Hlavní obsah
I na šlehačkový dort pro Kateřinu Jirčíkovou zbylo. Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Stříhali dohola malého chlapečka - v Dlouhé

Než se Divadlo v Dlouhé v Praze odvážilo uvést na scénu Kabaret Kainar - Kainar, brousil si jeho tým ostruhy na kouscích téhož žánru: Richard Weiener (1998), Vian - Cami (1999) a Prévert - Bulis (2005). První diváky fascinoval nejnovější opus připomínající autora textově nejlepších českých blues 40. a 60. let v sobotu.

I na šlehačkový dort pro Kateřinu Jirčíkovou zbylo. Foto: Jiří P. Kříž, Právo
Stříhali dohola malého chlapečka - v Dlouhé

Kabaret představil tým všestranně muzicírujících herců s tvůrci Janem Bornou, Ilonou Smejkalovou, Miroslavem Hanušem a Milanem Potočkem. Došli určitě nejvýš a bylo by dobré, kdyby to ještě někdy v budoucnosti překonali.

Struktura kabaretů v Dlouhé zůstává konstantní a ční nevídaně nad dnešní televizní variace. Písně a songy střídají skeče a minidramata. Toho prvního otextoval Kainar metrák, druhému pólu posloužil jeho sžíravě ironický Ubu se vrací. Mimochodem, Kainar s Ubu jedinkrát v životě narazil. Kritika neotesanosti a hrabivých móresů včerejších proletářů u moci se po Únoru 1948 netrpěla, a tak jeho břitká satira vyšla teprve osmadvacet let po jeho smrti (v Divadelní revui 1989).

Diváky Kabaret Kainar-Kainar uhrane. V kavárenském prostoru foyer vracejí do života zapomínaného básníka. Jen tak mimo protokol: Kdyby se v roce 1989 za minulostí opravdu narýsovala tlustá čára, nemuseli bychom o další dvě desetiletí později znovu objevovat epika, jehož bluesové příběhy burcují i dojímají. Jsou křehké jak duše volající v čase zmaru po spáse.

Vhání slzy do očí

V Dlouhé mají ansámbl blížící se projevem k dokonalosti. Kainar vhání pamětníkům slzy do očí a mladí otevírají ústa úžasem, protože jeho texty znají přece jako evergreeny Mišíka, Prokopa, Plíhala. Borna s Hanušem jeho poezii znovu rozpoutali.

Není to jen Mišíkův song Stříhali dohola malého chlapečka nebo Matuškovo Diga diga doo, ale především Kainarova Blues - od Bombardovacího, Železničního mostu až po Obelisk, O černém kožíšku, Noční čekárny, O jejích slzách, O správném hladu...

Zvláštní: Brňáky zatím velkého básníka tak nepateticky a s humorem oslavit nenapadlo. Dlouhé proto nevyčítítejme, že tak málo připomněla Kainarovu éru s Orchestrem Gustava Broma a jejich píseň nejsvatější - Hvězdy jsou jak sedmikrásky nad Brnem. Inu - září teď aspoň v Praze.

Jan Borna, Ilona Smejkalová, Miroslav Hanuš: Kabaret Kainar - Kainar
Režie Borna, Hanuš, dramaturgie Smejkalová, aranžmá a hudební nastudování Milan Potoček. Česká premiéra 24. 11. 2012 v Divadle v Dlouhé, Praha

Celkové hodnocení 95%

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků