Hlavní obsah

Skončil špičkový šestnáctý Ostravar

Právo, Jiří P. Kříž

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Dokonce v Divadelních novinách prohlásili letos Ostravu za špičkové divadelní centrum. Tomu už se dá věřit, i když to trvá nejméně dvě pětiletky. A ministerstvo kultury přispělo šestnáctému ročníku ostravských činoherních divadel Ost-ra-var, který skončil v neděli 2. prosince, na vydání sborníku jeho diskusních příspěvků.

Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Hra Amigo (Aréna): Alena Sasínová-Polarczyk a Michal Čapka

Článek

Právě diskuse a smysluplné polemiky o zhlédnutých inscenacích staví Ostravar vysoko nad všechny ostatní české divadelní přehlídky, jejichž pořadatelé na podobná organizačně náročná setkání už dávno rezignovali. Abych byl spravedlivý, s výjimkou těšínského Festivalu divadel Moravy a Slezska.

Vektor zvaný Aréna

Je to radost. Na sever Moravy se na přelomu listopadu a prosince sjede nevídané množství kritiků, teoretiků, pedagogů a dalších lidí „od divadla“, ale hlavně nažhavení studenti: z Prahy, Bratislavy, Brna, Olomouce, Ostravy, Opavy. A otřískávají se hledajíce odvahu vyslovovat názory, soudy - ano i mýlit se.

Ze souboru čtrnácti inscenací Národního divadla, Divadla Petra Bezruče, Komorní scény Aréna a Divadla loutek se také letos vyloupnul vzorek s vektorem mnohdy v jiných městech opravdu těžko dostižitelné kvality. A to ještě v Evropě známí neprofesionálové z Bílého divadla stačili oslavit s Bohem slunce Jozefa Marockého z vratislavského Teatru Formy třicátiny.

V sociálně nejistém regionu musí divadlo víc než v ostatních českých kulturních centrech dbát na to, aby diváci do divadla přišli. Ani tzv. úlety - Donaha! (Hole dupy), Pygmalion nebo Plešatá zpěvačka nejsou ale tituly jen podbízivými. Nad vším ční S nadějí, i bez ní Tomáše Vůjtka a Amigo Nikolaje Koljady v Aréně. Ohlédnutí za vábivou ideou komunismu a za jejím rubem, u nás v procesu s takzvaným spikleneckým centrem z pohledu Josefy Slánské, a analýzu devastace, beznaděje našich současníků nejenom v Rusku režijně na svět vypravil Ivan Krejčí.

Na větrné hůrce

V NDM se pozornosti těší Čechovův Ivanov v režii Štěpána Pácla a Wildovo Jak důležité je mít Filipa Víta Vencla v novém, naprosto dokonalém překladu Pavla Dominika. U Bezručů zaujaly Brontëové Na větrné hůrce (režie Jan Mikulášek) a Malamudův Správkař (Martin Františák) z časů protižidovských pogromů z desátých let 20. století v Rusku. Jenom tam a tehdy?

Z Ostravy se člověk vrací divadlem potěšen a vyprovokován. S nadějí, že kultura žije i v nečase. Stále častěji ale i bez ní. Vím, je to k nevydržení.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám