Skupina Scorpions je skála v oceánu

Formace letos vstoupila do druhé padesátky existence. Koncert v Pardubicích ukázal, že je v obrovské síle a s dostatkem energie tak, aby naživo přinesla fanouškům to pravé potěšení.

Pravda, muzikanti na pódiu už zrovna neskotačí, jejich instrumentální a hlasové schopnosti zůstaly ale nezměněny. Navíc působí nesmírně důstojně, jako správné legendy.

Před šesti lety Scorpions překvapivě oznámili konec své kariéry. Na březen 2010 chystali nové album Sting In The Tail a dva měsíce předtím šokovali rockový svět informací, že plánované koncertní turné k desce bude poslední.

Nakonec si to však rozmysleli ještě předtím, než na zmíněnou rozlučkovou koncertní sérii vyjeli. Navíc prozradili, že za jejich rozhodnutím byl podivný tlak manažera. Ten prý kapelu přesvědčil, že už nikdy nenatočí tak dobré album, jako bylo právě Sting In The Tail, a bude tedy nejlepší, když svou kariéru po jeho vydání ukončí.

Kytarista Rudolf Schenker tehdy pravil, že rozhodnutí skončit se narodilo během posledních poslechů zmíněného alba.

„Manažer nás přesvědčoval, že musíme opustit scénu v nejlepší formě. Zpočátku jsme si mysleli, že jen tak vtipkuje. Teprve později jsme se přesvědčili, že to myslí smrtelně vážně. Hráli jsme tehdy přes čtyřicet let a vymysleli na své cestě spoustu skvělých věcí. Udělali jsme neuvěřitelnou kariéru, i když málokdo věřil, že německá kapela může takhle prorazit. My však vždycky věřili tomu, co jsme dělali, a ještě jsme se u toho báječně bavili. Proto jsme se tenkrát shodli na tom, že na slova našeho manažera dáme,“ sdělil Schenker.

Zpěvák Klaus Meine po čase dodal: „Bylo by ale bláznivé, kdybychom opravdu skončili. To nám došlo záhy. Na koncertech hrajeme pro tři generace a dobře se při nich bavíme. Nebyla ještě doba na to, abychom odkládali kytary. Vlastně můžeme klidně říct, že to byl tenkrát spíš jenom takový žert.“

Vnesl do věcí sice trochu zmatek, ale na výsledku, kterým je další bytí kapely, naštěstí nic nezměnil.

Loňské album skupiny Scorpions mělo klasický zvuk, v podstatě takový, jaký po padesát let existence měla, zdokonalovala a jaký se pro ni stal charakteristický. Kolekce Return To Forever byla také poděkováním všem, kteří stáli po boku Scorpions a fandili jim, případně pomáhali.

„Klasický zvuk Scorpions, to byla základní idea alba,“ vysvětlil Meine. „Měl být takový, jaký by fanoušci od naší kapely po padesáti letech existence čekali. Chtěli jsme jim tímto způsobem takříkajíc vysvětlit, jak to bylo s naší minulostí a co bylo naším opěrným bodem. Kapely přicházejí a odcházejí, ale my jsme jako skála v oceánu. Na našich koncertech jsou v současné době přímo pod pódiem lidi, kterým je šestnáct až třicet let. Starší fanoušci jsou víc vzadu. Vidím v očích těch mladých dychtivost, s jakou poslouchají naše skladby. Je skvělé, že dokážeme držet krok s dobou a být nadčasoví. Je to naše poslání.“

Scorpions přišli na svět v německém Hannoveru v roce 1965, původně jako školní soubor, který založil kytarista Rudolf Schenker. Profesionální kapelou se stali o čtyři roky později a po rozšíření sestavy o zpěváka Klause Meineho vydali v roce 1972 debutové album Lonesome Crow. Od té doby nabídli i další desky, například Fly To The Rainbow (1974), In Trance (1975), Virgin Killer (1976), Lovedrive (1979), Blackout (1982), Love At First Sting (1984), Savage Amusement (1988), Crazy World (1990), Face The Heat (1993) nebo Sting In The Tail (2010). Loni v únoru vydali svou osmnáctou studiovou desku Return To Forever.

Do hudební historie se zapsali mnoha hity. Mezi ty nejslavnější patří Rock You Like A Hurricane, Still Loving You, I Can’t Explaine nebo legendární Wind of Change, která se v roce 1991 stala symbolem politických změn ve východní Evropě.

Kapela má na kontě více než 100 miliónů prodaných nosičů a odehrála přes pět tisíc koncertů v osmdesáti zemích světa. Televize VH1 ji v roce 2000 zařadila na 46. místo v žebříčku 100 nejlepších hardrockových interpretů.

Během kariéry si Scorpions vyzkoušeli i různé podoby a metody tvorby, od spolupráce s Berlínskou filharmonií přes elektronické experimenty na albu Eye II Eye (1999) až po akustickou desku Acoustica (2001).

Současnou sestavu kapely tvoří Rudolf Schenker, Klaus Meine, Matthias Jabs, Paweł Mąciwoda a James Kottak.

Vedle studiových desek vydala také řadu kompilací či koncertních záznamů.