Článek
Představuje jen zlomek české socialistickorealistické produkce, ale ten nejvýznamnější. Architekturu na Ostravsku. Přitom v naprosté většině architekturu pro bydlení. Nová socialistická Ostrava, to bylo téměř hnutí. Nové město mělo vzniknout podle oslnivého plánu, který nezapřel inspiraci kombinovanou ze sovětských vzorů a z renesančních teoretiků.
Perspektiva tohoto plánu je asi nejcennějším a nejkrásnějším exponátem výstavy. Doplněná svou vlastní kopií, do níž jsou vyznačeny důležité objekty. Neboť přes velkorysost záměru, z plánu byla realizovaná jen část dnešní Poruby. Kus Hlavní třídy, kus tzv. nábřeží a především obytné domy. Se zdobenými štíty, s malovanými ornamenty pod římsami a kolem vstupů, s keramickými či sochařskými symboly. Sekundantem velké Ostravy byl Havířov, který má stavby komornější, ovšem ne méně zdobné. A k bytům přidal např. kino či školní areál.
Ceněná Poruba
Výstava přináší především původní plány, doplňované fotografiemi, buď z doby výstavby nebo pozdější, někde i snímky současného stavu. Na nich je zřejmé, že prostředí těchto čtvrtí je pečlivě udržované, domy byly většinou již rekonstruovány a to včetně původní výzdoby. Snímky jsou sice malé, ale obytnost prostoru je z nich patrná i tak. Koneckonců když se v roce 1967 v Praze konal kongres mezinárodního svazu architektů, jeho účastníci, kteří se vydali na exkurze po českých městech a jejich tehdejších sídlištích, si právě Porubu cenili nejvýše pro její jasnou gradaci prostorů, pro její vybavení, pro obchodní třídu Hlavní ulice. Kromě bytových objektů jsou připomenuty i stavby školské, stavby kulturní. S výběrem dobových komentářů, s velmi střídmým současným vyjádřením. A s dobovými plakáty. Výstava malá, ale důležitá.
Architektura 50. let na Ostravsku. Autoři výstavy: Naďa Goryczková, Martin Strakoš, pořadatelé: Národní památkový ústav (pracoviště Ostrava), Galerie Rudolfinum, Fakulta architektury ČVUT Lapidárium Betlémské kaple v Praze, do 12. 2. 2003