Hlavní obsah

Smrt Williama S. Burroughse

Novinky, JOHN GIORNO

William zemřel v sobotu 2. srpna 1997 v půl sedmé večer na následky těžkého infarktu, který ho postihl den předtím. Bylo mu osmdesát tři let. Když William Burroughs umíral, byl jsem s ním a byly to jedny z nejlepších chvil, které jsme spolu kdy strávili.

Foto: Martin Popelář, NDM.

Ostrava 28.11.2016. Národní divadlo moravskoslezské. Opera Bouře. Richard Haan ( Prospero) obklopen duchy.

Článek

Prováděl jsem meditační praktiky tibetského buddhismu školy Ňingma a přijal jsem Williamovo vědomí do svého srdce. Bylo jako jasné bílé světlo, oslepující, ale tlumené, prázdné. Jeho vědomí mnou procházelo. Jemná padající hvězda mi vstoupila do srdce, stoupala hlavním kanálem a temenem hlavy vyšla do čirého pole neskonalé jasnosti a blaženosti. Bylo to velice silné - William Burroughs spočíval v nádherné duševní rovnováze a klidu, v nesmírném prázdném prostoru prapůvodní mysli moudrosti.

Zůstával jsem ve Williamově domě, meditoval za něj a snažil se udržovat příhodné podmínky a rozpouštět všechny překážky, které by se před ním v bardu mohly přesně v této chvíli vynořovat. Byl jsem si naprosto jistý, že William dosáhl vysokého stupně uvědomění, zcela osvícenou bytostí však nebyl. Líný, alkoholik, feťák William. Takže jsem to pro něj musel udělat.

Co všechno přišlo do rakve Williama Burroughse

Kolem desáté dopoledne v úterý 6. srpna 1997 přišli do Williamova domu James Grauerholz a Ira Silverberg, aby vybrali šaty, do nichž majitel pohřebního ústavu oblékne Williamovo mrtvé tělo. Byly ve skříni v mém pokoji. Zároveň jsme vybrali předměty, které přijdou do Williamovy rakve a hrobu, aby jej doprovázely na pouti podsvětím.

Jeho nejoblíbenější pistole, osmatřicítka speciál s krátkou hlavní, plně nabitá pěti náboji. Říkal jí "Nosáč". To byl můj nápad. "Je to hodně důležité!" William vždy prohlašoval, že v žádné situaci člověk nemůže být dostatečně ozbrojen. Z více než osmdesáti špičkových střelných zbraní byla tahle jeho oblíbená. Často ji přes den nosil na opasku a patnáct let s ní každou noc spal - měl ji plně nabitou po pravém boku.

Šedý plstěný klobouk. Když šel ven, nevycházel bez klobouku. Chtěl, aby se, až bude mrtev, jeho vědomí cítilo naprosto uvolněně.

Jeho oblíbená hůl s rapírem vyrobená z obřadní hole, vycházková hůl s kordem ze dřeva hikory s lakem v barvě světle růžového dřeva.

Sportovní sako, černé s tmavě zeleným odstínem. Prohledali jsme jeho skříň a tohle byla v jeho obnošeném šatníku nejlepší část oděvu, také po něm příjemně voněla.

Džíny, ty nejméně ošoupané byly jediné čisté.

Červený šátek. Vždycky měl jeden v zadní kapse.

Spodní prádlo a ponožky.

Černé boty. Ty, které nosíval na vystoupení. Napadly mě ty staré hnědé, které nosil pořád, protože byly pohodlné. James Grauerholz ale tvrdil: "V CIA existuje starý slangový výraz, podle kterého dostat nové boty rovná se obdržet nový úkol."

Bílá košile. Koupili jsme ji v obchodě s pánským prádlem v Beverly Hills v roce 1981 na turné Rudé noci. Byla to jeho nejlepší košile, všechny ostatní byly krapet otřepané. Trochu se srazila, ale William hodně zhubl, a tak jsme si řekli, že mu bude. James prohlásil: "Ať ji na zádech nepářou."

Kravata, modrá, William si ji sám pomaloval.

Marocká vesta, ze zeleného sametu s lemováním ze zlatého brokátu, kterou mu daroval před pětadvaceti lety Brion Gysin. V knoflíkové dírce na klopě roseta Commandeur Des Arts et Lettres, kterou uděluje francouzská vláda, a roseta American Academy Of Arts and Letters, pocty, kterých si William velice vážil.

V kapse kalhot zlatá mince. Zlatá pětidolarovka z 19. století s hlavou indiána symbolizující veškeré bohatství. William bude mít dostatek peněz, aby si koupil cestu do podsvětí.

V kapsičce na prsou brýle.

Propisovačka, druh, kterým vždy psal. "Byl to spisovatel!" a někdy psával rukou.

Joint s opravdu dobrou trávou.

Heroin. Před pohřebním obřadem vsunul Grant Hart do Williamovy kapsy malé papírové psaníčko. "Nikdo ho nezašije," prohlásil Grant. William ošperkován všemi svými ozdobami putoval do podsvětí.

JOHN GIORNO

 (1936) sice není tak slavný, jako mnozí z amerických básníků, výtvarníků a hudebníků, s nimiž se přátelil, přesto je jedním z nepominutelných tvůrců poezie mluveného slova a básnických performancí, jak je známe dnes.

Svých prvních "15 minut slávy" se ale dočkal, když ho v roce 1963 přítel Andy Warhol použil jako objekt pro svůj film Sleep. V roce 1964 se seznámil s Williamem S. Burroughsem a Brionem Gysinem a v následujícím roce založil vydavatelství Giorno Poetry Systems. V New Yorku vytvořil v roce 1968 pod hlavičkou své nadace projekt Dial-A-Poem (Zavolej báseň) - poprvé tak telefon sloužil k přenosu umění početnému obecenstvu.

Zkušenost s bojem s rakovinou popsal v díle z roku 1973 Cancer In My Left Ball (Rakovina v mé levé kouli). V roce 1978 zorganizoval na Burroughsovu počest třídenní Nova Convention, během níž vystoupili mnozí literáti a muzikanti (John Cage, Patti Smith, Frank Zappa, Philip Glass či Allen Ginsberg, debutovala zde Laurie Anderson). Už v roce 1984 založil AIDS Treatment Project, který měl poskytovat finanční prostředky pro oběti tohoto onemocnění. Od té doby aktivně podporuje nemocné, organizuje benefiční akce a věnuje se osvětě.

V Olomouci na festivalu Poezie bez hranic vystoupí John Giorno v pátek 8. října ve 20 hodin v Moravském divadle, den předtím bude v Pavilonu E na výstavišti promítán od 12 hodin Warholův film Sleep. Jako pozvánku publikujeme v překladu Josefa Rauvolfa Giornovu vzpomínku na loučení s Williamem Buroughsem.

Políbil jsem ho. Naše společné starší album z roku 1975 se jmenovalo Biting Off The Tongue Of A Corpse (Jak ukousnout mrtvole jazyk). Políbil jsem ho na rty, ale neudělal jsem to... A měl jsem.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám