Hlavní obsah
Razorlight. Johnny Borrell druhý zleva. Foto: archiv kapely

Skupina Razorlight: Písně jsou jako olympští bohové

Poprvé v České republice vystoupí britská indierocková skupina Razorlight, kolem níž bylo rušno již od prvního alba Up All Night (2004). Po strmém vzestupu se při práci na čtvrtém albu rozhodla dopřát si pauzu. Zpěvák a kytarista Johnny Borrell se v mezičase věnoval jazzu a world music, Razorlight ovšem neuspal navždy.

Razorlight. Johnny Borrell druhý zleva. Foto: archiv kapely
Skupina Razorlight: Písně jsou jako olympští bohové

„Už v roce 2014 jsem dal kapelu znovu dohromady, abych oslavil desáté výročí vydání prvního alba Up All Night. A velmi jsem si to užíval. Potom se v mé hlavě začaly objevovat nové písničky, takže jsem neměl na výběr a musel pokračovat. Je to, jako když se zamilujete,“ řekl Právu Borrell.

Razorlight vystoupí 7. února v Lucerna Music Baru v Praze a představí i písně ze svého loňského alba Olympus Sleeping.

Své poslední album popisujete jako vyznání lásky rock’n’rollu. Vždy jste ho miloval, nebo to byl někdy i vztah na pomezí lásky a nenávisti?

Vždy byl v mém životě nesmírně důležitý, protože to je způsob, kterým se vyjadřuji. Jen jsem si od něj nedávno potřeboval trochu odpočinout. Proto jsem pár let dělal jinou hudbu. Ale čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, že co se hudby týká, nedělám vlastně žádná rozhodnutí. Je to spíš tak, že písně samy vzniknou, nebo ne. Když k tomu dojde, jen je provázím.

Je to jednoduché. Když zaklepou na dveře, musíte se jim přizpůsobit a udělat, co je třeba, aby mohly vejít. Jsou jako olympští bohové, nikdy nevíte, který se zjeví. Ale když se ukáže, musíte mu prokázat úctu.

V rozhovoru pro magazín NME jste řekl, že úspěšné kapely jsou pod tlakem, protože od nich lidé očekávají kaž dý rok a půl album, bez ohledu na to, jestli mají co říct. Je to velký stres, když nové písně neklepou na dveře?

Nevím přesně, co novinář napsal, ale nevnímám to jako tlak. Mám pocit, že kdybych na to byl tázán, řeknu pravý opak. Tlak nepřichází z okolí. Jediné, co vás tlačí, jsou měřítka, která si nastavíte sám pro sebe.

Problém vidím v tom, že lidé úspěšné kapely vnímají jako obchod. Zapomenou, že jde o tvůrčí činnost, a mají pocit, že je třeba každých osmnáct měsíců udělat nový produkt. A že na albu má být pokaždé jedna píseň vhodná pro rádio a jedna balada. A že se to má opakovat donekonečna. Myslím, že to není to pravé.

Jak jste to vnímal v době, kdy byla kapela Razorlight na výsluní?

Vnímal jsem to asi vždy. Jak už jsem říkal, hudba je můj způsob komunikace s někým a s něčím. Proto jsem jí vždy dával vše, co jsem mohl. Nikdy jsem se nesnažil ji přizpůsobovat a upravovat tak, aby nějakým způsobem vyhovovala nebo zapadla. Když ale něco děláte celý život, občas se trefíte a vaše tvorba do kultury zapadá. A tak se někdy stane, že jste až příliš na očích, zatímco jindy se pohybujete v naprostém šeru.

Důležité je si neustále uvědomovat, že ten stav je dočasný. Všechno se neustále proměňuje. Proto stačí soustředit se na to, co do hudby vkládáte. Jestli je v tom i kus pravdy, něco, díky čemu se lidé budou při poslechu cítit dobře, nebo v nich vyvolá jinou emoci.

Jak důležité pro vás je, aby posluchač vnímal texty tak, jak jste je zamýšlel?

Stran toho nepociťuji žádné výrazné emoce. S jednou výjimkou. Myslím, že nikdo z lidí, kteří píšou písně, nemá rád, když někdo napíše nějakou interpretaci, a ta se pak na internetu šíří, i když je naprosto vedle. Kdo chce znát, co opravdu v textech je, najde je na obalu alb.

Změnil se po pauze nějak váš přístup ke skupině Razorlight?

Výrazně. Mám pocit, že jsem se v době, kdy jsem hrál jazz a world music, hodně naučil. Mám nyní daleko větší sebedůvěru.

Na co z období začátků kapely Razorlight nejraději vzpomínáte?

Jedna věc byla fajn. Když mě dřív oslovil fanoušek, byl to člověk, který znal všechny naše texty slovo od slova. Měl k mé hudbě opravdu vztah. Dneska jsou to často lidé, kteří přišli jen proto, že slyšeli, že jsme nějaká slavná kapela.

Pochyboval jste někdy o hudbě, kterou jste vytvořil?

Věci jsou tak dobré, jak daleko je dotáhnete. Záleží na tom, ve které chvíli si řeknete, že jsou hotové. A já jsem na svých písních vždy pracoval tak dlouho, dokud se mi nezdály jako opravdu skvělé nahrávky, na kterých děsně zpívám. Ve chvíli, kdy to v mých uších zní jako opravdu skvělá hudba, kterou kazí jen můj zpěv, vím, že mám hotovo.

Jaké jsou vaše plány?

Velmi se těším na malé evropské turné. A potom budeme nahrávat. Začal jsem už pracovat na nových písních kapely Razorlight, takže je dokončíme, abychom je mohli vydat. A pak nás v létě čeká pár festivalů. Potom se může stát cokoli. Nyní si užívám, že zase hrajeme.

Může se vám hodit na Seznamu:
yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků