do Barrenqueras mě totiž upovídaný Gruntorád, jakmile seznal, že jsem paisano z Čech, v přestávkách na nadechnutí a rozmyšlení peprné nadávky na adresu batátového magnáta Chavéze neopomněl varovat, abych se o vykopání záchoda ani nepokoušel. Odstrašujícím příkladem je pro všechny colóny převor Sinforian. Po sroubení kaple přikázal řeholníkům ze zbytků quebracha stlouct latrínu a při trůnění ho uštknul jarará, vyhřívající se na čerstvých kupkách.
Chodit do pampy ale také není nic moc. S mravenečníkem Saru pořád nabádáme, aby nepila maté na noc nebo aby alespoň při odchodu nenechávala odhrnuté mosquitero. Mravenečník se přesune na Sarou opuštěné místo na matraci a kdo má potom snášet jeho ustavičné drbání. Dal jsem si tu práci a podobně jako kdysi Schmidt odpočítával hřeby, spočítal jsem na mravenečníkovi zahryznuté larvy much ura. Bylo jich 264. Bůh suď, co ta shoda čísel může znamenat.
O čem měla být minulá kapitola?
"O chinchulínes," připomněl mi mravenečník. "Gracias, ale přestaň mi nakukovat přes rameno." Narozdíl od papoušků a slov vyřčených, slova napsaná jsou před oschnutím inkoustu křehká. Neunesou rozorávání řádek očima a myšlenka unikne na scestí. O latríně scestí však bylo vzhledem k chinchulínes případné. Chinchulínes jsou zvláštní klobásky. Nádivku do nich rozemlel sám býček. Mlýnek bachor. Mlýnek čepec. Mlýnek kniha. Mlýnek slez. To ještě nebožák pasoucí se na výhoncích rákosin u laguny netušil, že bude svému vlastnímu opečenému střevu s vykřupanou kůrčičkou šéfkuchařem.
Sara chinchulínes zašpejlovává jako jitrnice stříbrnými křížky ze svatojuditské pouti. Má jich čtyřiadvacet, a když je spočítá, pozná, kolik je jí let. "Dvacet čtyři," prohodila Sara. S karmínovým lakem krve na nehtech vyhlížela fakt dramaticky, svatá Judit hadr. "Mně osm. Mravenečníci roky sčítají na drápech." Už dva mi nahlížejí přes rameno. Není divu, že jsem se v minulé kapitole zadrhnul. "Dva. Mně je taky dva," konstatoval Pui s vytrčeným ukazovákem a prostředníkem.
Osma žaludská
Přenesené vášně z domina jsou nebezpečné. V mariáši se odehrané štychy srovnají do balíčku. Před příští hrou je třeba se při snímání dívat na zadáka. Podle toho, kde balíček překládá, se dá přibližně odhadnout list protihráčů. Osma sem, osma tam. Pokud ovšem nehodláte licitovat betl na dvojlajer s modlitbičkou, aby vám osma došla v talónu. Karbaníci to cítí v kostech. Celý večer přicmrdujete a šoupáte krejcary po stole. Na flek to není, na re už vůbec.
A potom to přijde. S úplně stejnýma plindama, jež držíte na ruce, by se soudný člověk nepouštěl do licitace, avšak vaše ruka se protáhne děravou kartou mezi sedmou a devítkou a hmátne po talonu. Poklepete na talon a morkem vašich kostí se počne odplavovat nashromážděné napětí. Ani sebeprudérnější kibic to nemůže nazvat hazardem. Zprvu ho možná zmátne pikový král na vrchu talonu. Druhou kartu bez podívání založíte do vějíře. Osma žaludská.
Středa
Po gruntovacím úterku středu Sara prohlásila za den praní. Den praní se s nesplnitelnými tužbami. Pokaždé, rozložím-li u Buštěhradu chumel našeho špinavého šatstva, se mne zmocní cukání oprášit udici a napíchnout na háček kostkovaný šnuptychl a nahodit ho do úplavu k potopenému kmeni. Od praní k praní se kmen proměňuje. Nejprve opadaly listy. Plát vymacerované kůry se odloupnul a obnažené dřevo podlehlo rozkladnému procesu trouchnivění. Větev trčící nad hladinu se předešlou středu, zatímco jsem si sdíral klouby o valchu, s praskotem sesunula do peřeje. Určitě pod ní číhá dorado.
Sara už se přes břicho k valše nesehne. Sedí na balvanu a ráchá si nohy v hejnu mřenek. Při tom se jí v hlavě rojí různé malichernosti. "Jaký myslíš, že naše dítě bude? Přála bych si, aby bylo pěkně naplácaný. S malýma sladkýma ručičkama. A bude se smát, jako když chřestěj pesa v kasičce San Martína."
Patriotismus odsud posud, ale San Martín se jmenovat nebude. Ty mu chceš dát jméno Borhřhžif-voj? Komediantko! Trhni si! Slib mi aspoň, že mu u Schmidta v almacenu koupíš chundelatýho plyšovýho medvídka coatí. Já snad nejsem plyšovej a chundelatej? ohradil se dotčeně zaštupovaný mravenečník. Na mazlení s dětma jsem jako stvořenej. Sara musela kopnout do vody a probrat mě sprškou kapek, aby mi to docvaknulo. Předešlé dialogy jsou bez uvozovek. Žádná duše caburé, ta nevyřčená slova jsem řekl já. Řekla je Sara a řekl je mravenečník.
Cigárpauza
Jak to při nastalém kolapsu gramatického fundamentu vyjádřit? Nejsrozumitelnějším se mi jevilo nechat prádlo prádlem. Na prádlo bude čas i ve čtvrtek. Garibaldi měl zase pravdu. Časů je nespočet, nehledě na datum. Je čas pizzy. Je čas zastavený na fotografii. Docela odlišný je čas Joe Harbina po biografu, kdy La Rochefoucauld pozpátku převíjí svitek filmu o natřeném natěrači na kotouč promítací kamery. Nechal jsem prádlo i s valchou na břehu Buštěhradu a odkráčel nazdařbůh pampou.
U bachratého kaktusu jsem v morku kostí pocítil, že nastal čas zapálit si cigaretu. Škrtnul jsem zapalovačem. Na čtení z kroužků kouře není gramatický fundament potřeba a je v nich nejsrozumitelněji vyjádřeno, co nemohu říct nahlas, protože by se mi roztřásl hlas. Dva ze stoupajících kroužků se pod oblohou propojily v symbolický samoznak 8. Dva dominoví hazardéři. Moje osma v talonu.
Na Císařské louce
Kdyby se Sara nemohla jenom ohnout k valše. Její břicho dorostlo rozměrů montgolfiéry. Od Blériotova dvojplošníku k horkovzdušnému balónu je to z hlediska aviatiky návrat na počátek technického rozvoje, zato když na Sařinu montgolfiéru položím ruku, mohu na dlani ucítit libosti a nelibosti jejího pasažéra. Při přistání montgolfiéry do hamaky je však Sara nucena se bez možnosti manévrování zabořit mezi tribunu a alej topolů u silnice do Chuchle. Tato její bezmocnost skýtá netušené možnosti mým malířským schopnostem. Při podvečerních siestách obkresluji bezmocné kontury Sařiny tváře, vydané mi na milost a nemilost. Na zavřená víčka nakreslím zavřená víčka. Na řasy řasy. Nos na nos. Na rty
"Au!" "Kousla tě, co?" pravil poťouchle mravenečník, rozvěšující mokré vyprané prádlo na šňůru. "Rád bych rovněž připodotknul, že zatímco jsi se brouzdal pampou, tvůj kostkovaný šnuptychl po valše sklouzl do vody." "Nesmíš prádlo tolik mydlit." S naivitou sobě vlastní jsem Sařinu výtku nepovažoval ani tak za výtku, jako za radu, neboť mě nepřestává udivovat nezměrnou praktičností. Zvlášť nyní, kdy zaopatření domácnosti zbylo na mně a na mravenečníkovi. "Se ho zmocnil proud a unášel ho úplavem," pokračoval mravenečník v líčení šnuptychlové Odyssey, "dokud se nedostal k potopenému kmeni. Víš, pod tu odlomenou větev." "Tam po něm chňapnula zubatá tlama," přisolila si proradná montgolfiéristka v hamace. Ty dvě potvory! Vlastně tři.