Článek
Po revoluci v roce 1989 byl z Gottwaldova Zlín a ze Symphonic rumpálu Rumpál. Novým zpěvákem se stal Pavel Kačes Husár a kapelní alba Umbajquí a Zadarmo ne! z poloviny devadesátek a Savana z roku 1999 nabídla několik silných písniček, textařsky leckdy vyšperkovaných Gábinou Osvaldovou, Lou Fanánkem Hagenem nebo Liborem Pločkem.
Mimohudební aktivity a pracovní vytížení ovšem kariéru skupiny v dalším desetiletí zbrzdily, posléze i zastavily a v roce 2002 natočená deska nakonec ani nevyšla. Objevuje se totiž až nyní, v rámci ve tvaru knihy zabalené limitované reedice všeho, co kapela může ze své historie nabídnout. „Vydali jsme tři alba u různých labelů. Natočili jsme pak ještě čtvrté a kapela se rozešla. Nebylo to ale tak, že jsme si dali vale nastálo. Bylo to na neurčito a řekli jsme si, že až nastane vhodná chvíle, tak tu poslední desku vydáme. Potom jsme na to zapomněli a dlouho se nic nedělo. Dvacáté výročí založení skupiny Rumpál nakonec přimělo kapelníka Petra Chmelu k tomu, aby inicioval vznikl exkluzivní kolekce, jejíž součástí ta naše poslední deska je,“ vysvětlil Právu zpěvák Husár.
Na trh se proto k připomenutí dvaceti let existence Rumpálu dostalo luxusní balení 4CD, DVD a kniha.
„Někteří členové Rumpálu byli vytížení tak, že nebylo možné dostat je na jedno místo v určitý den a čas, takže jsme kvůli tomu měli opravdu dost málo koncertů. Nepočítalo se to na stovky, spíš na desítky,“ tvrdí Husár.
Kolekci k dvacátinám formace pokřtila v Praze ve Veleslavíně s pozvanými kamarády. „Měli jsme z toho obavu, ale dopadlo to skvěle. Lidé tančili i na stole a nás to takříkajíc nakoplo. Potom jsme udělali křest i koncert ve Zlíně a následně přišla další vystoupení. Není tedy vyloučeno, že to takhle půjde dál,“ uzavřel Husár.